Vizáž novodobého Mini zůstává v základních rysech stejná už od roku 2000, jde spíše o postupný tuning v duchu nejnovějších trendů. Modernizovaný Mini hatchback a cabrio dostal například nový design přední části, která nyní působí ještě čistším dojmem. LED světlomety patří nyní ke standardní výbavě všech provedení, a to nejen vpředu, ale i vzadu - v designu britské vlajky. Testovaný hatchback se navíc chlubil další novinkou - takzvanou vícetónovou střechou, jejíž barva přechází z modré metalízy do černé.
Výraznými změnami prošel také interiér. Řidič má před sebou nově pětipalcový barevný digitální displej v matném provedení coby přístrojový štít. Změn doznal také lesklý středový dotykový displej multimediálního systému, jehož úhlopříčka ve standardním provedení dosahuje 8,8 palců. Změnil se i volant, poprvé dostal možnost vyhřívání.
Z hlediska techniky v útrobách vozu představují největší novinku takzvané frekvenčně selektivní tlumiče, které jsou součástí příplatkových adaptivních tlumičů. Jedná se o dodatečný ventil uvnitř tlumiče, který by měl zjemnit skokové zvýšení jeho tlaku a tím zajistit o něco lepší komfort sportovně naladěného podvozku.
Mini pro mě nikdy nebyla pouze automobilka s bohatou historií, ale už od samého začátku kolem sebe vytvářela jedinečnou auru a vlastní životní styl majitelů vozu. Vlastnit Mini je jako mít domácího mazlíčka, o kterého se staráte, milujete ho a i když jste si vědomi toho, že v mnoha ohledech není dokonalý, za nic na světě byste ho nevyměnili. Aspoň já takhle tuto britsko-německou značku vnímám. Proto jsem se na svezení s omlazeným Cooperem S velice těšil.
Už po prvním usednutí za volant modernizovaného Mini Cooperu jsme si však všiml několika drobných změn na interiéru, které mě nepotěšily. Mezi moje nejoblíbenější prvky na vozech Mini patřil malý, ale zato přehledný analogový budík s výrazným otáčkoměrem, připevněný přímo na konstrukci volantu. Ten bohužel po plastické operaci zmizel a jeho místo nahradil matný, ničím zajímavý digitálně-analogový budík s nic moc rozlišením a špatnou čitelností na přímém slunci. Zklamání mě nepřešlo ani při pohledu na nový systém infotainmentu, který je oproti tomu minulému výrazně složitější a za mě už nevypadá tak ulítle (funky). Na druhou stranu interiér si stále zachoval svůj jedinečný styl, který v jiném autě těžko pohledáte. Také musím vypíchnout špičkové zpracování přístrojové desky a luxusní použité materiály.
Teď ale pryč z kabiny a pojďme se věnovat tomu nejdůležitějšímu, a to jízdním vlastnostem a srdci vozu. Mně se stejně jako kolegům dostal pod ruce Cooper ve sportovně laděné verzi “S” s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 178 koní. Právě tento agregát bych si do svého Mini vybral i já. Má totiž dostatečnou sílu, dynamiku a k tomu poměrně nízkou spotřebu. Navíc ve spolupráci s výfukovou soustavou dokáže předvést příjemný koncert.
Na rozdíl od pohonné jednotky jsem nebyl stoprocentně spokojený s chováním Mini Cooperu S na silnici. I když s sebou facelift přinesl přepracované tlumiče, aby auto při jízdě ve městě nebylo tak nekomfortní, zásadní zlepšení jsem v průběhu testu bohužel nezaznamenal. Cooper stále nezvládal filtrovat větší nerovnosti a obzvlášť na dlažebních kostkách bylo svezení vskutku nepříjemné. Ostřeji naladěný podvozek sice nezazářil ve městském prostředí, ale na okreskách mu to vyloženě vyhovovalo. Mini Cooper S dokázal projíždět zatáčky s naprostou lehkostí a i když se jednalo pouze o předokolku, tak k nedotáčivosti docházelo pouze v hodně ostrých zákrutách, a to jen v případě, že jsem měl vypnutou stabilizaci.
U zatáček ještě chvilku zůstaneme, protože jinak dobrý pocit z tuhého a přesného řízení mi kazil příliš tlustý příplatkový volant v kůži Nappa. Jeho věnec je fakt macek a v ruce na mě působil až moc mohutně. To se také odrazilo na mé důvěře k autu při ostřejší jízdě mimo město. Preferuji, když mám od vozu dokonalý feedback o tom, co se děje pod předními koly, a to jsem u Mini kvůli tlustému volantu bohužel neměl.
