Nový Mercedes třídy S rejdí jako mini a myslí na lidi se slabým žaludkem. Nezvládá ale základní úkon

Ze zadních sedadel testovaného Mercedesu třídy S v prodloužené verzi bychom mohli udělat samostatný článek s délkou, kterou byste číst nechtěli, takže se budeme soustředit jen na ty největší vychytávky. Zkoušený vůz obsahoval příplatkový paket Business Class s komfortními zadními sedadly First Class. Také auto má sice pouze čtyřmístnou kapacitu, ale majitelé Mercedesu třídy S nejspíš jedno místo ve prospěch dramaticky většího komfortu rádi oželí.

Mezi výbavu testovaného auta patřily například samostatné obrazovky se stejným menu jako měl multimediální systém vpředu, ale navíc s možností sledování televizního programu. Přiznám se, že jsme s manželkou při testování této funkce strávili velmi příjemný večer v modrém ambientním osvětlení, a zejména v ohromení nad schopnostmi příplatkového audiosystému Burmester. Ten prosté sledování oblíbeného televizního pořadu povýšil na návštěvu špičkového kina. Opěradla sedadel totiž masírují záda v rytmu hlubokých tónů a zážitek je to opravdu 4D - a velmi emotivní.

Samozřejmostí je i široká škála polohování zadních sedadel, nejrůznější masážní a revitalizační funkce působících na všechny smysly.

Komu nevyhovuje obrazovka na zadní straně opěradel předních sedadel, ten může využívat tablet umístěný na místě, kde u běžných vozů bývá ve druhé řadě prostřední místo.

O příplatkové špičkové reprosoustavě už jsme se zmínili v předchozí kapitole o zadních sedadlech, ale na té přední je zážitek samozřejmě stejně intenzivní. V něčem dokonce ještě intenzivnější, protože sledovat aktivaci a deaktivaci repráků v A sloupcích je také velká show - viz video.

Celkem nový Mercedes třídy S vybavený příplatkovou soustavnou Burmester obsahuje třicet reproduktorů a osm nízkofrekvenčních převodníků, které kabinu "vyčistí" od nežádoucích ruchů a umožní intenzivnější vnímání hlubokých tónů.

Příplatková navigace s rozšířenou realitou je tou nejlepší navigací, kterou jsem kdy u jakéhokoli auta testoval. Mísí klasické mapové podklady s výstupy z kamer, do kterých animuje šipky ve směru jízdy. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl, ale nakonec jsem na ni nedal dopustit. Kam se hrabou google mapy!

Samozřejmě i navigace Mercedesu třídy S je neustále online a využívá informace o aktuálním provozu. Nabízení alternativních tras je tady ale sofistikovanější než právě u google map, protože řidič okamžitě vidí nejen rozdíl v čase, ale také v ujetých kilometrech.

Kromě velkého středového displeje lze navigační údaje včetně rozšířené reality sledovat i na head-up displeji, nebo na třírozměrném přístrojovém štítu.

Auto se navíc dokáže v autonomním režimu jízdy informacím z navigace přizpůsobit. To znamená, že třeba samočinně přibrzdí před prudkou zatáčkou, nebo před kolonou.

Hlasová asistentka v mercedesím systému MBUX patřila mezi nejvychytanější podobné aplikace už v první generaci a ta druhá udělala výrazný skok. Se slečnou už jsem si popovídal docela na úrovni. A v serióznější rovině je hlasové ovládání tou nejbezpečnější alternativou k oči a pozornost odvracejícímu patlání prsty po dotekových displejích.

Díky paní v útrobách vozu se mi kromě konverzace ve videu, ovládání telefonu nebo nastavení cílů v navigaci podařilo bez jakéhokoli pohybu například zatáhnout roletu nad panoramatickou střechou.

Některá auta mají skvělá sedadla, ale jejich opěrky hlavy připomínají dřevěnou pryčnu ve vagóně třetí třídy prvorepublikové železnice. To ale rozhodně nebyl případ testovaného mercedesu.

Unikátní funkcí, kterou jsme zatím v jiném autě nezkoušeli, je automatické nastavení sedadla na míru řidiče. Prostě jsem zadal do multimediálního systému svou výšku a mercedes podle toho nastavil sedadlo řidiče a volant. Překvapilo mne, jak odlišné tohle nastavení bylo proti tomu, jak sedávám sám. Auto mě odsunulo dozadu od přístrojové desky a vysunulo proti mne volant.

Technologie Digital Light dokáže mimo jiné promítat na vozovku pomocné značení nebo symboly. Například vykreslí před řidičem bagr před blížícím se úsekem s opravou silnice. Přestože jsme tyto světlomety v autě měli, tuto funkci se nám zatím aktivovat nepodařilo. Svítily ale neuvěřitelně jasně, a přitom neoslňovaly ostatní řidiče. Navíc umí při odemknutí rozehrát působivé choreo (viz video).

Ano, čtete dobře. Při ustálené rychlosti jsme testovanému Mercedesu S 400d 4MATIC L s třílitrovým šestiválcovým motorem a pohonem všech kol naměřili spotřebu pouhé čtyři litry nafty na 100 km. A to jsme navíc nevyužívali nejvyšší, tedy devátý rychlostní stupeň. Ten totiž většinou lze zařadit až kolem rychlosti 100 km/h a motor si to pak bublá na nějakých 1100 otáček.

Při rychlosti 130 km/h se otáčky posunou téměř neznatelně jen k 1500/min., ale spotřeba stoupne celkem znatelně k šesti litrům. Výrazně vyšší konzumace auto dosahuje při jízdě brzda-plyn, dlouhodobá spotřeba činila necelých devět litrů na sto kilometrů. 

Výrobce udává u námi testované verze spotřebu mezi 6,7 a 8,0 l. Jde o údaj podle metodiky WLTP blížící se reálnému provozu a rozmezí záleží na výbavě vozu.

Také tuto funkci jsme zatím u jiného auta nezaregistrovali. Přijedete na světelnou křižovatku a stoupnete si tak nešikovně, že nevidíte na semafor? Žádný problém, mercedes to vyřeší. Kamerou snímá semafor, dokud nepadne zelená a řidič se nerozjede. Skvělé!

Abychom elaborát o nové třídě S nepostavili jen na chvále, zazní poslední článek v kritickém duchu. Vynulovat na palubním počítači průměrnou spotřebu je hotové peklo. Zatímco u většiny aut pořád ještě stačí zmáčknout, nebo chvíli podržet jedno tlačítko, tady se mě nejdřív mercedes zeptá, jestli to myslím opravdu vážně a nabídne mi dvě možnosti ANO/NE, přičemž defaultně zaškrtnutá je ta druhá. Abych se přemístil na ne, musím po titěrné plošce na volantu udělat pohyb palcem, který jsem většinou nezvládl, a pak to ještě zmáčknutím potvrdit. Celé mě to trvalo v průměru tak deset až patnáct vteřin stresu. PROČ?!

A proč jsou tlačítka na volantu tak maličká?