Nový povrch na brněnském okruhu je slast. Vyzkoušeli jsme ho na motorce Aprilia RS 660 v rámci A Day

Čeští fanoušci Porsche mají Porsche Day, majitelé BMW zase M Day, no a na své si přijdou také majitelé motorek Aprilia, pro které je tu každý rok A Day. Já jsem se této unikátní akce zúčastnil poprvé a odnáším si z toho nezapomenutelný zážitek. Brněnský závodní okruh, kde se událost koná, jsem navštívil s vylepšeným supersportovním modelem RS 660 Factory.

A Day je vlastně takový dětský den pro dospělé. Je to spojení tří různých motoškol a testovacích jízd nejnovějších modelů. Zároveň zde mají majitelé italské značky zadarmo oběd a dostanou i suvenýr na památku. Tou hlavní náplní je ale ježdění.

Motorkáři mají na výběr ze tří různých motoškol. Pro jezdce na naháčích je zde kurz pojmenovaný Street. Ten spočívá v trénování praktických dovedností, které lze využít každý den, ať už ve městě, nebo na okreskách. Pro milovníky dobrodružství je tu škola Adventure, která je určená pro motorkáře na cestovních endurech. Offroad technika, práce s těžištěm, rovnováha a jízda v náročném terénu, to vše se naučíte.

No a pro nadšence okruhového ježdění je tu kurz Sport, kterého jsem se zúčastnil i já. Nejde o nic jiného než o zábavu na závodní trati ve společnosti zkušených instruktorů, mezi kterými je například Adam „Special“ Peschel nebo Karel „Carlos“ Táborský.

Abych si A Day užil naplno, vybral jsem si na tento speciální den motorku, která mi je z celého portfolia Aprilie nejbližší, a to RS 660 Factory. Mám rád sportovní „šestistovky“, jelikož jsou čiperné a hlavně mají ideální poměr výkonu a váhy.

Srdcem motocyklu je řadový dvouválcový motor o objemu 660 kubíků, který splňuje Euro 5+ a má výkon 105 koní. Přitom kompaktní supersport váží pouze 183 kilogramů. To znamená, že tahle „Italka“ za to umí pořádně vzít.

Já měl navíc model s označením Factory, který už k tak dobrému základu ještě přidává prémiové odpružení Öhlins a různé designové doplňky. Výsledkem je stroj, který se závodního okruhu rozhodně nezalekne, což jsem si vyzkoušel na vlastní kůži.

A Day se konal již podruhé, a to tradičně v půlce června na Masarykově okruhu. Já jsem bohužel nestihl dopolední program, v rámci kterého se účastníci sešli na společném obědě a mohli si vyzkoušet všechny novinky z nabídky italského výrobce. „Byla tu super atmosféra a mohli jsme si bez jakýchkoliv problémů projet většinu motorek,“ říkal mi návštěvník, který byl v Brně již od začátku akce.

Já jsem si to naplánoval tak, abych na A Day dorazil na začátek motoškoly Sport. Ta začínala okolo páté hodiny, což mělo hned několik výhod. Už nebylo takové vedro a měli jsme krásné světlo na fotky. Na úvod jsme se rozdělili do pěti skupin, které byly víceméně řazené podle výkonnosti a zkušeností daného motorkáře. Já zvolil jakýsi střed, jelikož jsem zaparkoval do třetí skupiny.

Poté následovala rozprava, kde jsme si vyslechli nutné informace ohledně bezpečnosti a chování na trati. Přeci jen mezi námi byli tací, kteří na okruhu jezdili vůbec poprvé. Já mezi ně sice nepatřil, ale na motorce jsem po Masarykově okruhu také nejezdil. Tudíž jsem nastražil uši a bedlivě poslouchal. Instruktoři briefing zbytečně nenatahovali, jelikož bylo vidět, že jsou všichni natěšení na trať.

