Motorky
Test motocyklu Moto Guzzi V85 TT Guardia D’Onore z pohledu začínajícího a zkušeného motorkáře
Vyzkoušeli jsme italské cestovní enduro v limitované edici oslavující strážní jednotku prezidenta
31.08.2022 07:45
0
Zkušený motorkář a dlouholetý automobilový novinář Ondřej Běhal (48 let)
Zdroj: Ondřej Běhal
Pohodlné cestovní enduro s nádherným zvukem motoru, překvapivě nízkou spotřebou a nečekaně dlouhým dojezdem na jednu nádrž, to jsou pro mě hlavní dojmy z testu Moto Guzzi V85 TT.
Při přebírání motorky jsem trochu litoval, že jsem ještě aspoň o deset centimetrů nepovyrostl. Kombinace tělesné výšky 174 cm, bolavého kotníku na levé noze, zraněného kolene na noze pravé a vysoko položeného sedla testované motorky způsobila, že jsem měl velký strach, abych si neutrhnul ostudu a motorku ještě před testem nepoložil. A tyto obavy se opakovaly skoro pokaždé, když jsem někde zastavoval. Pro "guzzinu" tradiční dvouválcový motor a kardan s mašinou na neutrál cloumá ze strany na stranu naštěstí mnohem méně než u jiných strojů této značky, takže mi rozjetí zase až tak neztěžoval.
Jakmile se člověk rozjede, všechny obavy zůstanou zapomenuty. Italské cestovní enduro se při jízdě ovládá až nečekaně lehce, lehounké a hladké je i řazení, jen neutrál jsem někdy musel chvíli hledat. Největším zážitkem při jízdě je ale pořádné otočení plynu. Během pikosekundy se totiž do té doby nevýrazný dvouválec rozburácí, což pokaždé způsobilo masivní příliv adrenalinu do mého těla.
Přiznám se, že jsem v tropických vedrech rezignoval na bezpečnost a jezdil v kraťasech a tričku, abych si jízdu na V85 TT trochu užil. Což se také podařilo, ale zároveň jsem musel trochu bojovat s přívaly horkého vzduchu od motoru.
Kdybych měl jízdní vlastnosti Moto Guzzi V85 TT shrnout jedním slovem, tak to bude "pohodlí". Motorka má báječně naladěné tlumiče na všechny typy nerovností, takže jsem si s ní užíval i jízdu na hodně rozbitých okreskách. Zároveň ale není na poměry cestovních endur vůbec marná na rychlou jízdu v zatáčkách. Potěší i velmi pohodlné sedlo.
Od motoru s objemem 850 kubíků jsem očekával trochu více dynamiky i síly, než jsem pomocí kardanu na zadní kolo dostával. Zvuk motoru je podstatně charismatičtější než jeho výkony. Na druhou stranu ale potěší neuvěřitelně nízká spotřeba. Po hodně svižné jízdě ukázal palubní počítač průměr 4,1 litru benzinu na 100 km. Zároveň také ukazoval dojezd na jednu nádrž hodně přes pět set kilometrů, což je u motorky skutečně unikátní. Do Chorvatska byste dojeli s jediným dotankováním.
Při přebírání motorky jsem trochu litoval, že jsem ještě aspoň o deset centimetrů nepovyrostl. Kombinace tělesné výšky 174 cm, bolavého kotníku na levé noze, zraněného kolene na noze pravé a vysoko položeného sedla testované motorky způsobila, že jsem měl velký strach, abych si neutrhnul ostudu a motorku ještě před testem nepoložil. A tyto obavy se opakovaly skoro pokaždé, když jsem někde zastavoval. Pro "guzzinu" tradiční dvouválcový motor a kardan s mašinou na neutrál cloumá ze strany na stranu naštěstí mnohem méně než u jiných strojů této značky, takže mi rozjetí zase až tak neztěžoval.
