Ojetiny
Připomeňte si, čím jezdili za socialismu veksláci, zelináři nebo lidé s běžnými příjmy
Potkat totalitní auta na dnešních silnicích je malý zázrak, před 30 lety ale nic jiného nejezdilo
Škoda 742, to byly modely známé pod obchodním označením 105, 120 a 130
Pod označením Škoda 742 mladoboleslavská automobilka Škoda (dříve AZNP) produkovala v letech 1976-1990 celou řadu osobních automobilů nižší střední třídy. Obchodní označení jednotlivých modelů (Škoda 105, Škoda 120, Škoda 125 a Škoda 130) se liší především motorem a úrovní výbavy.
Za necelých čtrnáct roků sériové výroby sjelo z výrobních pásů v Mladé Boleslavi a Vrchlabí více než dva miliony čtyřdveřových sedanů a necelých 45 tisíc vozů kupé. Ty opouštěly brány výrobních závodů v Kvasinách a v Bratislavě.
Odvozeným typem byla Škoda 746, vyráběná pouhé tři roky (1987–1990) známá pod obchodním označením Škoda 135 a Škoda 136. Kromě toho v nabídce byl v letech 1981-1984 model Škoda Garde (743/747), resp. Škoda Rapid (1984–90).
Za necelých čtrnáct roků sériové výroby sjelo z výrobních pásů v Mladé Boleslavi a Vrchlabí více než dva miliony čtyřdveřových sedanů a necelých 45 tisíc vozů kupé. Ty opouštěly brány výrobních závodů v Kvasinách a v Bratislavě.
Odvozeným typem byla Škoda 746, vyráběná pouhé tři roky (1987–1990) známá pod obchodním označením Škoda 135 a Škoda 136. Kromě toho v nabídce byl v letech 1981-1984 model Škoda Garde (743/747), resp. Škoda Rapid (1984–90).
Modely s okřídlených šípem ve znaku patřily v Mototechně mezi ty dostupnější. Před třiceti lety se Škoda 120 L
prodávala za 65 000 Kčs, což představovalo minimálně 21
průměrných platů. Nejlevnějším vozem od mladoboleslavské automobilky byl model 105 (57 800 Kčs). Na druhé straně cenového spektra stála Škoda 130 R za 83 000 Kčs. O něco levněji (76 000 Kč) šlo pořídit model 136 L Grand de Luxe s motorem, který o něco později dostala Škoda Favorit.
Olcit Club 11 R
Za podobné peníze jako Škodu 120 šlo pořídit třídveřový hatchback z Rumunska původně
vyvinutý Citroenem. Za 69 000 Kč jste získali vůz nevalných jízdních vlastností s mizernou kvalitou výroby.
Přestože se mu přezdívalo Čaučeskova pomsta, nebyl na československých silnicích vzácností. Zájem motoristů o něj opadl až po otevření hranic.
Přestože se mu přezdívalo Čaučeskova pomsta, nebyl na československých silnicích vzácností. Zájem motoristů o něj opadl až po otevření hranic.
Renault 5
V Československu bylo možné koupit Renault 5 ještě těsně před revolucí, klasicky v Mototechně. Pětka přišla na astronomických 164 000 Kčs, přičemž se jednalo o druhou a poslední generaci tohoto modelu vyráběného od roku 1984 (je pro úplnost dodejme, že pětka ve Francii vydržela ve výrobě do roku 1990, pak se její výroba přesunula v licenci do Slovinska, Jihoafrické republiky nebo Íránu, kde sjížděla z výrobních pásů ještě v roce 2002).
Za designem Renaultu 5 stál slavný designér Marcello Gandini a na československých silnicích pětka působila poprask. Kromě běžných verzí se prodávala i sportovní verze Renault GT Turbo s
přeplňovanou čtrnáctistovkou.
Daewoo Racer
Pokud je Vám víc než čtyřicet let, určitě si vzpomenete na dnes již poměrně zapomenuté vozidlo z Jižní Koreje - Daewoo Racer. To se na československý trh dostalo v třítisícové sérii během dvou roků před sametovou revolucí.
V té době vyšlo na šílených 189 900 Kčs a šlo koupit po boku Renaultu 5 v Mototechně.
Racer nebyl vyloženě špatný vůz, jednalo se totiž o licenčně vyráběný Opel Kadett generace E představený v roce 1984. Daewoo tento model vyrábělo v Jižní Koreji.
Výroba modelu Racer byla ukončena v roce 1994, kdy přišel nástupce v podobě vozu Nexia, což byl stále jen modernizovaný původní Kadett E.
V té době vyšlo na šílených 189 900 Kčs a šlo koupit po boku Renaultu 5 v Mototechně.
Racer nebyl vyloženě špatný vůz, jednalo se totiž o licenčně vyráběný Opel Kadett generace E představený v roce 1984. Daewoo tento model vyrábělo v Jižní Koreji.
Výroba modelu Racer byla ukončena v roce 1994, kdy přišel nástupce v podobě vozu Nexia, což byl stále jen modernizovaný původní Kadett E.
Fiat Uno
Fiat malá auta uměl a umí. Model Uno toho byl důkazem, na různých trzích vydržel dlouhých třicet roků. Italská automobilka si na něm dala záležet, vyvíjela ho dlouhé čtyři roky a elegantní tří nebo pětidveřovou karoserii okořenila designem od Giugiarova studia Ital Design.
