Městská zvěrstva: Tady jsou životu nebezpečné cyklopruhy, nesmyslné kruhové objezdy a umělé ostrůvky

Zatímco přírodní reliéf i urbanistické pojetí některých českých měst (Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice aj.) přímo vybízí k individuální cyklistické dopravě, která tam také příkladně funguje, ve městech s mnohem méně vhodnými podmínkami jsou cyklisté do akce div ne nuceni.

Vrcholným dějištěm této tragédie je samotné hlavní město, kde jsou cyklisté druhdy mírumilovně brázdící parky či vedlejší ulice vháněni do nesmyslných pruhů vedoucích často odnikud nikam silně frekventovanými komunikacemi formátu pražské magistrály. Škála souvisejících dopravních opatření ve formě vodorovného dopravního značení a různých vertikálních elementů bývá až neuvěřitelná - a zajité i drahá.

Jednou z nejoblíbenějších hříček městských stratégů je bezuzdné budování zpomalovacích prahů. Na rozdíl od některých jiných zařízení popsaných v tomto přehledu je jejich původní smysl chvályhodný - účinné zpomalení vozidla na žádoucích místech, jakými jsou přechody pro chodce nebo rezidenční zóny s častým pohybem dětí.

Nesměli bychom ale žít v České republice, aby se původní bohulibé myšlenky nezneužívalo zadávání zakázek spřáteleným stavební  firmám, což je zjevně i problém nadměrného výskytu zpomalovacích prahů v různých formách.  

Zásadním zásahem do plynulosti dopravy v časech dopravní špičky jsou vyhrazené jízdní pruhy, které s v našich městech začaly objevovat zhruba s počátkem nového milénia. Jejich původní smysl je celkem pochopitelný, tedy preference MHD a jiných potřebných složek.

Jenže... úředníci při jejich vytyčování zjevně zapomínají využívat celou mozkovou kapacitu a vyhrazené pruhy často vznikají na místech podobně nesmyslných jako některé cyklostezky. Člověk se pak může uvztekat v koloně, když kolem vidí jednou za dvacet minut prosvištět poloprázdný městský autobus. 

Nic proti zónám placeného parkování v historických jádrech měst, kde bydlí o poznání méně lidí než v okrajových čtvrtích. Zavádění těchto zón do míst vzdálenějších centru už ale zavání regulérním výpalným, za které však platící žádnou "ochranu" v podobě garantovaného místa k stání nedostává.

Na mnoha místech jsou zóny pro jistotu vyznačovány i tam, kde by duševně zdravý jedinec v životě nezaparkoval, leda, že by se snad chtěl svého auta z nějakého záhadného důvodu navždy zbavit.

Pamatujete ještě na číselné návěsti za semafory na hlavních městských tazích, kde číslice označovaly rychlost, jejíž dodržení znamenalo zelenou na dalších "světlech?" Kdeže loňské sněhy jsou. 

Dnešní "inteligentní" semafory dokáží na jednom kilometru hlavní silnice vykouzlit i při striktním dodržení padesátky vykouzlit třeba pět červených za sebou. Jistě si umíte představit, kolik spáleného paliva, emisí a hluku každý nový rozjezd znamená.

Zcela také vymizela logická praxe nočního vypínání semaforů, resp. jejich nastavení na blikající oranžové světlo, které umožňovalo plynulou jízdu v místech bez dopravního provozu. Dnes řidiče červené světlo spolehlivě zastaví i ve čtyři ráno na bezvýznamné pusté komunikaci čtvrti na periferii.

Další vítanou zakázkou pro spřátelené stavební formy úředníků místní samosprávy je bezesporu nadšené budování kruhových objezdů. Zdá se vám křižovatka příliš jednoduchá a přehledná nebo to dokonce ani žádná křižovatka není? Postavme tam kruhový objezd nebo rondel!

Podobná "logika" byla užita u desítek a stovek kruhových objezdů v českých městech i na venkově. Četné zářezy v odporných betonových prefabrikátech kruháky často vymezující svědčí o tom, že údajný bezpečností záměr se mnohdy zeširoka míjí účinkem.