Reklama
Testy

Poprvé jsme v Česku testovali novou Octavii liftback. Všichni řidiči se shodli, že kombík byl lepší

Hůře vybavenému liftbacku chyběl adaptivní podvozek. Pod kapotou vrčel benzinový motor místo TDI

Bart (20): Motor chrápal, ale v zatáčkách drží octavia i bez adaptivního podvozku jak přilepená

Zdroj: Autosalon

Zhýčkaný téměř bezchybným, avšak předraženým kombíkem jsem usedl do dle mého názoru atraktivnějšího liftbacku. Tedy myslím co se designu exteriéru týče.

Interiér mne naopak zklamal. Jako bych přesedl z luxusního Superbu do střídmé Scaly. Přitom obě karosářské varianty sdílely totožnou výbavu Style. V čem byl tedy rozdíl? Kombík disponoval mnoha příplatkovými "dochucovadly", zatímco liftback jich měl o pořádnou porci méně.

A teď už k samotné jízdě. Začnu motorem. Testovaná octavia liftback byla poháněna zážehovým agregátem s turbem o objemu 1,5 l. Ten poskytoval na první pohled slušný výkon 110 kW. V praxi mi však pohonná jednotka přišla líná. A to především v nízkých otáčkách. Chvílemi jsem měl pocit, že pod kapotou nové Octavie chrápe místo turba atmosféra. Stejně jako u ní přicházel vrchol akcelerace v hodně vysokých otáčkách. Po dynamické stránce sice bída, ale po komfortní naopak paráda. Jedničku s hvězdičkou dávám benzinové patnáctistovce za kultivovanost, pružnost a úspornost. Mimo město jsem jezdil za 4,2 l benzinu na 100 km, při ustálené rychlosti 90km/h za 4,3 l/100 km, při 130km/h za 6,0 l/100 km a sportovní jízda na okreskách vykouzlila na palubním počítači hodnotu 14,3 l/100 km.
Reklama

Přesné a rychlé řazení

Napůl potěšený jsem byl z řízení, které neurazí ani nenadchne. Není ani měkké, ale ani tuhé. Volič jízdních režimů to příliš nezmění. Žádný rozdíl jsem ale po přepnutí z normálního módu na sportovní nepocítil.

Zato řazení to byl jiný šálek kávy. Šestistupňová manuální převodovka řadila přesně, rychle a dráhy byly tak akorát dlouhé. Jedinou pihou na kráse byla poměrně laciná řadící páka. Navíc trochu vrzala a vydávala i další podivné zvuky.

To nejlepší nakonec. Podvozek. Asi největší dominanta nové Škody Octavia. Nedávno zkoušený kombík měl proti liftbacku velikou výhodu v podobě adaptivního podvozku. To méně prostornější varianta stála na druhém stupni podvozku ze tří (jízdní režim Sport nepracuje s tumiči, ale umí lehce změnit jízdní vlastnosti díky přenastavení elektroniky), i přesto však obstála s vyznamenáním. Auto v zatáčkách drželo jako klíště a nechtělo se za žádnou cenu pustit. Dokonce ani náhlá nerovnost nedokázala novou Octavii od silnice odlepit. Nedotáčivost přicházela až poté, co jsem bezhlavě vlétl do ostré zákruty.   Takhle sebevědomě a jistě se vůz nechoval pouze na okreskách, ale i na dálnici. Stovky kilometrů polykal podobně jako Superb. Obdobně maskoval také vysoké rychlosti. Ve městě a na rozbitých cestách ale jednodušší podvozek přeci jen na příplatkový komfortem nestačil. Zpomalovací prahy a hluboké díry liftback nedokázal žehlit tak dokonale jako dražší kombi. Do kabiny občas procházely i hlasité a znatelné otřesy. Nedá se ale říci, že by jízdními vlastnosti byl kombík o enormní kus lepší, byť tam patrný rozdíl byl.

Edgar (30): Rozdílů mezi kombíkem a liftbackem je spousta. Není to CTRL C a CTRL V

Zdroj: Robin Běhal

Navnaděn z předchozího testování nové Octavie Combi jsem usedl za volant elegantnějšího liftbacku a těšil se, jak se bude chovat v zatáčkách a hlavně s benzínovým motorem. Že to nebude test formou „ctrl-cé“ a „ctrl-vé“ mi bylo jasné už po pár metrech.

Úsměvná chvíle nastala tehdy, když jsem si chtěl nastavit levé zpětné zrcátko. Začalo se totiž hýbat i to pravé. Ještěže při nastavovaní pravého se už levé ani nehlo. Co dalšího mě překvapilo, byl zvukový projev benzínového motoru. Očekával bych od 1.5 TSI tišší chod, takhle jsem měl dojem, že pod kapotou vrčí tříválec. Naštěstí se po chvíli ve svém chování umoudřil, a na dálnici dokonce jen jemně předl, na okreskách mi ale i tak přišel trochu hlučnější. Ono není moc divu, pro nějakých 150 koní se musí jít do vyšších otáček. Turboefekt je pozvolný, téměř necitelný, až mi přišlo, že jde o atmosférický motor. Možná bych mu tak odpustil poněkud línější tah, který byl znát především při předjíždění, kde bylo potřeba podřadit aspoň o dva stupně.

Doslova drobným zádrhelem byla převodovka. Připadal jsem si jako ve Scale s tím rozdílem, že při řazení na trojku jsem vnímal citelné zadrhnutí, u ostatních převodů byl jev mírnější. Jinak se po kulise pohybovalo rychle a jednotlivé rychlosti přesně zapadávaly. Předpokládám, že po zajetí bude převodovka pracovat hladčeji.

