Retro: Tatra 805 se kolébala v armádě i na cestách kolem světa. Moc nebrzdila, ale projela všude

V letošním roce si připomínáme nejen sedmdesátiny Pragy V3S, ale také stejné jubileum méně nápadné, ale neméně úspěšné nákladní Tatrovky. Ta má s nezničitelnou Pragou leccos společného a nejde jen o původní armádní zadání. Spletitý osud vozu přezdívaného nejčastěji „kačena“ či „kvíčala“ zahrnoval přesouvání výroby od čerta k ďáblu i s tím související kolísající kvalitu a četná jízdní specifika. 

V éře vrcholného zbrojení na předpokládanou třetí světovou válku dostali v Kopřivnici zadání postavit lehké nákladní auto s vysokou tažnou silou, výbornou průchodností terénem a dostatečným výkonem pro svižnou jízdu po silnici. Tatrováčtí konstruktéři v ideologicky vypjaté době nemrhali časem a v krátkém časovém úseku připravili funkční prototypy s označeními T 803, T  804 a konečně T 805.

Právě poslední, největší a nejmodernější stroj se v roce 1953 skutečně dočkal sériové výroby a v následujících desetiletích se stal hegemonem své váhové kategorie ve službách Československé lidové armády. Tatra 805 byla vlastně čímsi na způsob českého Unimogu, tedy lehkého terénního náklaďáku schopného plnit nepřeberné množství funkcí od sanitky, přes expediční furgon po metací vůz. Měla pro to všechny potřebné dispozice, i když dokonalá také zdaleka nebyla.

Coby vůz určený do těžkého terénu v sobě T-805 disponovala technikou, která ji v tomto prostředí činila skutečně nepřemožitelnou. Základem byla samozřejmě tatrovácká centrální nosná roura s výkyvnými polonápravami, které byly vypruženy torzními tyčemi. Jízda jimi vybaveným vozem byla nad očekávání pohodlná (v rámci možností), ale kvůli vysokému těžišti na nerovnostech a v zatáčkách také jaksepatří kolébavá - odtud přezdívka „Kačena.“

Na pomocném rámu seděla nadčasově stylizovaná karoserie s trambusovou budkou, která v té době ještě nebyla zdaleka obvyklá a vůz díky ní byl velice kompaktní. Dnes jsou na veteránských srazech nejčastěji vídány osmsetpětky v provedení furgon, které byly kromě armády rozšířené hlavně u hasičů, původně byl ale nejrozšířenějším provedením jednoduchý valník.

Všechna čtyři kola poháněl prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s redukcí vzduchem chlazený benzinový osmiválec Tatra 603A, jehož modifikované verze poháněly také osobní limuzínu Tatra 603. Verze pro užití v T-805 byla poněkud přiškrcena ve prospěch vyššího točivého momentu, takže výkon činil nevelkých 75 koní (T 603 měla 75 kW). I tak vůz dosahoval maximální rychlosti 75 až 80 km/h při průměrné spotřebě okolo 20 až 25 litrů benzinu. V terénu byla spotřeba paliva samozřejmě vyšší. Specifický kvílivý zvuk dvou chladicích ventilátorů dodal pro změnu přezdívku „Kvíčala“ či „Píšťala.“

Tatra 805 měla vzdor všem svým neoddiskutovatelným kvalitám dva zásadní problémy, které se jmenovaly brzdy a kvalita. Zpomalovací schopnosti „Kačeny“ byly nedostatečné vinou pouze jendookruhové hydraulické brzdové soustavy bez posilovače, která uměla řidičům naložených tatrovek v táhlých klesáních připravit nejednu horkou chvilku.

Za dosti kolísavou spolehlivost a kvalitu zpracování mohly typické „padesátkové“ reorganizace výrobních kapacit. Vůz byl sice vyvinut v kopřivnické automobilce, ale vzhledem k tomu, že Tatry měly být podle vládního nařízení napříště pouze těžké náklaďáky, stěhovala se výroba hned na začátku spolu s tatraplanem do mladoboleslavských AZNP. Tam ale zase pro změnu nestály o jiné než vlastní výrobky se značnou Škoda, podle toho to s kvalitou tamních T-805 často vypadalo. V roce 1955 se výroba směla částečně vrátit do Kopřivnice, osmsetpětky se ale až do roku 1960 vyráběly také v letňanské Avii nebo plzeňských závodech V. I. Lenina či Škodovce.

Další autem nezaviněné problém působilo naddimenzování nosnosti, což v praxi znamenalo, že „kačeny“ jezdily často chronicky přetížené. V terénu měla T-805 uvézt 1500 kg, na silnici až 2250 kg. Při pohledu na subtilní stroj to rozhodně není málo ani laickým okem a dá rozum, že ani tento faktor životnosti důležitých komponent zrovna neprospěl.

Už jsme zmínili původní vojenské určení čiperné Tatry. V armádních službách a to výhradně domácích se „Píšťala“ dočkala nesčetného množství úkolů. Vozila děla, startovala stíhačky, přepravovala úderná komanda nebo fungovala jako polní sanitky a velitelské vozy. V civilním sektoru sloužily osmsetpětky jako služební vozy VB, požárníků, komunálních služeb nebo televize a rozhlasu. Zajímavé je, že vozy T-805 nebyly vzhledem k armádní specializaci nikdy určeny na export.

Přesto se do světa podívaly a to ne ledajakým způsobem. Zpětně je totiž pětiletá asijská anabáze cestovatelů Hanzelky a Zikmunda za volanty těchto strojů s přívěsy hodnocena jako vůbec nejvýznačnější počin spojený s existencí Tater 805.  „Byly to křápy k pohledání,“ nechal se svého času mnohoznačně slyšet Jíří Hanzelka. Dva vozy upravené pro expedici měly mj. vyšší čelní skla, dělená skla dveří (výklopná větračka vepředu), determální skla, tepelně izolované povrchové panely, některé palubní přístroje T-603, včetně volantu vyztuženého ramenem navíc atd. K vozidlům náležely také vleky o nosnosti 750 kg s nájezdovou brzdou, které ještě dály zvětšovaly značné přetížení techniky.

Stříbrno-červený vůz se nachází ve sbírce firemního muzea Tatra v Kopřivnici a modro-stříbrný stroj je v soukromé sbírce rodiny Lopraisových. Různě upravené Tatry 805 je dodnes možné vidět v akci na truck-trialových závodech, kde si díky své konstrukci stále vedou velmi úspěšně.