Reklama
Retro

Retro: Volkswagen Transporter T4 se stal mezi dodávkami stejným snem Čechů jako Octavia v osobácích

Německý všdudybyl v kombinaci s nesmrtelným pětiválcem TDI byl a je zárukou nezničitelnosti
Zdroj: tiskový servis Volkswagen

Volkswagen je přes všechnu svoji velikost (nebo možná právě pro ni) notně konzervativním výrobcem, který všechny nové trendy nejdřív dokonale zanalyzuje a počká si, zda si na nich konkurenti vylámou zuby, aby se náhodou nevydal do slepé vývojové uličky. Nebo to tak aspoň bývalo v úspěšné minulosti. Pak to ale obvykle stojí za to. Přesně v tomto duchu se po letech „broukování“ vydal v roce 1974 do světa první Golf. Auto, které přepsalo představu o moderním kompaktním voze. Vzduchem chlazené motory vzadu s ním ale u Volkswagenu zdaleka neskončily.

Kromě zmíněného Brouka, jehož výroba byla definitivně přenesena do Mexika, přišla ještě v roce 1979 třetí generace lehkého nákladního Transporteru, který měl vzadu pod podlahou samozřejmě vzducháč typu boxer - jako v Brouku. Ve výrobě vydržel dalších deset let a přece byl do posledních dnů konkurenceschponý. To, co ale přišlo po něm, opět přepisovalo dějiny jako kdysi první Golf.

Všechno jinak

Celkovou změnu koncepce pohonu plánovali wolfsburští konstruktéři už pro řadu T3, která ale nakonec ještě zůstala věrná „broučím“ kořenům firmy a dědictví předchozích kulatých Transporterů. „Té-trojka“ byla sice o poznání větší, motor vzadu pod podlahou ale dost omezoval vnitřní prostor a variabilitu, navíc k němu byl horší přístup. Chválen nebyl ani slabý výkon a hluk.

Když se koncem roku 1989 ukázal model T4, všem posměváčkům sklaplo. U nás probíhala revoluce a málokdo znal něco jiného než Škodu/TAZ 1203. S revolucí konečně přišel i Volkswagen - výroba plochých „vzducháčů“ umístěných vzadu trvala shodou okolností skoro stejně dlouho jako panování komunistů u nás. Auto, které bylo o něco subtilnější než konkurenční Transity, Ducata či Trafficy, přišlo s na Volkswagen až nečekaně svěžím moderním designem a především s přesouváním všeho podstatného dopředu.
 

Jak už bylo řečeno, T4 dostala motor vpředu napříč a pohon předních kol, k tomu navíc přidala i velmi moderní a na užitkový vůz vcelku neobvyklé řešení podvozku. Lichoběžníková náprava vpředu s odpružením podélnými torzními tyčemi i zadní kyvadlová úhlová náprava se šikmou osou kývání totiž vozu přinesly na dodávku nebývale dobré jízdní vlastnosti a celkově jsou to řešení velmi trvanlivá.

Moderní a prostorný interiér je dodnes velkou předností auta, byť vzhledem k věku je tu stejně jako u mechanických částí potřeba počítat často s velkou měrou opotřebení. Transporter můžete v generaci T4 potkat také pod několika dalšími názvy. Původní označení typicky značí čistě užitkovou verzi, u které šířka provedení sahá od dodávek a pick-upů až po minibusy. Verze s názvem Multivan je naopak spíše luxusnější MPV, Caravelle je něco na půl cesty a pohodlí jednotlivých cestujících mění za větší počet míst. Verze California potom obytným vozem s nepřeberným množství možných doplňků.

Zprvu motorová bída, potom zázrak

Nevýhodou modelu byla zpočátku dosti chabá nabídka motorů, která plynule navázala na podprůměrné výkony předchozí generace T3. Určitě není dobrou volbou základní benzinová osmnáctistovka s chabým výkonem 49 kW nebo snad nafťák o objemu 1,9 litru. Montoval se jak v atmosférickém provedení (44 či 45 kW), tak přeplňovaný (50 kW), avšak ani to nebyl žádný trhač asfaltu. Nejlepší volbou pro předfaceliftové provedení je obecně naftový pětiválec 2,4 litru známý z většího náklaďáku řady LT nebo Volva 940. Dodával se ale pouze v atmosférické verzi, což nestačilo na víc než 57 kW. Vyložení nadšenci si mohli pořídit ještě benzinový pětiválec 2,5 litru, který při výkonu 81 kW především pekelně „žral“.
Zdroj: tiskový servis Volkswagen

