Motorky
Test motocyklu Moto Guzzi V85 TT Guardia D’Onore z pohledu začínajícího a zkušeného motorkáře
Vyzkoušeli jsme italské cestovní enduro v limitované edici oslavující strážní jednotku prezidenta
31.08.2022 07:45
1
Zdroj: Robin Běhal
Středně velké cestovní enduro italského původu je naprosto unikátní motocykl. Kombinuje retro styl s moderními technologiemi a praktickou konstrukcí. Letos se navíc model V85 TT představil ve speciální limitované sérii s označením
Guardia D’Onore. Takhle jedinečná motorka si zaslouží i jedinečný redakcí test, proto jsem se rozhodl jít trošku netradiční cestou a Moto Guzzi jsem si nepůjčil pouze já, ale i můj otec - zkušený a už řádně vyježděný motorkář, který na mašině jezdí víc než 25 let. Díky tomu našim čtenářům nabídneme
pohled dvou jezdců odlišné věkové kategorie, kteří mají na motocykly jiné požadavky.
Tělo dinosaura, ale mozek Einsteina
Než se vrhneme na samotné dojmy z Moto Guzzi V85TT Guardia D’Onore, pojďme si cestovní enduro střední kubatury podrobně popsat. V útrobách trubkového rámu se nachází surový vzduchem chlazený dvouválec V-twin s rozvodem OHV, který má objem 853 cm³ a poskytuje maximální výkon 76 koní a točivý moment 82 Nm (při 5000 ot./min.).
Přesun síly na zadní kolo pak zajišťuje 6stupňová manuální převodovka a kardan. Podvozek je tvořen přední nastavitelnou upside-down teleskopickou vidlicí se zdvihem 170 mm a zadní oboustrannou kyvnou vidlicí s tlumičem s nastavitelným přepětím pružiny. O zpomalování motorky se starají vpředu plovoucí čtyřpístkové brzdiče Brembo s dvojitým 320 mm kotoučem a vzadu jeden dvoupístkový třmen. Jelikož se jedná o cestovní enduro, které by mělo zvládnout jízdu jak na asfaltu, tak v mírném terénu, je Moto Guzzi V85TT vybaveno drátěným 19palcovým kolem vpředu a 17" vzadu.
I když je pohonná jednotka Itala poněkud oldschool, zbytek motocyklu je nabitý moderní elektronikou. Jezdec má k dispozici pět jízdních režimů (Street, Rain, Off-road, Sport, Custom), které optimalizují chování systému ABS, kontroly trakce a elektronického plynu Ride-by-Wire. Model V85 TT je navíc vybaven barevným TFT displejem, který převzal od sesterských motorek Aprilia. Samozřejmostí je také tempomat.
Přesun síly na zadní kolo pak zajišťuje 6stupňová manuální převodovka a kardan. Podvozek je tvořen přední nastavitelnou upside-down teleskopickou vidlicí se zdvihem 170 mm a zadní oboustrannou kyvnou vidlicí s tlumičem s nastavitelným přepětím pružiny. O zpomalování motorky se starají vpředu plovoucí čtyřpístkové brzdiče Brembo s dvojitým 320 mm kotoučem a vzadu jeden dvoupístkový třmen. Jelikož se jedná o cestovní enduro, které by mělo zvládnout jízdu jak na asfaltu, tak v mírném terénu, je Moto Guzzi V85TT vybaveno drátěným 19palcovým kolem vpředu a 17" vzadu.
I když je pohonná jednotka Itala poněkud oldschool, zbytek motocyklu je nabitý moderní elektronikou. Jezdec má k dispozici pět jízdních režimů (Street, Rain, Off-road, Sport, Custom), které optimalizují chování systému ABS, kontroly trakce a elektronického plynu Ride-by-Wire. Model V85 TT je navíc vybaven barevným TFT displejem, který převzal od sesterských motorek Aprilia. Samozřejmostí je také tempomat.
V čem je výjimečná limitovaná edice?