Nasadil jsem si přilbu, oblékl rukavice a nakopl jsem řadový dvouválec. A konečně to přišlo, náš instruktor si nás srovnal do šestičlenného vláčku a vyjeli jsme na trať. První kolo bylo zahřívací, učili jsme se stopu a seznamovali se s novým brněnským povrchem. Po projetí cílové rovinky jsme si prohodili pozice (první jezdec za instruktorem odbočil doprava, počkal, až ho všichni předjedou, a zařadil se na konec vláčku), takže každý měl možnost si v průběhu rozjížďky vyzkoušet jet přímo za instruktorem.

Celkem jsme na trati strávili skoro dvě hodiny, s tím, že první část probíhala již ve zmíněném vláčku a poté se všichni motorkáři jezdili volně. Což bylo na jednu stranu skvělé, ale zároveň v některých momentech i poměrně strašidelné. Nicméně byl to zkrátka nezapomenutelný zážitek, který mi přinesl nejen obrovskou dávku adrenalinu do žil, ale také mnoho nových zkušeností a vědomostí. Po volných jízdách navíc následovala spanilá jízda se všemi motorkami, co na srazu byly. A výsledné fotky jsou doslova dechberoucí. Jen se přesvědčte sami. Pokud tedy patříte do Aprilia rodiny, rozhodně si tuto akci nenechte příští sezónu ujít!

A jak hodnotím motorku, která mě celý den doprovázela? Aprilia RS 660 Factory je v dnešní době takový jednorožec, jelikož ostrých „šestek“ v poslední době ubývá. Na mašině jsem ujel stovky kilometrů, a to i mimo závodní okruh. Ve městě je znát, že to není stroj určený na každodenní ježdění, jelikož sportovní podvozek Öhlins má zkrátka tužší charakter. Na druhou stranu je Aprilia neuvěřitelně čiperná a stabilní i v nízkých rychlostech, takže na proplétání městskou džunglí vlastně není vůbec špatná.

Podstatně více jsem si ji ale užil na okresních cestách, kde jsem konečně mohl využít potenciál nabroušeného motoru o objemu 660 kubíků. Líbí se mi, že motorka má naprosto ideální stádo koní. Tím myslím, že jezdec si může naplno vychutnávat charakter dvouválce ve vyšších otáčkách a nemusí se při tom neustále bát o svůj život. Už jsem jezdil na supersportovních motocyklech s výkonem nad 200 koní a musím říct, že jsem si to vlastně ani pořádně neužíval, jelikož jsem věděl, že nedokážu ani zdaleka využít veškerý potenciál motorky. Z tohoto důvodu mi italská šestistovka přišla na okreskách zábavnější než většina litrových modelů.

A co na okruhu? Masarykův okruh je specifický svými širokými, táhlými, rychlými zatáčkami a dlouhými rovinkami. Upřímně bych lhal, kdybych tvrdil, že RS 660 Factory tu měla dostatečný výkon. Neměla, ale mně osobně to vůbec nevadilo. Na rovinkách mi výkonnější motorky ujížděly, ale v zatáčkách proti mně neměly šanci. I když nepatřím mezi úplné profíky, co se týče okruhového ježdění, tak většinu litrových motorek si „šestistovka“ namazala na chleba. A to především právě díky naprosto brilantnímu podvozku Öhlins. Ten mi dodával skvělou stabilitu na brzdách i v hlubokých náklonech. Motorka ani při opravdu vysokém tempu neplavala a chovala se naprosto předvídatelně.

Náramně jí šly rychlé změny směru, dobře brzdila, spolehlivě a bleskově měnila kvalty pomocí quickshifteru a díky pokročilé elektronice mě nevystavovala do žádných nepříjemných situací při agresivních výjezdech ze zatáček. Je to zkrátka ideální náčiní pro ty, kteří chtějí začít jezdit na závodním okruhu.

Také jsem si mohl poprvé vyzkoušet nově položený povrch na brněnském autodromu, který podle informací vyšel provozovatele na neuvěřitelných 180 milionů korun. Nicméně investice se bezpochyby vyplatila, jelikož čerstvý asfalt je až nepřirozeně hladký a má úžasnou přilnavost. Na motorce jsem se tak mohl vrhat do náklonů a nemusel jsem se bát, že by pneumatika ztratila grip. Takže klobouk dolů, tohle se Masarykovu okruhu opravdu povedlo!

Kompletní fotodokumentaci z akce naleznete zde.