Komentář: Co by měl stát dělat pro karavanisty místo toho, aby části z nich zlevnil mýto?

V médiích, na odborných webech i na facebookových skupinách bylo v posledních měsících častěji než kdy dříve zmiňováno téma razantního zlevnění mýtného pro obytná auta nad 3,5 tuny. To, že mýto kleslo v některých případech až o 98 % dokonce sama Asociace kempování a karavaningu označuje za „neuvěřitelné“ a jásá nad tím, jak spolupráce s  poslancem Janem Richterem (ANO), který je nadšeným karavanistou, přinesla řadě majitelů obytných aut výraznou úsporu.

Odhlédneme-li od faktu, že změna samotná vznikla primárně kvůli dodávkám a nutnosti alespoň částečně aplikovat evropské předpisy, je pravda, že se s tím sekundárně svezli i někteří karavanisté a budiž jim to přáno. Je ale otázka, jestli zrovna tohle vynaložené úsilí a lobbování bylo to hlavní, co karavanisty v Česku trápí. A rovnou si asi všichni odpovíme, že nebylo.

Aby bylo jasno – každému přeji, aby ušetřil, a vůbec necítím nějakou závist či nevraživost, jen se při pohledu na schválený zákon a sazby nedokážu zbavit dojmu, že je to celé zase takové typicky české a v konečném důsledku moc nedávající smysl. Jak každý vlastník obytného auta ví, tohle není zrovna levný koníček. Pokud máte auto nad 3,5 tuny, platí to ještě víc. Pořizovací cena vysoká, náklady na provoz taktéž (spotřeba, pojistka, pneu…), zkrátka taková auta logicky provozují ti, kdo vědí, že když máš opici, musíš mít i na banány.

Kromě toho je drtivá většina těchto aut u nás registrována na firmu, takže i mýto jde "tak nějak" z firemní pokladny. Jasně, každá ušetřená kačka potěší, pravděpodobně ji pak stejně utratí někde po dojezdu v (chorvatské) restauraci, na druhou stranu jen co přejedou hranice (a že to zejména taková skupina dělá hodně často, protože jim je Česko samozřejmě malé), platba za mýto se stejně zase zásadně zvýší. A popravdě? Ono je to zase až tak nepálí.

Vím, že se obytná auta, jejich kategorizace, hmotnostní limity i poplatky řeší v rámci celé Evropy. Jedni říkají, že se jedná vlastně o osobní auta, která nepřevážejí zboží, tudíž nedává smysl, aby majitelé platili shodné mýto s náklaďáky, druzí argumentují tím, že jde vozy, které jsou leckdy víceméně stejné velké a těžké jako nákladní auto, tak proč by měly mít úlevu. Celoevropské zlevnění mýta by samozřejmě otevřelo cestu řadě majitelů přetížených 3,5 tun do legálnějších vod vyšší hmotnostní kategorie, ale je otázka, zdali k tomu v době, kdy se zdražuje a zdaňuje všechno možné, vůbec kdy dojde.

Odteď tedy v Česku tato skupina na mýtu výrazně ušetří. Myslet si, že zájem o obytňáky nad 3,5 tuny díky tomu vzroste, je asi docela naivní, byť zejména prodejci takových aut změnu logicky vítají – lepší, než nic. Jenže je to podobné, jako když stát odpustí silniční daň majitelům elektromobilů – také je to fajn, ale při rozhodování o koupi auta za milion to vlastně nikdo ani nezohlední. Auto by si koupil tak jako tak.

Jak jsem již uvedl, mýto se v některých případech zlevní až o 98 %. U obytného vozu z hmotnostní kategorie 3,5 – 7,5 tuny a dvěma nápravami a emisní normou Euro 6 se například sazba sníží z dosavadních 1,67 Kč/km na 0,044 Kč/km dálnice. Pro mě v dnešní době těžko pochopitelné je ještě větší procentuální zvýhodnění starých u vozů s emisní normou Euro 0-IV, a to z původních 2,82 Kč/km na 0,056 Kč/km. Ano, v absolutních číslech zaplatí sice stále nejvíc, ale rozdíl halíř na kilometr oproti Euro VI je úplně absurdní.

Podobně to vidí i Martin Strimpfl provozující oblíbený blog SilverOnTheRoad, s kterým jsem některé věci konzultoval: "Myslím, že dřívější výše mýta pro obytné vozy byla příliš vysoká, nynější je zase směšně nízká.  Odpovídající sazbu bych spíše viděl mezi 20-40 haléři na km." Zároveň upozorňuje na skutečnost, že se změna týká skutečně velmi omezené skupiny lidí, neboť celkový podíl registrací obytných vozů nad 3,5 tuny je do 5 % ze všech registrovaných obytňáků. V praxi jde tedy ročně o vyšší desítky či nízké stovky majitelů. Celkově pak třeba o tisíc lidí.

Rozumím tomu, že vznik nové kategorie 3,5-7,5 tuny dává celkem smysl a majitelé obytných aut kategorie M1 tak nebudou mít sazby společně s dvanáctitunovými vozidly. Ale s tím související pokles mýta na víceméně halířové částky pořád nějak nechápu – to už to mýto pro tato obytná auta mohli zrušit úplně, než řešit platbu 9,60 Kč za cestu Praha-Brno. Mimochodem, právě ta je ve vzorovém příkladu Asociace kempování a karavaningu uvedena s tím, že od 1. ledna je 48x levnější než dříve.

Věřím, že nebudu jediný (a to včetně majitelů obytňáků nad 3,5 tuny), kdo by namísto zlevnění mýta ocenil z pohledu karavanisty úplně jiné aktivity zákonodárců a státní správy. To, co nás trápí dlouhodobě a trápit bude s rostoucím počtem aut ještě mnohem více, je naprosto nedostatečná infrastruktura pro obytná auta. Nejde ani tak o kempy, ale o typické stellplatzy – tedy místa, která na západ našich hranic, tedy v Německu a zejména ve Francii najdete (s trochou nadsázky) v každé druhé vesnici, často i zcela zdarma.

Jsou to místa určená výhradně pro obytná auta (ne přívěsy), stále častěji s logickou podmínkou vlastního WC. Jsou to místa u kostela, na návsi, před pekárnou, někde kousek za vesnicí…a ano, někdy u popelnic. Jenže alespoň existují, nikdo vás z nich nevyhazuje, místní na vás mávnou, když jdou kolem, pekař ráno přiveze bagety... A vy pak klidně a rádi pár euro zaplatíte, zajdete na drink, k vinaři atd. Příjemná symbióza, po které u nás marně voláme a byť se první vlaštovky objevují, jedná se v drtivé většině o soukromé aktivity, ne o vstřícnost a pochopení ze strany státní správy či obcí, které naopak případný první problém řeší generálním zákazem. Taková místa odlehčí kempům, které ve velké většině při cestování ani nepotřebujeme, a hlavně přivedou pár turistů na místa, kudy s osobákem každý bez zájmu jen projede. Ten potenciál pro místní turismus i lehké přilepšení do obecní kasy s minimem práce je skutečně velký.

Tohle je a bude opravdový problém, tohle by měl pan poslanec Richter spolu s dalšími řešit a nemělo by to celé stát a padat jen na tom, že je nadšeným karavanistou. Chce to zásadnější změnu, změnu přístupu a hlavně myšlení. A to bude to nejtěžší. Do té doby si můžeme říkat, jak je bezvadné, že nám snížili mýto…