Edice Guardia D’Onore vznikla v omezené sérii 1946 kusů. Číslo odkazuje na letopočet, kdy vzniklo trvalé spojení mezi značkou Mandello Eagle a Reggimento Corazzieri - slavnou čestnou stráží italského prezidenta. V roce 1946 byla také založena Italská republika. Na počest 75 let tohoto významného partnerství je každý model Guardia d'Onore V85 TT opatřen jedinečným sériovým číslem, speciálním černým lakování s elegantními bílými doplňky, standardně dodávaným doplňkovým příslušenstvím a sběratelským kufrem.
Představení Moto Guzzi V85 TT Guardia D’Onore
Pokud si tedy limitku koupíte, můžete počítat s bohatou standardní výbavou v podobě centrálního stojanu, krytu motoru, zvětšeného čelního plexiskla a přídavných LED světel. Každý majitel navíc obdrží speciální složku s razítkem sběratelské známky, kterou italská vláda vydala v roce 2021 u příležitosti 100. narozenin značky Moto Guzzi.
Dost už ale bylo technických údajů, pojďme se podívat na to, jak stylové cestovní enduro vlastně jezdění. V úvodu jsem zmínil, že na motorce jsme jezdili dva, každý jinak starý a zkušený. Naše subjektivní hodnocení Moto Guzzi V85 TT Guardia d'Onore naleznete v přehledové grafice, do které se dostanete za pomocí červeného tlačítka "Prohlédnout" pod tímto textem.
Dost už ale bylo technických údajů, pojďme se podívat na to, jak stylové cestovní enduro vlastně jezdění. V úvodu jsem zmínil, že na motorce jsme jezdili dva, každý jinak starý a zkušený. Naše subjektivní hodnocení Moto Guzzi V85 TT Guardia d'Onore naleznete v přehledové grafice, do které se dostanete za pomocí červeného tlačítka "Prohlédnout" pod tímto textem.
Zkušený motorkář a dlouholetý automobilový novinář Ondřej Běhal (48 let)
Zdroj: Ondřej Běhal
Pohodlné cestovní enduro s nádherným zvukem motoru, překvapivě nízkou spotřebou a nečekaně dlouhým dojezdem na jednu nádrž, to jsou pro mě hlavní dojmy z testu Moto Guzzi V85 TT.
Při přebírání motorky jsem trochu litoval, že jsem ještě aspoň o deset centimetrů nepovyrostl. Kombinace tělesné výšky 174 cm, bolavého kotníku na levé noze, zraněného kolene na noze pravé a vysoko položeného sedla testované motorky způsobila, že jsem měl velký strach, abych si neutrhnul ostudu a motorku ještě před testem nepoložil. A tyto obavy se opakovaly skoro pokaždé, když jsem někde zastavoval. Pro "guzzinu" tradiční dvouválcový motor a kardan s mašinou na neutrál cloumá ze strany na stranu naštěstí mnohem méně než u jiných strojů této značky, takže mi rozjetí zase až tak neztěžoval.
Jakmile se člověk rozjede, všechny obavy zůstanou zapomenuty. Italské cestovní enduro se při jízdě ovládá až nečekaně lehce, lehounké a hladké je i řazení, jen neutrál jsem někdy musel chvíli hledat. Největším zážitkem při jízdě je ale pořádné otočení plynu. Během pikosekundy se totiž do té doby nevýrazný dvouválec rozburácí, což pokaždé způsobilo masivní příliv adrenalinu do mého těla.
Přiznám se, že jsem v tropických vedrech rezignoval na bezpečnost a jezdil v kraťasech a tričku, abych si jízdu na V85 TT trochu užil. Což se také podařilo, ale zároveň jsem musel trochu bojovat s přívaly horkého vzduchu od motoru.
