Tohle je nový Jeep Compass. Zeptali jsme se jeho designéra, proč je tak hranatý

První Jeep Compass se na trhu objevil v roce 2007 a v Evropě to nebyl právě hit. Designově šlo o poněkud nevzhledný vůz. Druhá generace se to snažila napravit usedlostí a ladnějšími křivkami, ale byla to trochu nuda. Teď se to ale mění. Nový Jeep Compass je totiž všechno, jen ne nudný. Pořádně vyrostl, nasadil hranatý střih jasně patřící do rodiny Jeepu a k tomu ještě hravé barvy. Má šanci rozvířit vody kategorie kompaktních SUV. Tak jsme se asi měsíc před jeho oficiální premiérou zajeli podívat nedaleko Florencie, kde se konala tajná akce pro novináře. A hovořili jsme na ní i s nejvyšším designérem skupiny Stellantis Ralphem Gillesem.

„Navržen na dobrodružství v každém směru,“ tak začíná tisková zpráva o novém Jeepu Compass. My jsme ho viděli už před měsícem, pečlivě ho obešli a seděli v něm. A víme jedno – rozhodně narostl v každém směru. Nyní měří na délku 4548 mm, což je o necelých 15 cm navíc oproti odcházející druhé generaci. To je na auto slušná změna, obzvlášť když ji podpoří jeho hranaté tvary. Za pozornost stojí hlavně vysoká příď s typickou maskou chladiče, hravými detaily, které z něj dělají velmi pohledné SUV. A navíc je prostornější, v kabině má být teď o 20 mm více místa pro kolena zadních cestujících a o 45 litrů navíc v zavazadlovém prostoru.

Zároveň ale Compass nepřišel o DNA Jeepu, takže je schopen vyrazit i do terénu. Vděčí za to solidní světlé výšce, která má hodnotu 20 cm. Dokáže tak projet až 47 cm hlubokým brodem. K tomu je možné připočítat dobré nájezdové úhly, plastovou ochranu do terénu okolo celé spodní části karoserie a dobře vypadající SUV se stává také poměrně schopným. Pozor ale, jako čtyřkolka jezdí jen v nejvyšší elektrické variantě.

Než se ale půjdeme podívat na pohony, zavítejme ještě na moment do kabiny. Auto stojí na platformě STLA Medium a s některými dalšími SUV Stellantisu sdílí nejen techniku, ale i nějakou tu výbavu. Proto jsme si na placu všimli, že třeba použité displeje v přístrojové kapličce a multimediálního systému mají obdobné rozměry jako v novém Opelu Grandland. To je ale dobře, protože extrémně širokoúhlá obrazovka má jemné rozlišení i rychlé reakce. Podobné je i ovládání, v menu jsme se tedy velmi rychle zorientovali.

Znovu ale opakujeme, tohle není ledajaké SUV do města. Compass má plastovou ochranu z materiálu odolného proti škrábancům. Radar je na přídi umístěn tak, aby v případě nějakého „ťukance“ nedošlo k jeho poškození. Vůz je navíc dostupný v šesti výrazných barvách, které jsou nazvané podle regionů. Objednat si tak můžete třeba modrou Pacific, bílou Antarctica nebo hnědozelenou Amazonia.

S autem jsme nejezdili, ale nějaké dojmy jsme během tajné statické premiéry pro novináře posbírali. Z hlediska vnějšího designu nás zaujalo třeba řešení zádi s výraznými brzdovými světly, které jsou jakoby vysochané do černého pásu protínajícího celou zadní část. Otvor na otevření pátých dveří má docela velký „výkroj“ v nárazníku, snad se nebude moc špinit.

V kabině zujme volant s poměrně tlustým věncem, který je vybaven dotykovými tlačítky. Ta jou ale rozdělena do logických celků. Na palubní desce jsou zase jakési poličky umožňující uložení drobností, třeba klíčů od vozu. Na středovém panelu na nás přímo vyzývavě svítil volič jízdních režimů Selec-Terrain, který zvýrazňuje jeho červený podklad. Naopak kruhový volič převodovky je poměrně subtilní. Dobrou zprávou je, že zůstaly i další fyzické ovladače, třeba zvuku. Grafika přístrojů je pěkná, stejně tak už zmiňovaný styl multimediálního systému.

Docela nás zaujala sedadla. Ta mají pěkný design a na první posed jsou poměrně pohodlná. Zásadní změnou je ale opravdu prostor vzadu. Mohlo by se zdát, že dva centimetry roli příliš nehrají, ale je to cítit a Compass konečně působí jako plnohodnotné rodinné auto. To kufr je sice velký, ale také poněkud strohý. Možná bychom ocenili trochu víc chytrých řešení, třeba nějaké pořadače a tak podobně.

