Nový Ford Puma ST pohledem tří různě starých testmanů: Bavil nás, i když občas vůbec nedává smysl

Z mnoha úhlů pohledu mi nový Ford Puma ST nedává absolutně žádný smysl, a právě to mne na něm baví. Osadit obyčejný městský crossover samosvorným diferenciálem, zařízením Launch Control a skoro až závodním výfukovým systémem, je prostě bláznivý nápad, který se však zatraceně povedl. Inženýři auto vzorově naladili, takže ničeho není přebytek, ale ani nedostatek.

Už konvenční Puma vypadá velmi atraktivně a verze ST tento dojem jen utvrzuje. Líbil se mi vyvážený design karoserie typu SUV, jenž snoubí eleganci s dynamičností. V podobném stylu se nese rovněž interiér, který nekřičí hulvátstvím, ale zároveň vám dává jasně najevo, že nesedíte v ledajakém fordu. Mého srdce šampionem se po minutě stala sedadla od značky Recaro. Svým výrazným bočním vedením fantasticky držela tělo v zatáčkách, a navíc byla krášlena luxusním čalouněním, tudíž se zamlouvala i mým očím.

Největší obavy jsem měl pochopitelně z motorizace, jelikož tříválec a sportovní jízda se často vylučují. Mé druhé já mne však podvědomě uklidňovalo pozitivními vzpomínkami na Fiestu ST, pod jejíž kapotou dřímala totožná „jednapětka“. Již po pár kilometrech jsem měl jasno. I zde odvedli konstruktéři brilantní práci. Pohonná jednotka obdržela ideální nastavení výkonu a točivého momentu. Díky tomu při rozjedu nedocházelo ke zběsilému protáčení předních kol, přičemž zátah „oturbené“ patnáctistovky byl více než dostačující. Pochválil bych taktéž její pružnost a okamžitou reakci na sešlápnutí plynového pedálu.

Zamaskovat charakter „trojhrnku“ je pro většinu automobilek nadlidský úkol. Fordu se to ale za pomoci sportovního výfuku s aktivními klapkami povedlo. Motor burácí a prská, jako nějaký okruhový speciál a tím utužuje radostný požitek z jízdy. Přenos hnací síly na přední nápravu zajišťovala šestistupňová manuální převodovka. Zprvu bych chtěl vyzdvihnout její hlavici, jenž disponuje poměrně slušivým vzhledem a parádně padla do ruky. Samotné řazení bylo potom rychlé, přesné i dosti zábavné. Pokáral bych snad je citelný zvukový doprovod při pohybu mezi jednotlivými rychlostními kvalty.

Pomalu, ale jistě se přesouváme k nejdůležitějšímu aspektu. Tedy k podvozku, který je základním stavebních kamenem všech sportovních vozů. Detroitští si toho samozřejmě byli vědomi, a proto nic nenechali náhodě. Podvozek je oproti běžnému modelu tužší, nižší a sofistikovanější, což je značně cítit i za volantem. Ford Puma ST se v ostrých zákrutách zuby drápy drží asfaltu, a jen tak se nepustí. Vykolejit jej dokáže pouze nerovnost či zhoršené podmínky na vozovce (mokro, bláto sníh). Na druhou stranu kvůli vyšší karoserie není tak jistý a agilní jako jeho menší sourozenec Fiesta ST. Pokud bezmyšlenkovitě vlétnete do zatáčky, potrestá vás.

Podvozek vás bude trestat také na rozbitých cestách, kde stěží zvládá filtrovat sebemenší rigoly. Dobře mu nedělají ani vlakové přejezdy, hluboké kanály nebo zpomalovací prahy. Takřka vše se promítne i do kabiny, kde zaregistrujete silné otřesy a nepříjemné akustické projevy. Porovnám-li to ale se sportovními hatchbacky, připadal jsem si v Pumě ST jako v bavlnce.

Sečteno, podtrženo Ford Puma ST je rozhodně zajímavý svou koncepcí, zároveň poskytuje hravé jízdní vlastnosti, perfektně naladěný motor a řadu zajímavých řešení. Záleží už pouze na zákazníkovi, zda se vydá po nevyšlapané cestě, anebo jestli skončí u stereotypních automobilů. Risk je zisk!

Trochu více agresivity Pumě dodává verze ST s tříválcovou patnácistovkou obzvláště v šedém lakování. Jenže právě ty dvě přidaná písmenka mi trochu komplikovala hodnocení. Pokud jsem se na vůz díval jako na sportovní vůz, tak jsem nebyl zcela spokojen, a z pohledu běžných sportovně-užitkových vozů to bylo naopak. Pojďme si to trochu rozklíčovat.