Jakmile se člověk rozjede, všechny obavy zůstanou zapomenuty. Italské cestovní enduro se při jízdě ovládá až nečekaně lehce, lehounké a hladké je i řazení, jen neutrál jsem někdy musel chvíli hledat. Největším zážitkem při jízdě je ale pořádné otočení plynu. Během pikosekundy se totiž do té doby nevýrazný dvouválec rozburácí, což pokaždé způsobilo masivní příliv adrenalinu do mého těla.
Přiznám se, že jsem v tropických vedrech rezignoval na bezpečnost a jezdil v kraťasech a tričku, abych si jízdu na V85 TT trochu užil. Což se také podařilo, ale zároveň jsem musel trochu bojovat s přívaly horkého vzduchu od motoru.
Kdybych měl jízdní vlastnosti Moto Guzzi V85 TT shrnout jedním slovem, tak to bude "pohodlí". Motorka má báječně naladěné tlumiče na všechny typy nerovností, takže jsem si s ní užíval i jízdu na hodně rozbitých okreskách. Zároveň ale není na poměry cestovních endur vůbec marná na rychlou jízdu v zatáčkách. Potěší i velmi pohodlné sedlo.
Od motoru s objemem 850 kubíků jsem očekával trochu více dynamiky i síly, než jsem pomocí kardanu na zadní kolo dostával. Zvuk motoru je podstatně charismatičtější než jeho výkony. Na druhou stranu ale potěší neuvěřitelně nízká spotřeba. Po hodně svižné jízdě ukázal palubní počítač průměr 4,1 litru benzinu na 100 km. Zároveň také ukazoval dojezd na jednu nádrž hodně přes pět set kilometrů, což je u motorky skutečně unikátní. Do Chorvatska byste dojeli s jediným dotankováním.
Automobilový novinář a začínající motorkář Robin Běhal (21 let)
Zdroj: Robin Běhal
Když jsem dostal možnost se s tátou o Moto Guzzi V85 TT podělit, neváhal jsem ani minutu a ihned jsem tuto příležitost chytil za pačesy. Doposud jsem nikdy na mašině se vzduchem chlazeným dvouválcovým motorem a kardanem neseděl. I když je pravda, že jsem chvíli bojoval s pocitem, že bych raději než na vysoké cestovní enduro naskočil na menší model V7 nebo V9 se stejným motorem. Nejsem totiž žádný čahoun, měřím 174 centimetrů, takže obavy, abych se na motorku vůbec dokázal vyhoupnout, byly na místě.
Moje pochyby naštěstí rychle zmizely po prvním usednutí do sedla motorky. Zjistil jsem, že "guzzina" je rozměrově mnohem kompaktnější než třeba BMW GS 1250. Ve skutečnosti se jedná o překvapivě kompaktní cestovní enduro s poměrně rozumnou výškou sedla 83 centimetrů.
Od polohy sedla se také odvíjí jezdecká pozice. V mém případě jsem s ní byl nadmíru spokojený. Nohy jsem měl v pravém úhlu, tělo vzpřímené a celkem rychle jsem si zvyknul i na širší řídítka. Jediné, co bych cestovnímu enduru mohl v tomto případě vytknout, byl nešikovně umístěný centrální stojan u levé nohy. Nejvíce mi překážel při jízdě ve stupačkách, kdy se mi o jeho konstrukci zadrhávala pata.
Tato drobnost mi naštěstí nedokázala zkazit zážitek z nesmírně charismatického vzduchem chlazeného dvouválce, vykloněného z rámu motorky. Nikdy jsem z tak surovým motorem nejezdil, a musím se přiznat, že při prvním přidání plynu jsem začal řvát radostí. Ten projev a zvuk V-twinu při dosažení vyšších otáček byl doslova návykový. Upřímně jsem ale nečekal, že jednotka o objemu 853 kubíků bude takový lenoch. Jelikož se vyžívám v adrenalinu, mám rád dynamiku, a ta mi u Moto Guzzi malinko chyběla. Na druhou stranu příčně uložený dvouválec byl překvapivě kultivovaný, pružný, úsporný, disponoval řadou chytré elektroniky a takzvaně "nekousal". Takže se jedná o ideální motor pro začínající motorkáře.
