Nejstarší nové auto na trhu. Peugeot Boxer je neviditelný pracant, který se cenou doslova podbízí

Dnešní doba je neskutečně rychlá. Nový elektromobil je technicky zastaralý už po pár letech na trhu, potřebuje tedy poměrně brzy pořádný facelift nebo rovnou úplně novou generaci. U spalováků se s novou generací počítá po zhruba pěti až deseti letech, kdy vůz zestárne spíše vzhledově - a často s novou generací oplakáváme ztrátu dobrého motoru nebo manuální převodovky.

A pak jsou tady dodávky. Neviditelní pracanti, u nichž je každému úplně jedno, jestli má támhle kudrlinku nebo uvnitř barevná světýlka a potahy z kůže, kvůli níž neumřela ani jedna kráva. Tady se řeší pouze TCO (Total Cost of Ownership, tedy kolik bude majitele její provoz za celou dobu životnosti stát), spolehlivost a využitelnost nákladového prostoru. Pohodlí řidiče je až podružné.

Z toho důvodu v případě dodávek nikdo neřeší, jestli je ta a ta dodávka v prodeji už pět, deset nebo více let. Naopak je to často vítané, protože je “prověřená” léty práce, na silnicích jí potkáváme každý den a důvěra stoupá. Nelze se na to samozřejmě vždy spoléhat, nicméně inovace a nové generace zde mohou v některých ohledech být spíše na škodu.

Ptáte se tedy, jaká dodávka je ta vůbec “nejprověřenější” časem? Bezpochyby jde o Peugeot Boxer a jeho deriváty v podobě Fiatu Ducato, Opelu Movano, Toyoty ProAce Max a dalších. Třetí generace je na trhu už dvacet let, během kterých se leccos změnilo. Kupříkladu na začátku výroby končil výfuk jen kousek za kabinou řidiče, teď už je díky všem filtrům a emisním systémům protažený až před zadní nápravu.

Předminulý rok také dostal druhý facelift s novou přední maskou a výrazně vylepšeným interiérem. Ten býval slabinou jedné z nejlevnějších dodávek na našem trhu, s omlazením ale dostal nový multifunkční volant a vylepšenou ergonomii. Mé poslední setkání s Boxerem bylo s elektrickou variantou, která byla doslova nabušená příplatkovou výbavou - jenže tak si dodávku kupuje málokdo.

Tentokrát tu máme v podstatě “holátko” jen s pár příplatky. Žádný digitální přístrojový štít, žádný infotainment, pouze manuální klimatizace. Takhle jich bude jezdit absolutní většina na našich silnicích, překvapivě mi tu ale příliš zásadního nechybělo. Ano, postrádal jsem zrcadlení telefonu, základní rádio je poněkud archaické a pro navigaci budete muset muset neustále hrabat po telefonu není úplně ideální.

Ocenil bych i lepší sedačky, tyto základní příliš pohodlné nejsou a po delší cestě z nich mohou trochu pobolívat záda. Posez je zároveň dost vysoký, což někomu nemusí sednout - přináší to ale skvělý výhled, a to je za volantem velké dodávky dost důležité. Ergonomicky příjemný je ale volant, na jehož logiku se zvyká snadno.

Asistenční systémy jsou poměrně umírněné, hlídač překročení rychlosti sice značky číst skoro vůbec neumí, ale po zapnutí rádia ho přehlušíte snadno. Držení v pruzích je relativně otravné, ale aspoň ho vypnete snadno podržením tlačítka na středu, na rozdíl od zmiňovaného hlídače rychlosti, kvůli kterému se musíte ponořit do menu v přístrojovém štítu.

Peugeot Boxer se vyrábí v několika variantách délky (od L2 po L4) i výšky (od H1 po H3). Chybí sice nejmenší délka L1, tu ale u jiných dodávek volí absolutní minimum zákazníků. Což je škoda, protože pohled na komicky kraťoučkou velkou dodávku mi vždycky udělá radost. Zpátky ale k Boxeru - my jsme si pro test vybrali L3H2, která je jakýmsi “standardem”.

Peugeot udává u této varianty maximální nákladový objem 13 m2, mnohem důležitější je ale ložná plocha o délce 353 cm (já naměřil zhruba 360 cm až po zadní vrata) a široký prostor mezi podběhy, který činí 142 cm. Právě ten dělá z Boxera jednoho z premiantů segmentu, se kterým není problém naložit ani širší stroje dovnitř.

U toho oceníte i relativně nízkou podlahu. Minulý rok testovaný eBoxer měl výrazně vyšší podvozek, takže ani s 2,5 m dlouhými nájezdy jsem se při najíždění dovnitř necítil úplně komfortně, ale naftová varianta má podlahu níže. Se stejnými nájezdy jsem tak nemusel stroj radši vytlačit a bez problému vyjel do nákladového prostoru.

Ocenit si zaslouží i dvoukřídlé dveře výklopné do 270 stupňů, které jsou "blbuvzdorné" - můžete s nimi prostě hodit a ony se nezaseknou nebo netřísknou do boku dodávky. Neobložený nákladový prostor je pak plný ok a prolisů pro zaháknutí kurt, zajištění nákladu je tak snadné.

Peugeot nabízí Boxer pouze s jediným motorem - vznětovým čtyřválcem 2.2 BlueHDi s výkonem od 120 do 180 koní, který se pojí se šestistupňovým manuálem nebo osmistupňovým automatem. My jsme vyzkoušeli právě tu nejvýkonnější variantu spojenou s manuálem.

Jak by se dalo od nejvýkonnější varianty čekat, výkonu má až až a reakce na plyn jsou poměrně slušné. Nedělá jí problém ani naloženou dodávku držet v dálničních rychlostech v pořádném stoupání, akcelerace z křižovatky je solidní a ani předjíždění na okreskách nevyžaduje tolik plánování. Potěší i spotřebou, která se po šesti stech spíše dálničních kilometrech ustálila na hodnotě 8,2 litru - přičemž na okreskách klesá klidně pod sedm litrů.

Převodovka je pak relativně přesná, pochválit ji musím hlavně za blízké umístění řadičky k volantu. Jednotlivé stupně jsou dobře odstupňované, nedochází ke ztrátě výkonu při dlouhých rozdílech, nicméně poslední šestý převodový stupeň by mohl být kratší. Na dálnici totiž vytáčí motor až ke třem tisícům, což je na diesel přeci jen hodně.

Podvozkově je Boxer klasická dodávka, nicméně nejde o vysloveně nekomfortní žebřiňák. Naložení samozřejmě pomůže, ale více ran se ozývá od přední nápravy, zejména na ostrých nerovnostech. S Boxerem si boční vítr příliš neví rady, stejně jako u předjíždění kamionů na dálnici, nicméně to bývá u dodávek běžné. Chce to zkrátka pevnou ruku na volantu.

Peugeot Boxer je i po dvaceti letech na trhu stále jednou z nejlepších voleb. Nabízí velký nákladový prostor, jednoduchý, ale funkční interiér. A úsporný motor udělá radost účetnímu oddělení. Není samozřejmě bez chyb, podvozkově je poněkud "agrární" a boční vítr mu dělá větší problémy než jiným dodávkám, cenově ale patří mezi premianty.

Po prémii ho totiž pořídíte už od 499 tisíc korun bez DPH za nejmenší variantu, což z něj činí jednu z nejlevnějších dodávek na trhu. Srovnání si zaslouží s modernějším Renaultem Master, který je cenově také poměrně zajímavý, Volkswagen Crafter a Mercedes-Benz Sprinter jsou pak zásadně dražší.