Sečteno, podtrženo. Omlazený Mini Cooper S se od toho před faceliftem víceméně nezměnil. Interiér sice vypadá moderněji, ale podle mého názoru je nový budík a přepracovaný infotainment spíš krok zpátky. Jízdě se hatchback také výrazně nezměnil. V zatáčkách to Mini stále umí rozbalit a krom horší zpětné vazby o řízení jsem byl vskutku spokojený. Jen ten komfort ve městě by to chtělo zlepšit.
První generace Mini Cooper z roku 1959 patří mezi největší ikony automobilového světa. Vůz s mravenčími rozměry se během chvíle stal módním hitem, filmovou legendou, věhlasným závodníkem, ale i nejlepším přítelem člověka v době, kdy bylo nejhůře. Rozdával radost a pocit svobody všude, kde se jen ukázal. Dnes se píše rok 2021, přičemž Mini Cooper je mezi námi již ve čtvrtém vydání. Otázkou však zůstává, zdali se stále jedná o tak líbivé a především zábavné auto?
Lhal bych kdybych řekl, že ne. Doba šla bleskově dopředu a s ní pochopitelně také vývoj automobilů. Zatímco původní model stál na zcela jednoduchém základu, novinka dostala nejvyspělejší platformu koncernu BMW. Ta inženýrům rozšířila spektrum možností a dala jakousi volnost při vývoji. Výsledkem je plnotučný "minihatchback" odpovídajícím požadavkům 21. století, který se však stále, i když zřídka, podobá prvorozenci.
Zatímco uvnitř nalezneme nejmodernější technologie, digitální přístroje a řadu asistenčních systémů, z venku na nás pořád kouká to roztomilé Mini s kruhovými světlomety a usměvavou přídí. Úpravy v rámci nedávného faceliftu byly drobné, ale přesto zřetelné. Líbí se mi například nový světelný podpis zadních světel odkazující na britskou vlajku nebo třeba nová zajímavá barevná kombinace střechy. Námi zkoušený exemplář byl navíc oděn do sportovní verze S, díky niž vůz nabyl ještě peprnějšího dojmu.
Chválím rovněž interiér omlazeného pětidvéřového Mini. Působí "raubířsky", ale přitom velmi příjemně, až prémiově. Kam se člověk podívá tam je kůže, měkčené plasty, nádherné dekorace či stylové ovladače. Na druhou stranu změny v kabině byly dle mého názoru spíše krokem k horšímu. Symbolické palubní budíky vystřídal nevkusný ovál s nepříliš dobrou grafikou a nová tlačítka na volantu jsou lesklá, tudíž jsou náchylnější na otisky prstů. Za vůbec nejhorší však vnímám přechod na nový infotaiment. Práce s obrazovkou multimédií je nyní mnohem komplikovanější než kdy předtím.
Jedna vlastnost se u "miníků" dědí z generace na generaci. Víte jaká? Ano, jsou to fenomenální jízdní schopnosti. Ať už sedíte v třídveřovém či pětidvéřovém Cooperu, SUV Countryman nebo v kombi Clubman vždy si za volantem užijete moře zábavy. Řízení je „motokárové“, tedy ostré a přesné, podvozek tuhý, tudíž agilní a skvěle držící stopu. Nakonec tu jsou ještě brzdy s perfektní účinností a dobrým dávkováním.
Vypíchnout bych chtěl také zkoušený benzinový motor, který měl téměř dokonalý poměr síly a výkonu. Rozhodně nešlo o žádného trhače asfaltu, ale na každodenní jezdění ideální volba. Díky sportovnímu výfukovému systému s aktivními klapkami i dosti atraktivně zněl. Přeslechnout nešlo ani mohutné syčení turbodmychadla.
Spolupráce agregátu s automatickou převodovkou klapala bez komplikací. Přeřazení z jedno kvaltu na druhý bylo otázkou několika milisekund. Nezaznamenal jsem ani žádné nepříjemné zvuky či zmatečné chování. Jen mi pod volantem chyběla „pádla“, ta jsou bohužel součástí výhradně sportovní převodovky, která je za příplatek.
Závěrem bych chtěl říci, že Mini Cooper 5dv. stále patří mezi nejzábavnější vozy současnosti. Spolu s tím nabízí přitažlivý design, prémiový interiér a opravdu povedené motorizace. Pokud tedy hledáte auto, které vás bude bavit, ale zároveň reprezentovat, pak je pro vás britsko-německý hatchback tou správnou volbou.
