Reklama
Retro

Retro: Robur byl obdobou Avie v NDR. Vyráběl se 30 let a hojně jezdil také v Československu

Východoněmecký lehký náklaďák vynikal robustností, průchodností terénem a vzduchovým chlazením
Zdroj: Tiskový servis Daimler AG

Každá ze socialistických zemí měla vedle producentů osobních aut a autobusů také výrobce zabývající se nákladní dopravou. Zatímco těžká vozba obvykle nechyběla, věčná poptávka panovala po lehkých a středně těžkých náklaďácích. Například v Československu musela většinu této vozby do příchodu relativně moderních Avií zajišťovat prastrará "erena" Praga RN doplňovaná podle možností rumunskými benzonovými osmiválci Bucegi, polskými Nysami nebo právě východoněmeckými Robury či ještě dříve Garanty.

Dlouhá tradice

Historie výrobce nejvíce proslaveného jako VEB Robur-Werke Zittau je přitom mnohem bohatší, datuje se až do roku 1888, kdy Karl Gustav Hiller založil firmu na výrobu textilních strojů. Již o dva roky později se však podnik sídlící v saském městě Žitava na německo-česko-polském pomezí přeorientoval na produkci jízdních kol, konkrétně šlo o licenci od anglické firmy Rover Safety Bicycles. Ty společnost nejprve dovážela, postupně je ale začala vylepšovat a od roku 1894 prodávat pod vlastním názvem, Phänomen-Rover. 

Jak už to tak u těchto společností na přelomu 19. a 20. století bylo, Hillerův podnik postupně expandoval a rozšiřoval výrobní portfolio o motocykly, tříkolky a konečně i automobily. Firma postupně vyráběla i motocykly, tříkolky a malé nákladní vozy Granit. Motory byly tradičně vlastní, vzduchem chlazené.

Po běsnění druhé světové války se podnik, který mezitím uvízl hluboko za železnou oponou, dlouho nemohl vzpamatovat a teprve v roce 1955 byla připravena výroba nových nákladních automobilů - vozy Phänoman Granit se v Žitavě (Zittau) montovaly ještě deset let po skončení války, kdy byla již továrna dávno znárodněna.

Po úpravách pohonu, kabiny řidiče i dalších agregátů vozidla Granit vznikl v roce 1956 typ Garant, kterého se do roku 1961 vyrobilo více než 50 tisíc exemplářů a byl hojně exportován i do ČSR. Nejběžnější varianty byly valník, skříňový automobil, sanitka, autobus, případně podvozek pro speciální nástavby.
Reklama

Přichází Robur

Ve stejném roce 1956 ovšem potomci továrníka Hillara dosáhli zákazu používání označení Phänoman. Muselo se tedy vymyslet nové jméno, kterým se stal Robur. I když se nabízí, že východoněmečtí soudruzi automobilku pojmenovali podle futuristického dopravního prostředku, který vymyslel hrdina románu Robur dobyvatel spisovatele Julese Verna, skutečnost je jiná. Robur je totiž součást latinského označení dubu letního (Quarcus Robur), symbolu houževnatosti a síly. Firma, která se stala součástí obřího východoněmeckého automobilového koncernu IFA, začala také ihned s přípravou zásadně modernizovaného modelu.

Podniku byly rovněž podřízeny další výrobní závody. Konkrétně karosárna v Budyšíně (Bautzen), motorárna v Kamenci (Kamenz), karosárna Winter v Žitavě (Zittau) a výroba hasicích přístrojů ve Zhořelci.

V roce 1961 se na tradičním lipském strojírenském veletrhu debutoval Robur LO 2500 s nosností 2,5 tuny.  Přestože Robur LO 2500 (O = Ottomotor, tedy benzinový) a LD 2500 (D = Diesel) koncepčně vycházel z předchůdců Granit/Garant, dostal v roce 1961 především novou bezkapotovou budku moderního stylu a silnější motory s větším objemem válců, znovu to byl čtyřválec s chlazením vzduchem, podpořeným axiálním ventilátorem. Převodovka byla pětistupňová místo čtyřstupňové, zůstaly tuhé nápravy odpružené svazky podélných listových per.

Nabídka zahrnovala desítky různých variant, na odděleném podvozku ze dvou ocelových podélníků a většího množství příček se objevily nejrůznější nástavby. Byla tu i verze Robur LO 1800 A s pohonem všech kol ("A" jako allrad), která snížila nosnost na 1,8 tuny a oblíbené malé autobusy.

Benzin i nafta

Zážehový motor o objemu 3 345 kubických centimetrů nabízel shodný výkon 70 koní (52 kW) jako vznětový o objemu 3 927 cm3 nabízený od roku 1968, který jej dosahoval o 200 otáček dříve (2 800 proti 2 600). Výhodou druhého byla normovaná spotřeba 12,5 litru nafty proti 20 litrům benzinu na stovku kilometrů u zážehového.