Kdybych měl jízdní vlastnosti Moto Guzzi V85 TT shrnout jedním slovem, tak to bude "pohodlí". Motorka má báječně naladěné tlumiče na všechny typy nerovností, takže jsem si s ní užíval i jízdu na hodně rozbitých okreskách. Zároveň ale není na poměry cestovních endur vůbec marná na rychlou jízdu v zatáčkách. Potěší i velmi pohodlné sedlo.
Od motoru s objemem 850 kubíků jsem očekával trochu více dynamiky i síly, než jsem pomocí kardanu na zadní kolo dostával. Zvuk motoru je podstatně charismatičtější než jeho výkony. Na druhou stranu ale potěší neuvěřitelně nízká spotřeba. Po hodně svižné jízdě ukázal palubní počítač průměr 4,1 litru benzinu na 100 km. Zároveň také ukazoval dojezd na jednu nádrž hodně přes pět set kilometrů, což je u motorky skutečně unikátní. Do Chorvatska byste dojeli s jediným dotankováním.
Při přebírání motorky jsem trochu litoval, že jsem ještě aspoň o deset centimetrů nepovyrostl. Kombinace tělesné výšky 174 cm, bolavého kotníku na levé noze, zraněného kolene na noze pravé a vysoko položeného sedla testované motorky způsobila, že jsem měl velký strach, abych si neutrhnul ostudu a motorku ještě před testem nepoložil. A tyto obavy se opakovaly skoro pokaždé, když jsem někde zastavoval. Pro "guzzinu" tradiční dvouválcový motor a kardan s mašinou na neutrál cloumá ze strany na stranu naštěstí mnohem méně než u jiných strojů této značky, takže mi rozjetí zase až tak neztěžoval.
Jakmile se člověk rozjede, všechny obavy zůstanou zapomenuty. Italské cestovní enduro se při jízdě ovládá až nečekaně lehce, lehounké a hladké je i řazení, jen neutrál jsem někdy musel chvíli hledat. Největším zážitkem při jízdě je ale pořádné otočení plynu. Během pikosekundy se totiž do té doby nevýrazný dvouválec rozburácí, což pokaždé způsobilo masivní příliv adrenalinu do mého těla.
Přiznám se, že jsem v tropických vedrech rezignoval na bezpečnost a jezdil v kraťasech a tričku, abych si jízdu na V85 TT trochu užil. Což se také podařilo, ale zároveň jsem musel trochu bojovat s přívaly horkého vzduchu od motoru.
Kdybych měl jízdní vlastnosti Moto Guzzi V85 TT shrnout jedním slovem, tak to bude "pohodlí". Motorka má báječně naladěné tlumiče na všechny typy nerovností, takže jsem si s ní užíval i jízdu na hodně rozbitých okreskách. Zároveň ale není na poměry cestovních endur vůbec marná na rychlou jízdu v zatáčkách. Potěší i velmi pohodlné sedlo.
Od motoru s objemem 850 kubíků jsem očekával trochu více dynamiky i síly, než jsem pomocí kardanu na zadní kolo dostával. Zvuk motoru je podstatně charismatičtější než jeho výkony. Na druhou stranu ale potěší neuvěřitelně nízká spotřeba. Po hodně svižné jízdě ukázal palubní počítač průměr 4,1 litru benzinu na 100 km. Zároveň také ukazoval dojezd na jednu nádrž hodně přes pět set kilometrů, což je u motorky skutečně unikátní. Do Chorvatska byste dojeli s jediným dotankováním.
Automobilový novinář a začínající motorkář Robin Běhal (21 let)
Zdroj: Robin Běhal
Když jsem dostal možnost se s tátou o Moto Guzzi V85 TT podělit, neváhal jsem ani minutu a ihned jsem tuto příležitost chytil za pačesy. Doposud jsem nikdy na mašině se vzduchem chlazeným dvouválcovým motorem a kardanem neseděl. I když je pravda, že jsem chvíli bojoval s pocitem, že bych raději než na vysoké cestovní enduro naskočil na menší model V7 nebo V9 se stejným motorem. Nejsem totiž žádný čahoun, měřím 174 centimetrů, takže obavy, abych se na motorku vůbec dokázal vyhoupnout, byly na místě.
