Pět nejslavnějších motorek Jawa: Od lidového pionýra přes péráka až po královskou 500 OHC

Během druhé světové války vznikla spousta legendárních automobilů i motocyklů. Francouzi před německými okupanty tajili vývoj lidového Citroënu 2CV s přezdívkou „Kachna“, ve Velké Británii se začal rýsovat první Jaguar XK a v Československu se pracovalo na utajovaném projektu Jawy 250 Pérák, která dostala jméno podle fiktivního hrdiny protinacistického odboje Péráka. Ilegální vývoj tomuhle motocyklu přidal na zajímavosti, protože kdyby na něj Němci přišli, zřejmě by všechen materiál roztavili a použili na výrobu zbraní. Tehdejší ředitel Jawy Jaroslav Frei by pak zřejmě skončil na popravišti.

Jawa 250 Pérák se začala vyrábět už v roce 1946 a byla prvním československým produkčním motocyklem s odpruženým zadním kolem. Ve světě se tenhle stroj proslavil už krátce po svém uvedení na 33. Pařížském autosalonu, protože tam díky svému kompaktnímu uspořádání a nadčasové konstrukci získal zlatou medaili. Motorka s jednoválcem o objemu 249 kubíků měla 6,6 kW (9 k) a do roku 1955 se vyrobilo kolem 160 tisíc kusů.

Už koncem čtyřicátých let se Jawa rozhodla navázat na předválečný typ 500 OHV „Rumpál“ a na základech tehdy relativně nového péráku postavila první prototyp Jawy 500 OHC. Tenhle motocykl se v Československu i zbytku světa proslavil hlavně díky pohonu vačkového hřídele tzv. „královským hřídelem“ a historicky je posledním sériovým čtyřdobým motocyklem s motorem vlastní konstrukce značky.

Jawa 500 OHC se vyráběla v letech 1952 až 1958 a dnes patří ke sběratelsky nejžádanějším motorkám z Československa, protože vzniklo jen přibližně 7000 kusů v celkem třech evolucích. „Pětistovka“ navíc sbírá obdiv i ve světě a v době jejího vzniku se na ní v zahraničí koukalo se stejným údivem, jaký si pro sebe později získaly stroje z japonské produkce. Na rozdíl od rozšířenějšího péráku se jednalo o motorku se sportovními ambicemi.

Na Moravě se jí říká „kývačka“, ve zbytku Česka méně spisovně „kejvačka“. Jawa 250/535 se v roce 1954 stala nástupcem Péráku a byla prvním sériově vyráběným motocyklem s odpruženou zadní vidlicí pomocí dvojice tlumičů, uchycených mezi zadní „kyvku“ a rám. Technici Jawy tenkrát použili vzduchem chlazený jednoválec předchůdce o objemu 249 kubíků, ale vyvinuli zcela novou konstrukci rámu se zadní vidlicí protínající svým čepem pouzdra v zadní části rámu.

Jawa 250/353 „Kývačka“ se vyráběla v letech 1954 až 1962 a celkem bylo vyrobeno kolem 350 tisíc kusů.

„Dvěstěpadesátky“ byly pro Jawu trefou do černého a mezi pěti nejslavnějšími motocykly značky všech dob se pravidelně objevuje i typ 559, který je duchovním nástupcem kývačky. Přezdívá se mu „panelka“ a název vznikl podle horní masky předního světla táhnoucí se až ke konci řídítek s oválným tachometrem místo kruhového u kývačky. Výrobce se navíc zajímal i o zabezpečení a spínací skříňku vybavil vložkou FAB, jako u posledních kývaček.

I nadále byl srdcem panelky dvoudobý vzduchem chlazený jednoválec o objemu 249 kubíků, avšak oproti 9 kW (12 k) předchozí Jawy 250/353 se nejvyšší výkon zvýšil na 10,3 kW (14 k). Inženýři Jawy toho dosáhli díky novému pístu a válci s většími sacími kanály a karburátor upevnili přímo na válec. Jawa 250/559 „Panelka“ se vyrobila v počtu přesahujícím 250 tisíc kusů.