Sháníte spolehlivou, levnou a dobře jezdící ojetinu velikosti Škody Fabia? Máme tři desetileté tipy

Suzuki uvedlo třetí generaci modelu Swift na český trh v roce 2004. Hlavní roli u ní hrála maximální jednoduchost, nadprůměrná odolnost a dobrá použitelnost. Japonská automobilka se držela zavedených konvencí a použila osvědčená řešení. Tento přístup se ukazuje být po letech jako správný a swifty jsou na trhu ojetin velmi oblíbené. Jejich nabídka není navíc rozsáhlá, jelikož řada majitelé si své mazlíčky jednoduše hýčká a nemá důvod prodávat.

Vychvalovaný Swift svoji reputaci kazí při pohledu do kabiny. Ne každý se dokáže smířit s levně a stroze působícím interiérem. To však nic nemění na faktu, že kabina je vzdušná a dostatečně prostorná. Ve voze se sedí o něco výše než je zvykem, ergonomie patří ke špičce a jediným negativem může být pouze výškově stavitelný volant nebo nepraktické provedení ovladače palubního počítače.

Zavazadlový prostor o objemu 213 litrů (ve verzi 4x4 jen 198 litrů) neuspokojí zejména chalupáře či rodiny s dětmi. Slavné to není ani s jeho variabilitou. Po sklopení zadních sedadel vzniká zhruba deseticentimetrový schod, vadí vysoko položená nákladová hrana a zadní víko otevírající se jen do výšky 165 cm.

Po stránce jízdních vlastností nelze Swiftu nic zásadního vytknout. K jízdní jistotě pomáhá tuhá karoserie a na hladkém povrchu tenhle japonec jezdí téměř jako motokára. Celkově výtečnou ovladatelnost, skvělé držení stopy a hravost ruší pouze rázy od kol na nerovnostech a odskakování zádě v extrému. Jako nedostatečné se nám jeví odhlučnění podvozku a kol.

Mezi ojetými swifty převažují exempláře vyrobené v Maďarsku. Výjimku tvoří nejlépe vybavené pětidveřové varianty ve výbavě GLX a verze s pohonem všech kol 4x4, které vznikaly výhradně v Japonsku. Modely vyrobené v zemi vycházejícího slunce poznáte podle antény umístěné vzadu nebo podle oranžově podsvíceného přístrojového štítu s regulací jasu a podle elektrického ovládání zadních oken.

Swifta dokáží pozlobit stejně jako Yarise praskající žárovky v světlometech. Kromě toho se objevují zaseknutá víčka palivové nádrže, vrzající výškově stavitelné sedačky nebo rachotící palubní desky. Při častějších jízdách po městě či vyšším kilometrovém proběhu je nutné počítat s rychlejším opotřebením spojky nebo s vůlemi v zavěšení přední nápravy (pružná lůžka v předních ramenech i čepy lze měnit samostatně). Náchylnější na poškození jsou tvrdé laky karoserie a koroze si smlsává na výfukovém vedení.

Základní čtyřválec 1,3i 16V se pod kapotou Swifta objevuje vůbec nejčastěji a ve srovnání s konkurečními agregáty poskytuje dostatek výkonu. Samotný agregát vyniká rychlými reakcemi a doslova prahne po otáčkách. Díky dlouhým převodům (na trojku umí letět až stopadesát), nemusí na každého působit ideálním dojmem. Při podtáčení a nízké zátěži dochází k zakarbonování, postupné ztrátě výkonu a ke snížení účinnosti katalyzátoru.

Větší motorv podobě patnáctistovky má oproti třináctistovce kratší převody, které ve spojení s vyšším točivým momentem přinášejí pohodovější jízdu. Čtyřválec je ideálním společníkem, navíc můžete volit mezi manuální převodovkou nebo čtyřstupňovým klasickým automatem.