Z mnoha důvodů jsou mnohem doporučeníhodnější pofaceliftové modely řady T4, tedy ty vyrobené po roce 1996. Pokud zůstaneme u motorů, zásadním byl především příchod přímovstřikového dieselu v podobě pětiválce 2.5 TDI. Původní a nejčastější verze má výkon 75 kW, v roce 1998 pak byla paleta rozšířena ještě o slabší provedení s 63 kW a naopak i špičkovou verzi se 111 kW. Silnou benzinovou alternativou se stal šestiválec 2.8 VR6, který měl výkon 103 kW, po modernizaci v roce 2000 pak dokonce 150 kW. Motor to však rozhodně není úsporný a je potřeba si dát pozor na stav rozvodů, které jsou řešeny řetězem. S faceliftem dorazila i možnost volit pohon všech kol zvaný tehdy ještě postaru „syncro“.

Důsledná modernizace

Koncem roku 1995 prošel model velkým faceliftem. Zvenku se změna nejvýrazněji projevila v kulatějších a robustnějších náraznících a jiných předních světlech. Karoserie byla přepracována, aby vykazovala vyšší tuhost, podobně i posuvné dveře, které se zavírají lehčeji a tišeji. Z bezpečnostních prvků přibyly nové airbagy a ABS.V interiéru prošla změnami přístrojová deska a přístrojový panel, který dostal podsvícení přístrojového panelu atraktivnější modrou barvou, stejně jako Passat B5 a Golf IV. Podvozek dostal výkonnější brzdy a celá karosérie lepší protikorozní ochranu. Jízdní vlastnosti byly na poměry dodávek velmi dobré už v původní verzi.

Variabilní interiér

Velkou předností vozu je množství verzí. Základ tvoří čistě užitkové T4 v klasickém dodávkovém provedení nebo jako šasi s různými nástavbami (valník, skříň, odtahovka, atd.). Kromě standardního provedení se Transporter dodával také v prodloužené verzi nebo se zvýšenou střechou.

Transporter T4 mohl být především ve verzích Caravelle a Multivan vybaven v podstatě jako běžný osobní automobil té doby. To znamenalo, že v dané oblasti dodávkových vozů a velkokapacitních MPV měl výrazný náskok před konkurencí a i dnes se dají zakoupit výborně vybavené vozy, které uspokojí běžné nároky.
Zdroj: tiskový servis Volkswagen

Kvalita interiérových materiálů je na vysoké úrovni, samozřejmě vzhledem k věku a také počtu najetých km je třeba stejně jako u mechanických částí i zde počítat se značným opotřebováním (interiérových plastů či čalounění). K zahození není ani design interiéru, obzvláště po modernizaci koncem roku 1995, kdy nový přístrojový panel dostal atraktivnější modré podsvícení.

Na slušné úrovni je také ergonomie sezení a rozmístění (ovládání) prvků výbavy. V případě osobnějších verzí je možnost až devítimístného interiéru včetně slušné variability. Nákladní modely uvezou od 800 do 1200 kg. Do zadní části je zajištěn přístup bočními posuvnými dveřmi. Ke třetí řadě sedadel je přístup přes odklopené opěradlo krajní sedačky ve druhé řadě, v praxi docela pohodlné i pro vzrostlejší osoby. Pozitivem je, že i v případě plného obsazení zůstává za třetí řadou sedadel ještě obstojný prostor pro zavazadla či náklad.
Zdroj: tiskový servis Volkswagen

Dům na kolečkách

Pomyslnou třešinkou na dortu byly u Transporterů od pradávna obytné verze, které pro značku tradičně připravovala firma Westfalia. Právě u T4 se ale poprvé objevilo pro obytné modely dodnes používané jméno California. Ta v průběhu let vznikala v mnoha verzích, jako např. Highway, Biker, Beach, Joker, Blue, Advantage, Generation, Event, Freestyle atd.

California mohla mít vyklápěcí střechu a obrovské množství standardní, ale především příplatkové výbavy. Čítala položky jako otáčkoměr, přední mlhovky, přehrávač kazet a později CD, airbag, klimatizaci, otočná přední sedadla, kuchyňskou linku, dřez, sporák, chladničku, sprchu, WC, vyjímatelný stolek, sklopné umyvadlo, šatní skříň atd.

