V zahraničí mohou řidiči narazit na zelenou středovou čáru. Pomáhá s dodržením základního pravidla

Během letních dovolenkových cest se řidiči v různých státech setkávají s nejrůznějšími specialitami co se dopravních předpisů týká. Jednu takovou pro tuzemské cestovatele nepříliš známou věc nabízí nizozemský provoz. Na tamních silnicích se totiž vyskytují různé verze vodorovného značení, a to včetně dvojité středové čáry doplněné o zelený pruh. Víte, co přesně vám taková čára říká?

Zelené čáry nejsou na nizozemských silnicích žádnou velkou novinkou. Tamní vláda o jejich zavedení do praxe informovala na svých oficiálních stránkách už v lednu 2008. V zásadě jde o to, že podle varianty vodorovného značení lze snadno rozpoznat nejvyšší dovolenou rychlost. Pokud je tedy na vozovce dvojitá středová čára doplněná o zelenou barvu, maximální rychlost v takovém místě činí 100 km/h. Dvojitá čára kombinovaná se zelenou barvou samozřejmě může být souvislá i přerušovaná a měla by být vždy doplněná ještě na krajích vozovky o souvislé bílé čáry.

Na nizozemských silnicích lze potkat i úseky, které zelenou čáru uprostřed nemají a které mají na krajích přerušované bílé čáry. Na takových místech platí maximální rychlost 80 km/h. Třetí možností pak je vozovka bez středové čáry a s přerušovanými čárami na krajích. I zde platí maximální rychlost 80 km/h, často jsou ale tyto úseky doplněné o klasickou značku snižující maximální rychlost na 60 km/h. Z této skutečnosti vyplývá ještě jeden důležitý detail. Klasické dopravní značení je podle nizozemských předpisů vždy nadřazené tomu vodorovnému. Čáry jsou tedy jen jakousi pomůckou, pořád je nutné bedlivě sledovat ostatní značky.

Mimochodem, souvislé čáry po krajích vozovky mají naznačovat, že na takové silnice by ze stran neměl nikdo vstupovat. Naopak přerušované boční čáry upozorňují na to, že například chodci mohou takovou silnici přecházet. A konečně absence středové čáry znamená, že se po takové komunikaci pohybují všichni účastníci provozu včetně cyklistů nebo zemědělské techniky.