Prvotní dojmy po usednutí za volant byly rozpačité. Výrazně tvarované standardně montované sportovní sedadlo řidiče bylo poněkud tuhé a obepínalo mé tělo tak, až to vlastně bylo nepohodlné. Sedák mi stehna tlačil moc k sobě a bočnice mi zas tlačily ramena dopředu tak, že se mi pocitově kulatila záda. Po pár kilometrech jsem si na posez zvykl, a naopak mi už přišel poměrně pohodlný, a to zejména v zatáčkách.

Interiér poskládaný z měkkých a tvrdých plastů mě nijak zvlášť neoslovil, ale to je spíše otázkou osobního vkusu. K ovládání jednotlivých systému a zařízení jsem neměl větších výhrad.

Přeplňovaná jedna-pětka oplývá velmi slušný výkonem 200 koní a horko těžko bychom v tomto segmentu nalezli výkonnější vozy. Legenda vypráví, že ten nejsilnější se nalézá u čtyř kruhů a jeho síla se tři sta koním vyrovná. V tomto ohledu ta největší z nejmenších koček výrazně strádá, zahanbit se ale v běžném provozu nenechá, ba naopak. Dynamika vozu je úctyhodná a při sportovní jízdě nenechá řidiče ve štychu. S radostí sobě vlastní předjíždí jedno vozidlo za druhým a ukazuje jim svou hezky tvarovanou záď.

Benzínový agregát 1.5 EcoBoost se pojí pouze s manuální šestistupňovou převodovkou a symbióza je to více než příkladná. Řazení je totiž učiněnou radostí. Páka se v kulisách pohybuje lehce a přesně, i když jsou dráhy na sportovní vůz poměrně dlouhé. Jemné cvaknutí při zařazení požadovaného stupně připomene, proč má na pátých dveří zkratku ST. Po městě jsem ze začátku řadil poměrně často, měl jsem pocit, že se motoru věčně něco nelíbí. A měl jsem pravdu. Byly to nízké otáčky. Charakteristický syrový zvuk tříválce působil do té doby zpruzeně a unuděně zároveň. Hlučnost motoru tak po celou jízdu byla nepříjemná a přehlušovala sportovně laděný výfukový systém. To se naštěstí dá vyřešit poměrně snadno. Sešlápnutím plynového pedálu.

Na to reaguje motor velmi pohotově a v případě zvolení módu ST nebo Závodní trať takřka okamžitě. I přes to, že zrychlení z nuly na sto za necelých 7 vteřin nikoho příliš neuchvátí, v porovnání s konkurencí jde o jedno z nejdynamičtějších malých SUV na českém trhu. Při nastavení druhého jmenovaného módu se navíc omezí funkce kontroly trakce a dovolí trochu více řádit v zatáčkách, i tak stabilizace zasahuje poměrně dost a v běžném módu až příliš. A ono možná dobře. Jak jsem na začátku zmínil, hodnotit Pumu jako sportovní vůz nebylo až tak jednoduché a zatím to i vypadalo, že jím bezesporu je. To ovšem do první ostře projeté zatáčky. Podvozek je na první dobrou příjemně tvrdý a zároveň komfortní, co se přejezdu nerovností týče. Nemluvím ale o hrbolatých cestách stylu jeden hrb sem, druhý tam, kde jsem i vlivem tužších sedadel pěkně lítal. To ale neberu jako nějaký závratný problém, to je prostě daň za sportovně laděné šasi.

Kde jsem ale nečekal zklamání, tak v zatáčkách. Očekával jsem, že Ford Puma dostojí svému jménu, zakousne se do asfaltu a nepustí. Skutečnost byla ale jiná. Při ostré jízdě sice dobře držel stopu, jenže v některých případech se vůz choval nejistě a párkrát mi dokonce ustřelil zadek - ten u vozu :) Chce to více času se s touto šelmou sžít a trochu lépe pochopit její chování na volné silnici. Ve výsledku na mě malé SUV působilo trochu nevyzpytatelně, ale na druhou stranu velmi hravě a zábavně, o to více ve spojení s velmi výkonnou jednotkou. Příjemně tuhé řízení a skvělé řazení jen dotváří celkový sportovní dojem, nemohu se však ubránit pocitu, že jsem očekával trochu víc, hlavně po zkušenostech s malým hot-hatchem Fiestou ST.