Pravidel je v provozu tolik, že se v nich málokdo úplně vyzná. Ještě náročnější to je pro řidiče ve chvíli, kdy vyrazí za hranice. Například v Německu mohou dostat pokutu za příliš tmavé brýle. Alespoň že citelně menší než ve Velké Británii, kde za ně hrozí v extrémním případě i vězení. Kdo chce tedy dodržovat zákony, musí toho znát hodně. Jsou ale lidé, kteří na ně naopak kašlou. Jako třeba neznámý řidič formule, který s ní vyrazil do běžného provozu na dálnici D4. Udělal to už po několikáté. A jak jste se tento týden mohli dozvědět v našem článku, nevede ho k tomu nic jiného než jen adrenalin. I o tom jsme psali během uplynulého týdne v autech, nicméně toho bylo mnohem víc.
Když v letních měsících usedáme za volant, sluneční světlo dokáže být nejen nepříjemným rušivým elementem, ale i skutečným ohrožením bezpečnosti. Nepochybně se nabízí jednoduché řešení – nasazení slunečních brýlí. Jenže ne každé brýle, které běžně nosíme, jsou vhodné pro jízdu autem. Evropské normy dělí sluneční filtry podle úrovně propustnosti světla (VLT). Ideálními pro řidiče jsou kategorie 2 a 3, které propouštějí přibližně 8 až 43 % světla. Naopak kategorie 4 propouštějící jen 3 až 8 %, výrazně omezuje viditelnost a je v několika evropských zemích při řízení zakázaná.
Vůbec nejvyšší sankce za takové brýle hrozí ve Velké Británii, kde tento přestupek spadá do takzvané „nebezpečné jízdy“. Ve finále se tak řidič s příliš tmavými slunečními brýlemi může dočkat pokuty ve výši až 5000 liber, tedy 123 tisíc korun a navíc až pěti let odnětí svobody.
Zákaz se nelíbí řidičům kamionů. Ti od počátku upozorňovali, že se budou tvořit dlouhé kolony nákladních aut jedoucích v pravém pruhu, protože dříve či později dojedou nějaký naložený nákladní vůz, který údajně jede klidně o 20 km/h pomaleji než ostatní. „Proto, abychom stihli dojet na předem určené odpočívadlo, je zapotřebí dodržovat vysoký rychlostní průměr. Pokud tedy delší dobu pojedeme za pomaleji jedoucím tahačem, ztrácíme tím drahocenné minuty a hodiny, z nichž následně plynou vysoké pokuty,“ komentovala minulý rok zavedení tohoto zákazu naše kolegyně Radka Balousová alias Amazonka.
Zákaz byl kritizován také kvůli většímu riziku řetězových srážek, z nutnosti jet desítky kilometrů za pomalejším automobilem údajně plyne stres a to v konečném důsledku může dokonce posloužit jako spouštěč onkologických nemocí u řidičů. Tak to alespoň prezentoval člen výboru Sdružení řidičů Martin Kareš, kterého cituje starší článek z TN.cz. Toto sdružení pak v zájmu plynulosti místo zákazu předjíždění kamionů navrhovalo snížení rychlosti na 110 km/h, aby nebyl rozdíl mezi osobní a nákladním auty tak velký.
Ani my v Autosalonu neznáme jméno řidiče formule, avšak jsme v kontaktu s jedním z účastníků nejnovější vyjížďky. Monopost v legendárních rudých barvách italské stáje Scuderia Ferrari totiž není na silnicích žádnou novinku a dopravní policii trápil už v minulých letech. Policie se marně snaží řidiči prokázat jakýkoliv přestupek. Kvůli přilbě zatím neměla jedinou šanci ověřit jeho pravou totožnost.
„Jel jsem jako spolujezdec v doprovázejícím sporťáku, ale do poslední chvíle jsem nevěděl, kdy a kde budeme jezdit,“ řekl pod příslibem anonymity muž účastnící se jízdy. Redakce jeho totožnost zná. „Dokonce jsem byl ten, kdo na čerpací stanici tankoval tu formuli, ale bylo to jenom jako. Udělat pit stop byl nápad na poslední chvíli, hodili na mě overal, ale byl mi malý,“ směje se.
Vodorovná značka ve tvaru bílých kruhů se nachází na vnější straně ostré zatáčky s tím, že kruhy jsou vždy přilepené na prostřední dělicí čáru. Mají pravidelný rozestup, ačkoli jejich velikost se postupně zvětšuje a pak zase zmenšuje. Podle tohoto popisu od několika našich čtenářů a titulní fotky asi málokdo uhodne, proč tu doopravdy jsou, a tak jsme se pustili do hlubšího pátrání.
Podle německého webu Chip.de jde o pilotní projekt původem z Rakouska, který se však nyní testuje i v dalších už zmíněných zemích, jako je Švýcarsko, Itálie nebo právě Německo. Cílem tohoto značení je zvýšit bezpečnost motocyklistů, dlouhodobě patřících k jedněm z nejzranitelnějších účastníků silničního provozu.
Dnes už bývalým majitelem „jedničkové ovce“, jak se první moderní Škodě Octavia lidově přezdívá, je islandský farmář a chovatel ovcí Jómundur Ólason. Ten nedávno kontaktoval prodejce škodovek na Islandu s netradičním dotazem, co se stane v okamžiku, kdy se svou Octavií najede miliontý kilometr. Místní dealer se s tím však nikdy nesetkal, takže tomu začal věnovat pozornost, díky čemuž se tato informace dostává i k nám.
Škodu Octavia si koupil už v roce 2003, aby ji využívala jeho žena a o čtyři roky později s ní začal pravidelně jezdit i on sám. „Byla to moje první Škoda. Aut jsem měl předtím už několik, ale žádné z nich nemělo tak nízké provozní náklady a vysokou spolehlivost. Později jsem Octavii začal používat jako pracovní auto a až tehdy jsem si uvědomil, jak úžasný stroj to je,“ pochvaluje si svou škodovku islandský farmář.