Koncernovou platformu je samozřejmě potřeba pořádně využít. A to udělá Jeep Compass maximálně i z hlediska motorů. V Evropě morálně zastaralý diesel tu sice nebude, ale pak už nabídne od každého pohonu něco. Základem bude benzinový hybridní tříválec o výkonu 145 koní, jehož srdcem je jednotka o objemu 1,2 litru. Má tedy o deset koní navíc, poku ho opět srovnáme se sourozencem jménem Grandland.

Pak bude k mání plug-in hybridní motorizace o výkonu 195 koní, to je v tomto případě už známá kombinace benzinové jedna-šestky s elektromotorem a 18kWh baterií, kterou od Stellantisu dobře známe. Slibuje solidní dojezd čistě na elektřinu a tím pádem i minimální spotřebu při běžném děnním užívání.

Velmi zajímavá je ovšem nabídka elektrických verzí. Budou hned tři varianty o výkonech 213, 231 a 375 koní. A pouze ta nejvýkonnější bude zároveň jedinou verzí s pohonem všech kol. Samozřejmě jde o paralelní čtyřkolku, kdy je pro každou nápravu určena jedna jednotka. Mimochodem, elektrický Jeep Compass slibuje dojezd na jedno nabití až 650 kilometrů. Uvidíme ale, jaká bude realita.

Zásadní je, že Jeep Compass má pomoci americké automobilce nakopnout zatím slabší prodeje v Evropě a s velkou pravděpodobností se stát jeíjm nejprodávanějším modelem. Mimo její druhou domovinu, jíž je nyní Itálie, to zatím příliš velká sláva není. Ale nový Compass vypadá opravdu zajímavě a mohl by se hodně lidem líbit. O tom a mnoha dalších věcech jsme si na místě povídali s Ralpem Gillesem. Tedy mužem číslo jedna odpovědným za design celého koncernu Stellantis. Rozhovor pokračuje pod jeho fotografií:

Gratuluji, je to pěkné auto. Pamatuji si první generaci, byla to hranatá věc. Druhá byla oblá, taková měkčí. A teď zase vidím ostřejší hrany. Je trend hranatého designu plně zpět?
Ano.

Výborně, tak k další otázce...
Ne, samozřejmě to rozvedu. Ukazuje se, že hranaté auto může být víc aerodynamické, což zní na první dobrou jako protimluv. Ale funguje to, třeba na zádi. Jinak Compass teď vypadá, jako by první a druhá generace měli potomka, který hodně chodí do fitka. Spousta detailů se objeví i na dalších vozech, protože americký, evropský i třeba brazilský tým spolupracují a věci se dělají s pětiletým předstihem. Protože máme holistickou strategii, tak se určité prvky objeví v řadě dalších modelů.

Pojďme ale k té aerodynamice. Musíte se teď na ni soustředit víc než v minulosti?
Ano, ale tým inženýrů se víc zapojuje a pomáhá nám. Tak třeba podvozek tohoto vozu je stejně pěkný jako u závodních speciálů. Je úplně plochý, což velmi prospívá aerodynamice a má to mnohem větší vliv, než si lidé často myslí. A právě i díky tomu jsme si pak mohli pohrát s přídí, dát jí specifický charakter. Já vždycky říkám, že nechceme, aby Jeep vypadal jako hrouda mýdla. To není Jeep. My chceme trochu té drsnosti a síly.

Jeep Compass teď stojí na evropské platformě Stellantisu. Je to pro vás náročné skloubit to s americkým DNA vozu?
Evropané jsou experti v kategorii středně velkých SUV. A myslím, že je to tu i nejoblíbenější segment, takže Compass má teď ideální velikost. Platforma jako taková rozhodně problém není, protože do ní můžeme mluvit. Byli jsme schopni ovlivnit to, co jsme ke svému designu potřebovali, takže už od začátku šlo o dobrou spolupráci.

Nicméně Compass je globální model pro celý svět. To není tak jednoduché zkombinovat vše pro celý svět do jedné věci, že?
No, těžké to je. Ale pro nás už ne tolik. My už naše zákazníky dobře známe a známe i aktuální trendy. Zkoušeli jsme tohle auto v každém regionu a téměř automaticky jsme dostávali pozitivní reakce. A to někdy máme v určitých místech problémy, tohle je ale univerzálně chválené auto. Pak už jde jen o detaily v interiéru nebo barvy. A tam se můžeme opřít o to, že se bude vyrábět na více místech, takže to vše se dá pohodlně upravit.