Pod kapotou byly tří benzínové motory – devítistovka s výkonem 45 koní ze staršího typu 850, jedenáctistovka s výkonem 55 koní z Ritma a nová třináctistovka s výkonem 70 koní. Model Turbo i.e. poháněla přeplňovaná třináctistovka o výkonu 105 koní. Rok 1985 namenal příchodnového litrového motoru s rozvodem OHC. Označení FIRE neznamenalo oheň, nýbrž zkratku z anglického „Fully Integrated Robotised Engine“.
Pod kapotou byly tří benzínové motory – devítistovka s výkonem 45 koní ze staršího typu 850, jedenáctistovka s výkonem 55 koní z Ritma a nová třináctistovka s výkonem 70 koní. Model Turbo i.e. poháněla přeplňovaná třináctistovka o výkonu 105 koní. Rok 1985 namenal příchodnového litrového motoru s rozvodem OHC. Označení FIRE neznamenalo oheň, nýbrž zkratku z anglického „Fully Integrated Robotised Engine“.
Ford Sierra
Sierra byla uvedena na trh v roce 1982 jako tří a pětidveřový liftback, nechyběla ani varianta v podobě pětidveřového kombi nebo čtyřdveřového sedanu.
Sierra byla první auto z produkce Fordu vyrobené podle tzv. Aerodynamického trendu (koeficient odporu je 0,34).
Roku 1987 došlo k první modernizaci. Přibylo ABS, neřízené katalyzátory, hydraulický posilovač řízení atd. Proběhl kompletní facelift zahrnující zadní lampy, nárazníky a celý předek vozu.
Sierra byla první auto z produkce Fordu vyrobené podle tzv. Aerodynamického trendu (koeficient odporu je 0,34).
Roku 1987 došlo k první modernizaci. Přibylo ABS, neřízené katalyzátory, hydraulický posilovač řízení atd. Proběhl kompletní facelift zahrnující zadní lampy, nárazníky a celý předek vozu.
Lada 2108 Samara
Samara byla první ladou, která nepoužívala karoserii vycházející z vozu Fiat 124. Design byl modernější
a hranatý. Opuštěna byla dosud klasická koncepce (stejně jako u Favoritu dostala Samara pohon předních kol). Kromě třídveřového provedení se vyráběl od roku 1987 pětidveřový hatchback (ten se dostal do ČSSR až v roce 1990) a také čtyřdveřový sedan. Novinka od sovětské automobilky se chlubila vymoženostmi jako bylo bezdotykové zapalování nebo pětistupňová manuální převodovka v bloku s diferenciálem. O pohon se nejprve starala třináctistovka o výkonu 65 koní, časem přibyly motory o objemu 1,1 a 1,5 litru.
Volha 24
To, co pro nás dnes znamená eSková třída od Mercedesu, A8 od Audi nebo sedmička od BMW, to byla Volha 24 za bývalého režimu. Luxusní sedan hranatých tvarů využívali v černém provedení tehdejší politické špičky, v bílém taxikáři a ve žluto-bílém provedení s majáky sloužila policii.
Kromě běžných verzí, kde se o pohon staral 2,5litrový čtyřválec, přišly na svět speciální verze s osmiválcovým motorem. Ty využívala například KGB a patřily k tomu vůbec nejrychlejšímu na silnicích.
Kromě běžných verzí, kde se o pohon staral 2,5litrový čtyřválec, přišly na svět speciální verze s osmiválcovým motorem. Ty využívala například KGB a patřily k tomu vůbec nejrychlejšímu na silnicích.
Škoda 1203
Mikrobus, sanitka i pohřebák
Vynechat nemůžeme Škodu 1203. Za socialismu se jednalo o nejčastěji se vyskytující dodávku na našich silnicích, jelikož nic jiného nebylo k mání.
Zajímavostí je fakt, že první „dvanáctsettrojka” sjela z výrobního pásu již v roce 1968 a ve výrobě vydržela přes třicet let. Model produkovaný ve Vrchlabí a slovenské Trnavě měl široké využití, jelikož byl nabízen ve třech verzích - mikrobus, dodávka a sanita. Kromě toho vznikla celá řada modifikací a dokonce došlo na vůz pohřební služby.
Škodováckou dodávku trápila řada problémů, řidiči ji často kritizovali zejména za použitý benzínový čtyřválec o objemu 1221 cm3 s mizernou spolehlivostí, nedostačujícím výkonem (50 koní) a častými sklony k přehřívání.
Přestože 1203 řada motoristů nenáviděla, nic jiného tady nebylo a své příznivce si našla. Dala se poměrně snadno opravit a dokázala uvézt spoustu nákladu.
Zajímavostí je fakt, že první „dvanáctsettrojka” sjela z výrobního pásu již v roce 1968 a ve výrobě vydržela přes třicet let. Model produkovaný ve Vrchlabí a slovenské Trnavě měl široké využití, jelikož byl nabízen ve třech verzích - mikrobus, dodávka a sanita. Kromě toho vznikla celá řada modifikací a dokonce došlo na vůz pohřební služby.
Škodováckou dodávku trápila řada problémů, řidiči ji často kritizovali zejména za použitý benzínový čtyřválec o objemu 1221 cm3 s mizernou spolehlivostí, nedostačujícím výkonem (50 koní) a častými sklony k přehřívání.
Přestože 1203 řada motoristů nenáviděla, nic jiného tady nebylo a své příznivce si našla. Dala se poměrně snadno opravit a dokázala uvézt spoustu nákladu.