Moje pochyby naštěstí rychle zmizely po prvním usednutí do sedla motorky. Zjistil jsem, že "guzzina" je rozměrově mnohem kompaktnější než třeba BMW GS 1250. Ve skutečnosti se jedná o překvapivě kompaktní cestovní enduro s poměrně rozumnou výškou sedla 83 centimetrů.
Od polohy sedla se také odvíjí jezdecká pozice. V mém případě jsem s ní byl nadmíru spokojený. Nohy jsem měl v pravém úhlu, tělo vzpřímené a celkem rychle jsem si zvyknul i na širší řídítka. Jediné, co bych cestovnímu enduru mohl v tomto případě vytknout, byl nešikovně umístěný centrální stojan u levé nohy. Nejvíce mi překážel při jízdě ve stupačkách, kdy se mi o jeho konstrukci zadrhávala pata.
Tato drobnost mi naštěstí nedokázala zkazit zážitek z nesmírně charismatického vzduchem chlazeného dvouválce, vykloněného z rámu motorky. Nikdy jsem z tak surovým motorem nejezdil, a musím se přiznat, že při prvním přidání plynu jsem začal řvát radostí. Ten projev a zvuk V-twinu při dosažení vyšších otáček byl doslova návykový. Upřímně jsem ale nečekal, že jednotka o objemu 853 kubíků bude takový lenoch. Jelikož se vyžívám v adrenalinu, mám rád dynamiku, a ta mi u Moto Guzzi malinko chyběla. Na druhou stranu příčně uložený dvouválec byl překvapivě kultivovaný, pružný, úsporný, disponoval řadou chytré elektroniky a takzvaně "nekousal". Takže se jedná o ideální motor pro začínající motorkáře.
Moje pochyby naštěstí rychle zmizely po prvním usednutí do sedla motorky. Zjistil jsem, že "guzzina" je rozměrově mnohem kompaktnější než třeba BMW GS 1250. Ve skutečnosti se jedná o překvapivě kompaktní cestovní enduro s poměrně rozumnou výškou sedla 83 centimetrů.
Od polohy sedla se také odvíjí jezdecká pozice. V mém případě jsem s ní byl nadmíru spokojený. Nohy jsem měl v pravém úhlu, tělo vzpřímené a celkem rychle jsem si zvyknul i na širší řídítka. Jediné, co bych cestovnímu enduru mohl v tomto případě vytknout, byl nešikovně umístěný centrální stojan u levé nohy. Nejvíce mi překážel při jízdě ve stupačkách, kdy se mi o jeho konstrukci zadrhávala pata.
Tato drobnost mi naštěstí nedokázala zkazit zážitek z nesmírně charismatického vzduchem chlazeného dvouválce, vykloněného z rámu motorky. Nikdy jsem z tak surovým motorem nejezdil, a musím se přiznat, že při prvním přidání plynu jsem začal řvát radostí. Ten projev a zvuk V-twinu při dosažení vyšších otáček byl doslova návykový. Upřímně jsem ale nečekal, že jednotka o objemu 853 kubíků bude takový lenoch. Jelikož se vyžívám v adrenalinu, mám rád dynamiku, a ta mi u Moto Guzzi malinko chyběla. Na druhou stranu příčně uložený dvouválec byl překvapivě kultivovaný, pružný, úsporný, disponoval řadou chytré elektroniky a takzvaně "nekousal". Takže se jedná o ideální motor pro začínající motorkáře.
Do pohonného ústrojí neodmyslitelně patří také převodovka. Už dlouhá léta od různých znalců jedné stopy slýchám, že italské mašiny s orlem na kapotě nemají dobré řazení - podle nich prý působí gumově a není přesné. Nevím, jak tomu bylo u starších motorek Moto Guzzi, ale já osobně jsem žádné neduhy u převodovky modelu V85 TT nezaznamenal, ba naopak mě bavilo její hlasité mechanické cvakání při změně kvaltů.
