Saaby způsobují posedlost. "Pacienti" jich mají doma třeba i 14. Přinášíme příběhy čtyř sábistů

Z Martiny Baťhové se stala sábistka asi tím nejběžnějším způsobem – přivedl jí k tomu její životní partner. Měl Saab 9000 a jí se tohle auto velmi líbilo. Jen zatoužila po novějším typu. To se jí splnilo, protože dnes kromě Saabu 9-3 Turbo X, 9-5 Aero 2.3 Turbo řídí ještě 9-5 2.8 T Aero XWD nové generace, tedy prakticky poslední model zaniklé automobilky. S vozy jezdí nejen na srazy, ale běžně i do práce nebo na dovolenou do zahraničí.

Ani nový model ale není úplně bez chyb. „Bolavé místo u 9-5ng je zadní světelný panel, který rád nesvítí. Dále jsou tyto vozy choulostivé na kvalitu a výměnu oleje. Cestou do Makarské, když jsme jeli v tehdejším 9-3 Aero TTiD, jsme měli problém s DPF. Vůz skočil do nouzového režimu a předjel nás i autobus. Po ujetí deseti kilometrů se ale DPF dalo dohromady a zbytek dovolené už bylo v pořádku,“ popisuje asi největší zádrhel na cestách padesátiletá referentka na úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Servis je podle ní finančně přijatelný. „Autům dáváme servis podle doporučení mechanika. Máme je rádi a dáváme jim prostě to, co potřebují,“ dodává Martina. Nebojí se přitom ani toho, že by kvůli nečinnosti zaniklé automobilky byl problém se servisy. „Díly vyrábí jiná firma ve Švédsku a myslíme si, že dokud lidé budou jezdit v saabech, tak budou tato auta fungovat.“

Devětadvacetiletý Lukáš Ráček se "nakazil saabismem" od kamaráda. „V podstatě za to může můj kamarád Petr Macháček, který mi jako malému vozil prospekty a já chodil okukovat nové saaby, které přivezl zákazníkům do leasingové společnosti, v níž pracovala moje maminka. Strašně rád na to vzpomínám - na tu vůni nových saabů nikdy nezapomenu. V té době jsem se rozhodl, že si jednou taky takového pořídím. Trvalo to spoustu let, ale na vysoké škole jsem se dostal už k slušné práci a mohl jsem si tak dovolit svého prvního saaba, což byl právě stříbrný kabriolet,“ začíná své vyprávění.

První auto má pořád, konkrétně jde o Saab 9-3 Convertible upravený od Hirsch Performance z roku 2000. K tomu vlastní ještě Saab 9-3 SC Aero V6 z roku 2006. Láska k saabům u něj propukla naplno a tak se rozhodl založit vlastní skupinu nadšenců. „Před sedmi lety jsem založil Saabstance, což je komunita orientovaná především ke sdílení zážitků s těmito vozy. Já sám jsem díky skupině poznal spoustu přátel a neuvěřitelně zajímavých lidí. Se spoustou z nich mám nepřeberné množství zážitků a hrozně moc doufám, že takto to má více lidí ve skupině. Měl by to být její primární účel. Vždycky jsem chtěl, aby reflektovala pomyslnou duši saabů,“ říká nadšenec.

Svým nadšením nakazil i zbytek rodiny. „Saab má jednu nevyvratitelnou vlastnost - je silně návykový. To má za následek, že většina mé rodiny dnes v saabech jezdí. Nebudu tvrdit, že v tom nemám prsty, ale zkrátka každý si na tom našel to své a má to rád. Samozřejmě pro některé členy rodiny jsou to pouze auta, ale pro mě osobně je Saab dnes už element, který máme v rodině společný a často nás spojuje,“ dodává Lukáš.

Ani on neměl nikdy se svými vozy větší potíže. „Naštěstí nenastal nikdy žádný fatální problém. Nebudu lhát, párkrát jsem se saabem skončil na podvalu, ale vždy šlo v podstatě o snadno vyřešitelné závady. To se mu pak relativně snadno odpouští, protože na to do jisté míry má vzhledem ke stáří a nájezdu právo. Všeobecně považuji saaby za spolehlivé vozy, ačkoli své mouchy rozhodně mají.“

IT specialista Peter „Rusnak“ Chomanič je ukázkou toho, jak rychle se může láska k saabům proměnit v absolutní posedlost. V roce 2012 totiž uvažoval o dostupném benzinovém voze, zvažoval značky Subaru, Honda nebo Toyota, zkoušel kombi od Volva. Nakonec ale padla volba na Saab 9-5. Jenže pak přišel na to, že nemá úplně nejvyšší model, pořídil tedy ještě jeden s výbavou Aero. No a pak si řekl, že by bylo pěkné mít také Saab 900 Turbo. Dnes, devět let poté, vlastní 14 aut.

„Zaměřuji se na speciality, tedy modely, které byly nejvyšší verze nebo byly třeba vyrobené jen pro konkrétní trh. Jde například o upravený Saab 9-5 Brabus pro Německo, kterých vzniklo asi sto kusů. Nebo Saab 900 druhé generace Aero, jenž se dělal v Italii, přitom Saab ještě tuhle výbavu u tohoto modelu neměl,“ popisuje Peter.

Ve sbírce má tedy italský Saab 900 Aero, vzácný Saab R900, klasické 900 Turbo Coupé, 9000 Aero, 9-3og Coupé nebo Viggen Coupé. Nechybí ani 9-5 kombi s úpravou Hirsch Troll E, 9-5 sedan Aero, dvě 9-5 kombi Aero z roku 2001 a 2005, 9-3 SportSedan Aero z roku 2003 a samozřejmě 9-3X v kombinaci pohonu všech kol XWD a manuální převodovky či 9-3 TurboX SportCombi také s manuálem. Z jeho 14 aut je aktuálně pojízdných osm.

„Je to sakra drahý koníček. Některý měsíc nevím, jestli bude mít moje kočka granule nebo ne,“ směje se jednatřicetiletý Peter. Má i trpělivou přítelkyni. „Za tu dobu se jich pár vystřídalo. Některé to podporovaly, některé ne. Je jasné, že by se chtěla třeba podívat do města, když jedu na otočku třeba do Varšavy. Ale na to není čas, jedu pro díly a zase hned zpátky,“ popisuje drsnou realitu sběratele saabů.

Na auta přitom nemá žádnou halu. Protože bydlí v Bratislavě, nepřichází v úvahu ani velká garáž. A tak některé vozy parkuje na ulici a některé v servisu nedaleko Brna, kam pravidelně vyráží, aby do něj dovezl nějaká auta a zase si nějaká jiná odvezl zpět. Ujezdit 14 aut není právě snadné, proto mu s tím pomáhají i přátelé. „Některá používám častěji, některá občas. Přezouvám jen tři. S ježděním pomáhá naše menší komunita několika lidí. Když má třeba někdo vůz v servisu, rád mu půjčím. Ale to je běžné u saabistů, kteří si půjčují třeba i pneumatiky nebo střešní nosiče, aniž by se znali,“ popisuje komunitu Peter.