Zlomový moment: Překročení rychlosti nemusí být přestupkem. Ministerstvo určilo, jak používat radary

Je to dokument, který má téměř 30 stran. A také poměrně dlouhý titulek: „Metodika k objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla v souvislosti s novelou zákona č. 361/2000 Sb.“. Má ale pomoci narovnat situaci na českých silnicích, které zneužívají některé obce. Třeba tím, že měří maximální dovolenou rychlost pomocí radarů s minimální tolerancí a posílají řidičům pokuty při překročení i pouze o 1 km/h. Ministerstvo dopravy ale nyní po všech obcích s rozšířenou působností, krajích i policejním prezidiu chce, aby se přistupovalo k měření rychlosti víc s rozumem. Ostatně i proto tento dokument všem výše jmenovaným zaslalo.

Metodika se snaží sjednotit řadu věcí, včetně postupu správních orgánů při řešení přestupků nebo třeba hodnocení neoprávněného zastavení a stání na různých místech. V článku se ale budeme věnovat odstavcům o „ATP“, což je zkratka pro automatizované technické prostředky. Laicky řečeno jde o stacionární radary, úsekové kamery a dokonce i kamerové systémy umístěné v policejních vozech.

Co je ale zásadní, policie státní, obecní či městská si o nastavení hranice limitu pro detekci překročení nejvyšší dovolené rychlosti rozhodne sama. To dosud neplatilo, protože některé úřady se odvolávaly na to, že není možné limit zvýšit. Stalo se tak například v Kolíně, jehož radnice rozesílala řidičům oznámení o přestupku už za 1 km/h navíc. O případu tisíců pokut měsíčně jsme psali nedávno, článek najdete vlevo u tohoto textu.

„I s ohledem na konstantní judikaturu lze dovodit, že o nastavení tolerance radaru rozhoduje mimo policii i obecní, resp. městská policie, přičemž při nastavení sledované hranice zohlední povahu místa měření,“ potvrdil Autosalonu mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka. A tady jsou důležitá i poslední čtyři slova: „zohlední povahu místa měření“.

Stejnými slovy jako mluvčí hovoří i ministerstvo ve své metodice, když upozorňuje, že policie „při nastavení sledované hranice zohlední povahu místa měření. Jinými slovy, nelze každé překročení dovolené rychlosti automaticky hodnotit jako přestupek. V opačném případě by např. postrádalo významu zkoumání materiální stránky přestupku, neboť by tento znak přestupku byl naplňován vždy bez ohledu na jakoukoliv dotčenou situaci.“

To je zlomový moment, protože řada policistů i řidičů vnímala dosud situaci tak, že pokud překročí rychlost byť nepatrně a kdekoliv, musí za to nést následky, a že se tedy má jezdit striktně podle nastavených pravidel, nikoliv podle reálné situace v místě. „Měl by (subjekt) samozřejmě zohlednit okolnosti místa měření i zákonnou úpravu,“ napsal Autosalonu Jemelka.

Pokud se tedy nyní policisté při měření rychlosti začnou řídit metodikou ministerstva dopravy, měly by ze silnic zmizet takzvané pasti na řidiče. Řeč je třeba o radarech měřících třicítku na dávno nefunkčním přejezdu železniční vlečky, radarech schovaných v křoví u přehledného úseku na konci obce nebo právě těch, které mají nastavenou extrémně nízkou toleranci.