Teď jsme uprostřed velmi podivné politické situace. Na jedné straně Atlantiku Ursula von der Leyenová se svou zelenou politikou, na druhé Donald Trump se svými cly. Nebude tedy potřeba nakonec rozdělit Jeep ve dví?
Rozdělit? To si nemyslím, ale nějaká podobná dynamika už v Jeepu funguje roky. V Evropě se nám daří s malými modely jako jsou Renegade nebo Avenger. Samozřejmě tu prodáváme i Grand Cherokee a plánujeme dokonce Wagoneer S, ale to bude v malých číslech. A naopak Wagoneer a Grand Cherokee prodáváme ve Spojených státech ve velkém množství. Už jsme v pozici, abychom se přirozeně adaptovali na tuhle situaci.

A zdá se, že Italové přijali Jeep tak trochu za svůj.
Přesně. A kdybyste se zeptal Brazilců, tak ti také.

Je pořád podle vás velký rozdíl mezi americkým a evropským řidičem?
Nedávno jsem na tuhle věc skoro zapomněl a pak jsem strávil týden v Toskánsku. Najednou jsem pochopil, proč tady musí být auta tak malá. Samozřejmě velké rozdíly přetrvávají. Ale jsou Evropané, kteří velké vozy milují a na druhé straně Američané, kteří mají třeba ekonomické důvody koupit si malé auto. I proto tam prodáváme Renegade nebo Compass. A i proto si myslím, že tohle auto je přesně takové, že bude fungovat globálně.

Tak proč nemáte za oceánem Avenger?
Fungoval by určitě v Kanadě a možná i na některých místech v USA, ale neprodalo by se ho tak velké množství na to, aby se nám to vyplatilo.

A kolika lidem byste prodali Wagoneer v Evropě?
Deseti. Ale nepleťte si ho s modelem Wagoneer S, protože to se občas stává. S tím tu máme plány a budeme ho prodávat. Je menší a myslím si, že bude dobře fungovat.

Nakonec bych chtěl být trochu osobnější. Vy jste asi nejznámější díky svému designu Chrysleru 300C. Ještě po letech je to pozoruhodné auto a vždy, když ho člověk potká v provozu, tak je prostě jiné. Je to ale už 20 let. Jak byste popsal evoluci designu, která od té doby proběhla? Je tu ještě místo na takováto auta?
Myslím si, že Americana bude mít vždycky prostor. I v Evropě je spousta fanoušků, kteří ji prostě milují. Třeba v Německu nebo ve Švédsku. Tenhle styl dneska najdete u Chargeru nebo u některých jeepů. Ale i Amerika se pořád mění a musíme si dát pozor, abychom nezůstali příliš v minulosti.

Velké téma je dnes AI a to, koho všeho připraví o práci. Nebojíte se?
Když vymysleli fotografii, tak se malíři rozčilovali, že je to mechanická záležitost a rozhodně nejde o umění. Pak se to samé řešilo, když se objevil Photoshop a kreslíři říkali, že se s tím nedá nikdy udělat takový návrh, jaký vytváří oni. A teď se samozřejmě někdo bojí, že AI nahradí lidi. Ale ve skutečnosti používáme AI jak používáme fotografie nebo Photoshop. Je to především nástroj, který naši práci dělá jednodušší.

Máte nějaký příklad?
Jasně. Někdy je těžké dělat renderované obrázky s pozadím. Někdy jsme používali staré fotografie, někdy jsme je museli sami vyrábět. Teď můžeme dělat taková, jaká chceme. Řekneme AI, aby nám tam dala zasněžené hory nebo zelený les. Takže to je dobrý pomocník.

A neptáte se někdy AI třeba na designové prvky? Jako například: Pro tohle auto mi navrhni pět různých světlometů...
Kreativita vychází vždy z hlavy a z našeho pera, ze společných diskusí. To se moc AI nedá nahradit. Nekdy ale AI naplníme svými věcmi. Třeba jí řekneme: Hele, tady je výkres A a výkres B, udělej z toho jeden dohromady a ona to udělá. Je to samozřejmě vždycky trochu mimo, ale jako dobrá pomůcka pro designéra to stačí. Nebo jí třeba řekneme, ať vyrobí interiér vozu z různého nábytku. Vznikne naprostá bizarnost, ale může to posloužit jako inspirace. Rozhodně si ale nemyslím, že tu třeba na příští takové prezentaci místo mě bude mluvit nějaký chatbot.