Moje pochyby naštěstí rychle zmizely po prvním usednutí do sedla motorky. Zjistil jsem, že "guzzina" je rozměrově mnohem kompaktnější než třeba BMW GS 1250. Ve skutečnosti se jedná o překvapivě kompaktní cestovní enduro s poměrně rozumnou výškou sedla 83 centimetrů.
Od polohy sedla se také odvíjí jezdecká pozice. V mém případě jsem s ní byl nadmíru spokojený. Nohy jsem měl v pravém úhlu, tělo vzpřímené a celkem rychle jsem si zvyknul i na širší řídítka. Jediné, co bych cestovnímu enduru mohl v tomto případě vytknout, byl nešikovně umístěný centrální stojan u levé nohy. Nejvíce mi překážel při jízdě ve stupačkách, kdy se mi o jeho konstrukci zadrhávala pata.
Tato drobnost mi naštěstí nedokázala zkazit zážitek z nesmírně charismatického vzduchem chlazeného dvouválce, vykloněného z rámu motorky. Nikdy jsem z tak surovým motorem nejezdil, a musím se přiznat, že při prvním přidání plynu jsem začal řvát radostí. Ten projev a zvuk V-twinu při dosažení vyšších otáček byl doslova návykový. Upřímně jsem ale nečekal, že jednotka o objemu 853 kubíků bude takový lenoch. Jelikož se vyžívám v adrenalinu, mám rád dynamiku, a ta mi u Moto Guzzi malinko chyběla. Na druhou stranu příčně uložený dvouválec byl překvapivě kultivovaný, pružný, úsporný, disponoval řadou chytré elektroniky a takzvaně "nekousal". Takže se jedná o ideální motor pro začínající motorkáře.
Do pohonného ústrojí neodmyslitelně patří také převodovka. Už dlouhá léta od různých znalců jedné stopy slýchám, že italské mašiny s orlem na kapotě nemají dobré řazení - podle nich prý působí gumově a není přesné. Nevím, jak tomu bylo u starších motorek Moto Guzzi, ale já osobně jsem žádné neduhy u převodovky modelu V85 TT nezaznamenal, ba naopak mě bavilo její hlasité mechanické cvakání při změně kvaltů.
Na závěr jsem si nechal jízdní vlastnosti, jelikož v tomto ohledu motocykl naprosto předčil moje očekávání. Nikdy jsem fanouškem cestovní endur nebyl. Spíš preferuji malé lehké silniční motorky s chutí zatáčet. Ovšem po vyzkoušení Moto Guzzi V85 TT si dokáži představit, že by mi mašina podobného typu jednoho dne stála v garáži. Zarazilo mě, s jakou chutí se vysoký italský motocykl vrhal do náklonů a jak stabilní v průjezdu zákrutami dokázal být. Komfortně naladěný podvozek skvěle filtroval nerovnosti a při jízdě mi dodával pocit jistoty. Díky tomu jsem za řídítky nebyl ztuhlý a mohl jsem si naplno užívat krásu klikatých silnic.
Na závěr jsem si nechal jízdní vlastnosti, jelikož v tomto ohledu motocykl naprosto předčil moje očekávání. Nikdy jsem fanouškem cestovní endur nebyl. Spíš preferuji malé lehké silniční motorky s chutí zatáčet. Ovšem po vyzkoušení Moto Guzzi V85 TT si dokáži představit, že by mi mašina podobného typu jednoho dne stála v garáži. Zarazilo mě, s jakou chutí se vysoký italský motocykl vrhal do náklonů a jak stabilní v průjezdu zákrutami dokázal být. Komfortně naladěný podvozek skvěle filtroval nerovnosti a při jízdě mi dodával pocit jistoty. Díky tomu jsem za řídítky nebyl ztuhlý a mohl jsem si naplno užívat krásu klikatých silnic.