Na závěr jsem si nechal jízdní vlastnosti, jelikož v tomto ohledu motocykl naprosto předčil moje očekávání. Nikdy jsem fanouškem cestovní endur nebyl. Spíš preferuji malé lehké silniční motorky s chutí zatáčet. Ovšem po vyzkoušení Moto Guzzi V85 TT si dokáži představit, že by mi mašina podobného typu jednoho dne stála v garáži. Zarazilo mě, s jakou chutí se vysoký italský motocykl vrhal do náklonů a jak stabilní v průjezdu zákrutami dokázal být. Komfortně naladěný podvozek skvěle filtroval nerovnosti a při jízdě mi dodával pocit jistoty. Díky tomu jsem za řídítky nebyl ztuhlý a mohl jsem si naplno užívat krásu klikatých silnic.
Na závěr jsem si nechal jízdní vlastnosti, jelikož v tomto ohledu motocykl naprosto předčil moje očekávání. Nikdy jsem fanouškem cestovní endur nebyl. Spíš preferuji malé lehké silniční motorky s chutí zatáčet. Ovšem po vyzkoušení Moto Guzzi V85 TT si dokáži představit, že by mi mašina podobného typu jednoho dne stála v garáži. Zarazilo mě, s jakou chutí se vysoký italský motocykl vrhal do náklonů a jak stabilní v průjezdu zákrutami dokázal být. Komfortně naladěný podvozek skvěle filtroval nerovnosti a při jízdě mi dodával pocit jistoty. Díky tomu jsem za řídítky nebyl ztuhlý a mohl jsem si naplno užívat krásu klikatých silnic.
Další údaje o Moto Guzzi V85 TT
| Oblast | Hodnoty |
| Suchá hmotnost | 211 kg |
| Objem palivové nádrže a dojezd | 23 litrů a dojezd okolo 400 km |
| výška sedla | 83 centimetrů |
| Průměrná spotřeba (udávaná výrobcem) | 4,9 l/100 km |
| Cena testovaného modelu | 365 900 korun |
Zdroj: Moto Guzzi
Diskuze
Test motocyklu Honda CB500X: Africa Twin v kompaktním a cenově dostupném balení
Vyzkoušeli jsme modernizované cestovní enduro pro začátečníky
09.06.2022 19:05
|
3
Test motocyklu Triumph Bonneville T120: Stylové retro plné emocí
Zlí jazykové tvrdí, že klasické Triumphy jsou v podstatě Jawy 350 se silným motorem. Není tomu tak
25.10.2021 07:42
|
10
Test Suzuki V-Strom 1050: Motocyklové SUV připomíná sestřičku Vitaru ze světa na čtyřech kolech
Nové provedení cestovního endura očima dlouholetého majitele motocyklu Suzuki
23.09.2020 18:29
|
1
Renault 5 je nejúspornější auto, které jsme zatím testovali. Reálně jezdí za 13,5 kWh/100 km
S cenově dostupným elektromobilem jsme vyzkoušeli losí test, zrychlení i reálnou spotřebu paliva
18.06.2025 19:48
|
5
Triumph Trident 660 může být kladivem na levné čínské motorky. Není tak laciný, ale jízdně je jinde
Vyzkoušeli jsme britský motocykl s tříválcovým motorem a základní cenou 224 tisíc korun
11.06.2025 13:00
|
0
S Renaultem Symbioz jezdíme půl roku. Dokonalé auto to není, ale spotřebu má skvělou
S prostorným crossoverem jsme žili každý den a dokonce jsme ho vzali na závodní okruh
04.06.2025 16:32
|
1
Volkswagen ID. Buzz GTX na závodním okruhu zazářil. Je to bezpochyby ta nejlepší dodávka současnosti
Se sportovní elektrickou dodávkou jsme vyzkoušeli losí test, zrychlení, měřené kolo i spotřebu
04.06.2025 15:00
|
0