Točivá šestnáctistovka poskytuje nadprůměrnou dynamiku a byla výsadou třídveřové karoserie. Miluje otáčky a je vzorem spolehlivosti. Pro běžného motoristu je však zbytečným luxusem.

Diesel 1.3 DDiS původem od Fiatu působí lákavě je pro Swift dostatečným pohonem. Špatně na tom není ani se spolehlivostí. Rozvody s řetězem a hydraulické vymezování vůlí vedou k přijatelným servisním nákladům. Problémem může být nýtování motoru po studeném startu a vyšší spotřeba paliva. V Česku na tento motor narazíte jen zřídka a je otázkou, zda má smysl o dieselu (vzhledem k povedeným benzínovým motorům) vůbec uvažovat.

Pokud považujete Fabii za okoukanou a spokojíte se s menším kufrem, berte Swift všemi deseti. Je to odolný a spolehlivý vůz se stále moderním designem, dostatečným výkonem a přijatelnými provozními náklady. Fabii deklasuje skvělými jízdními vlastnostmi a daleko lepší ovladatelností. Z tržního pohledu se jedná o velmi oblíbenou ojetinu, která nikdy nečeká na nového majitele déle, než srovnatelná fabia.

Sedmá generace Coltu je označovaná jako hatchback, ale svým tvarem karoserie a jednoprostorovým pojetím jej můžeme považovat i za malé MPV. Krátký vůz těží z dobře obestavěného prostoru. Pokud jede řidič sám, odveze dokonce jízdní kolo, aniž by demontoval přední ráfek. Stačí sklopit sedadlo spolujezdce a zadní sedačky. Variabilita interiéru je hlavní předností Coltu. Zadní sedadla lze posouvat a díky tomu zvětšovat zavazadelník, jehož základní objem činí pouhých 214 litrů. Zadní lavici lze dokonce zcela sklopit.

Sedadla patří k pohodlným a překvapí i na dalších cestách. Palubní desku pokrývá tvrdý plast, který může být časem zdrojem nežádoucích zvuků. Do oka nemusí každému padnout bílý středový panel nebo lacině působící ovladače.

Platí to zejména v případě výběru pohonných jednotek. Základní zážehový tříválec se skvěle hodí do městského provozu. Nechybí mu pružnost, rychlé reakce ani příjemná spotřeba paliva.

Stejně dobře je na tom čtyřválcová třináctistovka MIVEC, který vyniká kultivovaným během, ochotou zrychlovat, spolehlivostí i úsporností.

Obě zmiňované motorizace patří k rozšířeným a nemusíte je složitě vyhledávat. To neplatí o přeplňované patnáctistovce CZT vlastní konstrukce, která dělá z Coltu přemotorovanou bestii. Tvrdě nastavený podvozek se jen těžko vyrovnává s přísunem 150 koní.

Tříválcový diesel 1.5 DI-D je málo rozšířený a nezavání vyloženým průšvihem. Montoval se ve dvou výkonových verzích - 50 a 70 kW. Potěší úsporným provozem. Z hlediska spolehlivosti je lepší, aby motory spolupracovaly s manuální převodovkou, jelikož další možností je robotizované řazení, které ale pracuje pomalu a navíc představuje zvýšené riziko výskytu drahých poruch.

Podvozek je spíše tuhý až tvrdý. To platí zejména ve spojení s nejvýkonnější patnáctistovkou. U té si rozhodně neužijete komfortního svezení. Daní za tuhé odpružení mohou být vůle na přední nápravě a také hučící ložiska kol, která se hlásí o výměnu. Řízení je citlivé, na což si je nutné zvyknout.

Tohle malé Mitsubishi poskytuje po letech překvapivě spolehlivý provoz a nevídané schopnosti. Kabina potěší slušnou prostorností s možností posuvu zadní lavice a minimálním zájmem zlodějů. Model s trojicí diamantů ve znaku vyhoví všem, kteří chtějí jednoduše jezdit a nic zásadního neopravovat. Zajímavostí je pak podvozek shodný se Smartem ForFour.