V roce 1968 došlo k první modernizaci, po níž automobil dostal místo oválného otvoru v přední stěně kabiny obdélníkovou mřížku. Dieselový motor byl postupně modernizován, až se na konci osmdesátých let dospělo k nejvyššímu výkonu 77 koňských sil a nejvyššímu točivému momentu 240 Nm. Stále se ovšem jednalo o čtyřlitrový atmosféricky plněný čtyřválec.

Nezadržitelné stárnutí

V roce 1974 pak došlo ke zvýšení užitečné hmotnosti, až na tři tuny, na které odkazovalo označení LO 3000, respektive LO 2202 A. Navíc se vrátil dieselový motor, který na čas z nabídky vypadl. Ještě v 70. letech výroba Roburu rostla, a to až na 6.000 vozidel ročně, přestože se začalo už projevovat, že jde o zastaralý vůz. V chřadnoucí socialistické Německé demokratické republice však nebyly finanční prostředky vůbec na nic kromě střežení západní hranice, natož na výraznější inovace automobilu vyráběného skoro v Polsku. I proto zvažovaná nová generace Roburu nakonec realizována nebyla a zůstalo jen u prototypu.
Reklama
Zdroj: Tiskový servis Daimler AG

Rána z milosti

Ránou z milosti bylo pro Robur sjednocení Německa v roce 1990. Jestliže jsme u nás Avii považovali za zastaralou, považme, že Robur byl bezmála o deset lest starší a jeho konstrukce i pohon měly původ ještě v předválečných časech. Není proto divu, že verze LO 3004 s mírně upravenou budkou a moderním motorem Deutz měla jen jepičí život a příběh více než stoleté výroby vozidel v žitavské továrně se v roce 1991 definitivně uzavřel. O práci tehdy přišlo na 5000 lidí, kteří doplatili na neschopnost komunistické vlády zavést do výroby modernější model.

Předchůdce i současník Avie

Na našich silnicích sloužily Robury od šedesátých let, postupně nahradily pragovácké "ereny", ale nakonec je vystřídaly letňanské Avie, jejichž výroba se rozběhla v roce 1968 podle francouzské licence Renault-Saviem. Robury také u nás jezdily v nejrůznějších specifikacích. Nejčastěji byly k vidění klasické valníky, skříňové vozy Spojů a VB, hasičské speciály a také malé autobusy.

Žitavskou automobilku opustilo mezi lety 1950 - 1991 úctyhodných 250 000 náklaďáků Phänomen a Robur, které svého času kromě své domoviny a zemí RVHP úspěšně nacházely svá odbytiště i na opačných koncích světa. 
Reklama

Diskuze

EDIX - 14.03.2024 11:02:58
Divný nápad vyrábět ROBUR se žážehovým motorem.
Peter. - 20.07.2022 10:20:26
Kedysi dávno som sa na roburoch vyučil v N.Meste n/Váhom.Pekné spomienky, i keď niektoré opravy dali zabrať.

Retro: Socialistické kupé Škoda Rapid jezdí lépe, než vypadá. I proto dnes stojí tolik

Legendární auto snů z osmdesátých let se dočkalo i sametové revoluce. Moc ji ale nepřežilo
19.10.2024 08:15
|
8
Reklama

Poklady stodol a garáží: Soudruzi z NDR použili u Trabantu plast z nouze. Stejně jako ruční výrobu

Dvoudobý nezmar proslul díky své jednoduchosti spolehlivostí. Dnes se prodává za 50 tisíc korun
28.12.2020 08:33
|
24

Jak dobře se vyznáte v socialistických autech a motorismu za ČSSR? Vyzkoušejte si to v kvízu

Při oblíbených hospodských vzpomínáních se často mísí pojmy s dojmy. Jak to bylo doopravdy?
12.05.2024 07:56
|
3

Retro: Facelift Favoritu pozbyl původní šmrnc, zato mohl mít pořádný motor. Místo něj přišla Felicia

První předokolka od Škody se mohla dočkat zajímavé omlazovací kúry. Po Sametu bylo ale všechno jinak
30.12.2023 08:42
|
4
Reklama

Retro: Nejúspěšnější český supersport byl vyroben jen ve třech exemplářích. Možná ale přibudou další

MTX Tatra V8 uměla uhánět přes 260 km/h. Stačily jí na to orgány z papalášské šestsettřináctky
24.12.2023 09:02
|
4

Kvíz: Zikmund a Hanzelka se svou Tatrou dobyli svět. Vyznáte se v jejich dobrodružství?

Legendární cestovatelská dvojice proslavila po celém světě nejen značku Tatra
17.12.2023 09:18
|
2
Reklama
Autosalon TV