Jak socialistický moped dobyl svět. Babettu prodávaly v Německu řetězce Quelle a Neckermann

V Česku jich jsou stále stovky a možná i tisíce. Lidé je udržují a jezdí s nimi třeba na nákupy nebo na ryby. Oblíbenost křížence kola a malé motorky s názvem Babetta přežila víc než padesát let. Všechno to začalo plánem podniku zahraničního obchodu Motokov prodávat na německém a holandském trhu stroj, který by splňoval tehdejší požadavky na zvýhodněná motokola. Proto využíval jak slabý benzínový motor, tak i šlapky.

Vzhledem k tomu, že šlo především o vývozní artikl do kapitalistické ciziny, název se nehledal snadno. Nakonec zvítězil nápad pojmenovat novinku podle tehdejšího šlágru „Babetta šla do světa“. Nicméně Babetta se dá v tomto případě považovat za příjmení.

Podnik zahraničního obchodu Motokov totiž trval na tom, že se motokolo bude v zahraničí lépe prodávat, když ponese i světoznámou značku Jawa. A tak vznikl celý název Jawa Babetta. Považské strojírny, které stroj vyráběly, kvůli tomu musely za používání značky platit Jawě 100 tisíc korun ročně.

První sériově vyráběný moped z Považské Bystrice dostal na svou dobu moderní konstrukci založenou na relativně nízké váze 42 kilogramů. Využíval jednorychlostní převodovku se suchou automatickou rozběhovou spojkou. Tým okolo konstruktéra Gustava Ulického a designéra Jindřicha Šafaříka čekalo po vývoji první Babetty nemilé překvapení. Holandský odběratel totiž požadoval velká devatenáctipalcová kola. Stroj kvůli nim musel projít před zahájením sériové výroby změnami.

Motor nabízel maximální výkon 1,5 koně při 4 500 otáčkách za minutu. Průměrná spotřeba paliva se pohybovala okolo 1,8 litru na 100 kilometrů. Do palivové nádrže se vešlo 3,5 litru včetně rezervy, což stačilo téměř na dvě stě kilometrů jízdy. Maximální rychlost se u různých vývozních variant lišila, ale vycházela ze slušné cestovní „maximálky“ okolo 40 km/hod. Úspěšný český stroj se pyšnil zajímavými patenty. Jako první moped na světě například využíval bezkontaktní tranzistorové zapalování Tranzimo.

S rokem 1973 přišla nová generace. Ta už byla vybavena menšími šestnáctipalcovými koly, což byla nejviditelnější změna. Stroj ale prošel i dalšími konstruktérskými změnami a celkovou modernizací. Po dvou letech výroby dostal odpruženou zadní vidlici. V roce 1976 byla montáž mopedů přestěhována z Považských strojíren do pobočných závodů Rajec (výroba motorů od roku 1973), Kolárovo a Čalovo.

Popularitě modelu Jawa M-207 Babetta v zahraničí pomohl i prodej v západoněmeckých obchodních řetězcích Neckermann a Quelle pod typovým označením M 206 N Mofa jako motorové kolo s pomocným spalovacím motorem. Tato verze s omezenou rychlostí na 25 km/hod dokonce získala v roce 1974 cenu spolkového ministra hospodářství NSR za design i konstrukci nazvanou „Gute form“.

Šest let před sametovou revolucí se začala v pobočném podniku Považských strojíren v Kolárově a Čalově vyrábět třetí generace lidového mopedu. Přepracován byl opět design, stroj dostal nový motor i automatickou dvoustupňovou převodovku.

U ní se častěji začaly objevovat poruchy hlavně kvůli špatné funkci suchých spojek a problémům s převody. Model 210 celkem snadno poznáte podle metalického laku zpravidla v červené, modré nebo černé barvě. Pro vývoz vznikla i varianta s odlišnou kapotáží, nádrží a jiným tvarem sedla.

Po sametové revoluci začal významně klesat export Babetty také v souvislosti s upadáním kvality výroby. V Považských strojírnách se rozjela výroba mopedů Korado ve spolupráci se značkou Piaggio v licenci Puch ve výrazně vyšší kvalitě zpracování. Firma Babetta se rozdělila na Mopedy s.r.o. a Babetta a.s. a začala spolupracovat se závodem na výrobu mopedů v lotyšské Rize. Vznikl tak moped Babetta 134 Stella.

To už ale byla labutí píseň oblíbeného „přemisťovadla“ několika generací. Tento stroj vykazoval nedostatečnou kvalitu. Jeho výroba skončila v roce 1997. Původní Bebetta M-210 v různých modifikacích Stellu přežila o dva roky. Začátkem roku 1999 byla výroba všech typů Babetty definitivně ukončena.