Vzduch v autě může být až pětkrát špinavější než ten venkovní, upozorňuje německý autoklub

Poté, co člověk usedne do interiéru auta a zavře za sebou dveře, snadno podlehne klamnému pocitu bezpečí. Výrobci se snaží o co nejlepší izolaci posádky od okolního světa, nicméně i tak má tendenci proniknout do interiéru spousta škodlivin a pachů zvenčí. Mnohdy úspěšně. Měření německého autoklubu ADAC totiž ukazují, že uvnitř auta může být velmi snadno až pětkrát horší kvalita vzduchu než v jeho okolí. Jak je to možné?

Jen těžko představitelné a ještě hůř uchopitelné číslo 500 000 litrů vzduchu uvádí měření jako objem, který zvládne během jedné jediné hodiny projít ventilační soustavou auta. Jedná se o vzduch, který posádka dýchá, vzduch, který je nasáván zvenčí stejně jako se postupně míchá se vzduchem uvnitř auta. To, zdali se nakonec bude jednat o směs, která je kvůli znečištění násobně hůře dýchatelná, než okolní vzduch, závisí do značné míry na typu a stavu kabinového (tzv. pylového) filtru.

Zejména koncem jara je pylová sezóna v plném proudu a alergici trpí nejen v přírodě, ale i v městech a autech. Omezit však význam kvalitního kabinového filtru jen na alergiky by byla chyba. Vzduch je totiž plný i dalších škodlivin, jako jsou polétavé částice prachu, jemný písek či pevné (a rakovinotvorné) částice. V neposlední řadě by si měl filtr poradit třeba i s pachy. Jenže to není úplně samozřejmé...

Drtivá většina řidičů sice ví, že by se měl kabinový filtr pravidelně měnit, popřípadě je k tomuto zjištění doženou okolnosti, například mlžící se čelní okno či nepříjemný zápach (ten může souviset i se zanedbanou klimatizací), ale v případě výměny preferují často co nejlevnější řešení. Tím bývají základní filtry (kvůli úspoře pár desítek korun často i z druhovýroby) s membránou z papíru či netkané materiálů, které však mají z hlediska účinnosti řadu nedostatků. Sice zachytí 95 procent škodlivých částic směrujících do vozidla, ale jedná se především o hrubější nečistoty jako jsou prach, listí, hmyz či písek. Pozitivní je, že většinou odfiltrují i pyly. Neporadí si však s pachy a plynnými nečistotami.

Výrazně účinnější a ne zase o tolik dražší je druhá třída filtrů, které do skladby membrány přidávají vrstvu aktivní ho uhlí. Takový filtr pak umí zachytit třeba i toxické znečišťující látky, jako jsou oxidy dusíku, oxid siřičitý, ozón a nepříjemné pachy. Zejména evropská auta jsou v drtivé většině dodávána již s těmito typy filtrů, u starších vozů by kromě toho mělo být možné skoro u všech modelů nahradit případný základní filtr tímto účinnějším.

Třetím a nejlepším typem filtru jsou tzv. HEPA (High Efficiency Particulate Air) filtry. Ty se sice díle řadí podle svých schopností do jednotlivých tříd, ale obecně o nich lze řici, že zvládnou odstranit nejméně 99,95 % částic,  a to včetně velmi jemných částic (menších než 0,1 mikrometru), což mohou být třeba saze či otěr z brzdového obložení, tedy pro lidský organizmus vysoce nebezpečné a rakovinotvorné látky. HEPA Filtry zvládnou zachytit rovněž škodlivé bakterie, viry a další mikroorganismy.

HEPA filtry mají ale výrazně nižší propustnost vzduchu kvůli tomu, že jsou složeny z několika vrstev.  Aby tak bylo možné dosáhnout potřebného průtoku vzduchu, musí být plocha filtru zvětšena až pětkrát, což ale znamená, že ve většině případů není možné vyměnit běžný filtr za HEPA filtr.