Škoda Joyster - vysmáté auto, na které se zapomnělo. Vyzařovaly z něj samé pozitivní emoce

Před 15 lety dělala Škoda méně aut, zato více designových studií. V roce 2005 představila hned dva koncepty Yeti, které se později „přetavily“ do prvního sériového SUV značky v novodobé historii. O rok později vznikla ještě studie jménem Joyster, na kterou se dnes už poněkud zapomnělo.

Koncepty či studie bývají výkladní skříní automobilových designérů. Ačkoli se to někdy tak může jevit, nevznikají úplně samoúčelně, i když se nedostanou do sériové výroby. Lidé ve vývoji i ve vedení firmy mají nějaké představy, vize, kam by se měly modely dané značky vyvíjet. Na konkrétním reálném voze se o nich může diskutovat, zkoušet různé nápady. Design je navíc i taková laboratoř nových technologií. Bez něj by nevzniklo mnoho věcí. Příkladem jsou třeba světla. Kdyby designéři nenavrhovali úzká světla, nebyl by tlak na vývoj nových technologií, aby se světla mohla zmenšovat.  

Právě takovým „cvičením“ byla designová studie Joyster, kterou ukázala Škoda na autosalonu v Paříži v roce 2006. Dnes je vystavena v depozitáři Škoda Muzea v Mladé Boleslavi. „Tehdejší šéfdesignér Jens Manske chtěl navrhnout auto speciálně pro Paříž. Měla z něj být cítit láska, krása, emoce,“ vzpomíná Jiří Hadaščok, designér, který měl na starost třeba exteriér modernizovaného modelu Fabia z roku 2018.

Joyster byl zlomový vůz v jeho kariéře. „Do té doby jsem pracoval jako modelář. K dalšímu konceptu, kterým byl Joyster, jsem přinesl Jensi Manskemu svoje návrhy a on mě hned zařadil do jednoho ze tří týmů, které připravovaly návrh, jak bude auto pro Paříž vypadat. Můj návrh sice neprošel, vyhrála podoba navržená Janem Tučkem, ale to vůbec nevadilo. Dostal jsem díky tomu práci exteriérového designéra, což byl můj splněný sen.“

Joyster měl být vizí auta budoucnosti, pro mladé a aktivní lidi. Název se pro odvíjel od slova „joy“ – radost, radovat se. Třídveřový kompaktní hatchback v ostře žluté citronové barvě měl díky krátkým převisům karoserie a dopředu posunuté boční linii kapoty dynamický sportovní nádech. Velkorysé prosklení bylo typické pro tehdejší vozy Škoda, ať už šlo o koncepty Yeti nebo Roomster. Ze studie Yeti byl převzat koncept pátých dveří otevíratelných ve dvou dílech, z nichž spodní sloužil jako lavice pro dvě osoby s nosností až 150 kg.

Interiér má většinou i u designových studií velmi daleko k reálnému vozu, nejinak to bylo i u Joysteru, kde návrháři doslova experimentovali. Vůz měl pouze čtyři samostatná anatomická sedadla. Boxy instalované na zadní straně předních sedadel šly vyjmout z úchytů a díky integrovaným popruhům použít jako batohy. Uprostřed palubní desky byla na místě audiosoustavy schránka pro zasunutí tenkého notebooku. Počítač měl sloužit řidiči i mimo vozidlo jako záznamové médium pro video, hudbu nebo jako digitální diář.

„Se sériovou výrobou se už od počátku nepočítalo,“ vzpomíná Jiří Hadaščok. „Chtěli jsme ale ukázat, jak by mohl vypadat tzv. A-entry model, tedy první auto, které by si pořídili mladí lidé nebo mladá rodina. I když nešlo o předobraz nějakého sériového vozu, řada prvků se později na vozech Škoda objevila. Do výroby se například dostal design kol, která byla použita pro modely Roomster Scout a Fabia Scout. Velká prosklená plocha, která na zádi přechází od střechy přes zadní okno až po víko kufru, pak byla použita v modelu Rapid Spaceback. I hranatější maska chladiče se později prosadila v dalších modelech Škoda.“