Jaro je pro motory náročné období. Střídání teplot podporuje usazeniny, ale lze proti nim bojovat

Že je zimní období pro provoz spalovacích motorů náročné, to je dobře známý fakt. Jenže jaro může být často ještě záludnější. Je to dáno střídáním teploty, které se ráno mohou pohybovat jen pár stupňů nad bodem mrazu, aby se odpoledne přehouply do tepla, kdy lze chodit třeba jen v tričku. A to podporuje tvorbu usazenin. Proti nim se dá ale jednoduše bojovat, stačí myslet na pár jednoduchých triků.

Během studeného rána je motor podchlazený, následně se rychle ohřeje a poté znovu zchladne. To samé platí pro palivo, jehož nízká teplota po nastartování velmi rychle vystoupá. To vyvolává podobný efekt jako při pečení nedokonale rozmrazeného masa, které je pak na povrchu zuhelnatělé, ale uvnitř syrové.

Výsledek? Na klíčových částech motoru, jako jsou vstřikovače paliva a sací ventily, se ve větším množství vytvářejí karbonové usazeniny, které snižují účinnost spalování paliva a tudíž i výkon motoru. Navíc zvyšují spotřebu benzinu nebo nafty.

„Karbonové usazeniny mohou vznikat v důsledku nedokonalého spalování nafty nebo benzinu v průběhu celého roku,“ varuje Markéta Jakoubková, manažerka kvality paliv společnosti Shell. „Proto by měl motor pracovat s kvalitním aditivovaným palivem, aby v něm probíhal proces čištění těchto usazenin kontinuálně. Ideálním řešením je například nová generace paliv Shell V-Power, která stoprocentně čistí klíčové části motoru od usazenin, snižuje spotřebu paliva a plně omlazuje výkon motoru. Alternativou pro udržení čistoty motoru je také Shell FuelSave,“ dodává.

Vlastním přidáním aditiv nelze docílit stejné kvality jako při řízeném procesu aditivace. Prvním problémem při dolévání aditiv je otázka, jaké množství do nádrže vlastně dolít. Většina paliv na trhu totiž už prošla minimálně základní aditivací. A protože řidič neví, jaký obsah aditiv v nádrži už má, nedokáže spočítat, kolik jich nalít, aby dosáhl optimálního výsledku. To ale není jediný zádrhel.

Tím druhým je rovnoměrné promíchání v nádrži a provázání aditiva s palivem. „Pro optimální spojení musí mít obě kapaliny teplotu stejnou, a protože tuto jistotu výrobce samostatně prodávaného aditiva nemá, výrazně ho ředí. Proto je potřeba mnohem vyššího množství aditiva na dosažení efektu. To je nejen drahé, ale navíc také nezaručuje dokonalé propojení s palivem. Toho lze dosáhnout jen na specializované výrobní lince,“ upozorňuje Jakoubková.

Ostatně, vývoj moderního paliva není nic jednoduchého. Zatímco automobilky potřebují k přípravě nové generace svých vozů zhruba pět až šest let, palivo se obvykle vyvíjí 10 let, z toho polovinu času zabere testování. I to by tak mělo být vodítkem k tomu, že prostým dolitím aditiva se stejného efektu obvykle nedosáhne.