I s otevírací pevnou či plátěnou střechou byly Californie vysoké pod dva metry, takže se vešly do běžných podzemních garáží a do automyček pro osobáky. Ze stropního ovládacího panelu poblíž zpětného zrcátka se dalo regulovat vše od topení přes ledničku s mrazákem po vodu a elektřinu.

Plně funkční veterán

Stejně jako „vzduchové“ řady T2 a T3 dosáhly dnes už i ranné verze Volkswagenu T4 veteránského věku, ale zejména v osobních provedeních jde stále o velmi platné služebníky. Obliba kempovacích verzí je u všech Transporterů napříč generacemi výjimečná, což znamená přinejmenším udržování vysoké tržní hodnoty. 

Na rozdíl od pozdější generace T5 (a zejména jejích některých verzí) patří ještě T4 k autům, která při pravidelné a kvalitní údržbě zvládnou statisíce, ba i přes milion kilometrů. Použitá technika a materiály se vyznačují kvalitním a robustním provedením a svým původním majitelům tyto vozy obvykle věrně sloužily nebo ještě slouží dlouhá léta. Vůz si proto i po dvaceti letech od konce výroby drží cenu poměrně vysoko a zachovalé kusy si nového majitele najdou velmi rychle. Běžně se vyskytují kusy stočené i o stovky tisíc km - nesmírně kvalitní provedení v tomto směru koná medvědí službu.

Zdroj: Autorský text
Reklama

Diskuze

Petr - 19.03.2024 06:21:47
Vážená redakce, v článku máte spoustu faktických chyb a nepřesností. Je to na přepsání celého článku! Syncro bylo dostupné po celou dobu výroby T4, původně s 2.4D nebo 2.5i, pozdeji i s 2.5tdi. Facelift nebyl pro kompletní produkci, atd.
vojební místnost - 16.03.2024 15:26:03
"Vážená" redakce,to úvodní foto máte špatně!Schází tam židák,vracející se ze synagogy,ne-gr,lépe 2,a teplí,maminka s kočárkem s barevným dítětem,žlutomodrej hadr userjiny,vietnamský i africký hermafrodit aj.,chce to více diverzity,máte se čemu učit :-D

Retro: České kloubové autobusy neměly na růžích ustálno. Uzurpoval je Ikarus i západní konkurence

Ve Vysokém Mýtě vzniklo několik nadějných protoypů autobusů s kloubem, ujal se až ten nejobyčejnější
02.03.2024 08:46
|
4
Reklama

Retro: Škoda Garde žije ve stínu populárních kupé 110 R a Rapid. Přitom je to mnohem vzácnější auto

Nástupce „erka“ neměl lehký život. Pověst mu pokazila i nekvalitní výroba v Bratislavě
17.02.2024 07:53
|
4
Reklama

Retro: Ukrajinská Tavria byla nejlevnějším autem v Česku, mizerná kvalita ji zahnala zpět na východ

Malý hatchback mohl trumfnout Samaru, místo toho zůstal jen ubohým mementem centrálního plánování
10.02.2024 10:34
|
11

Retro: Trabant a Wartburg se čtyřtaktními motory přišly pozdě. Pád Berlínské zdi jen zkrátil agónii

Východoněmecké automobily bez modrého dýmu z výfuku byly jako vodňanská kuřata bez hlavy
03.02.2024 09:31
|
2

Retro: Hranatá Karosa 700 zasmradila české vesnice a města. Přežila dlouhé roky i v kapitalismu

Snad každý v ní jel. Snad každý vzpomíná na typický odér, který otravoval řidiče i cestující
07.12.2024 09:05
|
0

Retro: Praga V3S byla nezastavitelný stroj. Fungovala jako fekální vůz i raketomet

Vůbec nejznámější československý náklaďák se vyráběl dlouhých 37 let. A některé kusy ještě jezdí
30.11.2024 09:27
|
9
Reklama

Retro: Autobus Škoda 706 RO vozil první budovatele socialismu. Kufry si museli dát na střechu

Předchůdce mnohem slavnějšího modelu RTO byl důležitým pilířem mobility v tvrdém režimu
23.11.2024 08:16
|
5

Retro: Tato škodovka existuje jen v jediném exempláři. Má nevyčíslitelnou hodnotu

Konstruktéři z Mladé Boleslavi přišli jen rok po slavné Tatře 77 s vlastním pohledem na věc
16.11.2024 08:15
|
8
Reklama
Autosalon TV