Kombinovanou spotřebu jsem během jízdy ve městě i mimo něj naměřil o více jak tři litry vyšší, než uvádí výrobce. Ten deklaruje na každých ujetých sto kilometrů konzumaci paliva kolem pěti litrů. Pravdou je, že jsem nebyl zrovna ekonomicky laděným řidičem.
Reklama

Bodovala na dálnici, nelíbilo se mi dávkování brzd

Podvozek nezklamal. Sice nebyl nastavitelný tak, jako u verze kombi, ale svou práci odváděl skvěle. V zatáčkách se držel „gumy-koly“ asfaltu a jen občas na mě hvízdnul, abych se krotil. Není to však žádný sportovec, ladění je především komfortní. Stejně jako u prostornější varianty jsou větší nerovnosti spíše slyšet než cítit.

Kde nová Octavie ještě boduje, jsou dálnice. Odhlučnění kabiny je velmi dobré, aerodynamický hluk nijak neotravuje posádku uvnitř vozu a jak jsem se již předtím zmínil, motor si při sto třiceti jen lehce pobrukuje. Navíc i při vyšší rychlosti si bylo auto jisté a ani boční vítr jej nerozházel. Dovedu si s ním bez problému představit jízdu na delší vzdálenosti.

Problém vidím v dávkování brzd. Ze začátku je pedál gumový a brzdný účinek přichází až později. Přišlo mi to jako bych zašlapával kámen do bahna. Naopak se mi opět líbilo citlivé řízení bez vůle ve středové části. Díky Driving Mode Select jsem si mohl volit mezi normálním nebo sportovním nastavením. Rozdíl nicméně nebyl nijak výrazný a točení volantu je v obou režimech lehké s příjemným odporem.

Nová Octavia mě oproti své objemnější verzi tolik neoslovila. Drobné neduhy, ne zrovna dynamický motor a gumové brzdy jsou sice kompenzovány příjemným řízením, jízdními asistenty, přesný řazením a skvělým podvozkem, ale nad tím vším se jako oblak vznáší otázka: Je 700 tisíc korun adekvátní částka za takové auto?

Ondřej (45): Patnáctistovka konečně necuká. Podvozek bez DCC byl občas jankovitý a méně pohodlný

Zdroj: Bart Běhal

Není to tak dlouho, co jsem tady chválil novou Octavii Combi za dospělost. Uplynuly tři týdny a přesně tuhle vlastnost jsem občas postrádal u testované Octavie liftback. Její podvozek se na zvlněných okreskách občas nepříjemně rozhoupal a při přejezdech nerovností byl místy nepříjemně hlučný. Jaký to rozdíl ptoti kombíku s DCC, tedy s adaptivním nastavením tlumičů. Přitom měla obě auta stejné obutí, tedy osmnáctipalcová kola se sportovním rozměrem pneumatik 225/45 R18.

Nedostatek sportovnosti bych testovanému liftbacku nevyčítal. Po přepnutí do sportovního režimu sice neztuhly tlumiče, ale elektronika dokázala to, že na kvalitním asfaltu nebylo možné ani v prudkých zatáčkách auto odlepit do asfaltu, a navíc se do zatáček vrhala ochotně a lehce, s nevelkou nedotáčivostí.

Zato rozdíl ohledně jízdního pohodlí byl při porovnání s nedávno testovaným kombíkem veliký. Ten mi přišel srovnatelný se Superbem, zatímco testovaný liftback se choval velmi podobně jako u předchozí generace Octavie. Takže rozhodně doporučuji příplatek za DCC.
Reklama

Potěšující spotřeba

Převážně pozitivní dojmy přinesla benzinová patnáctistovka pod kapotou. Drobné pocukávání, které se jí léta vyčítalo, se tady rozhodně nekonalo. Motor zrychloval až sametově plynule od nejnižších otáček. V porovnání se stejně výkonným naftovým dvoulitrem mi ale připadal až přidušený, prakticky bez turboefektu a s nutností podřazování a vytáčení do otáček při předjíždění.

Potěšen jsem byl testy spotřeby. Nechápu extrémy, které naměřil Bart. Já jsem jezdil podle předpisů s lehkou nohou za 5,5 litru na 100 kilometrů. Na dálnici se shodneme s průměrem lehce přes šest. Zato při sportovní jízdě jsem se nedostal přes 11 l/100 km, i když jsem měl neustále plyn až na podlaze. Je ale fakt, že vesnice jsem projížděl piánko, takže v nich se spotřeba snižovala. Motor točí na šestku při 90 km/h přibližně 1900 otáček a při 130 km/h asi 2800 otáček.

Když to shrnu, tak bych se za testovanou oktávku jako za služební auto nezlobil, ale kvalit Superbu nebo vyšperkovaného kombíku z předchozího testování nedosahovala.

Pepa (50): Jsem kombíkář a naftomil. Benzinová patnáctistovka je matematicky přesná, ale bez emocí

Zdroj: Bart Běhal

Neberte můj názor za "směroplatný" neboť jsem založením ryze kombíkový typ. Takže nad liftbackem pronesu jen slova "hezký a povedený". Tato karosářská verze by prostě mojí volbou nebyla.

Kromě toho, že jsem kombíkář, tak navíc ještě naftomil. Proto benzín 1,5 s manuálem hodnotím jako lehce vykalkulovaný excelovou tabulkou, vzorný, matematicky přesný, ale chladně bezemoční, takže mi srdce nijak extra nerozbušil. Dokáže ale překvapit hodně dobrou spotřebou.

Co vím jistě, že bych si u každé Octavie, ať už kombi nebo liftback, připlatil za položku Adaptivní podvozek (DCC) včetně volby jízdního režimu a snížení podvozku o 11 mm. Je to ovšem možné jen u výbavy STYLE, u levnějšího AMBITION u této položky najdete bohužel pomlčku. Rozdíl mezi Octavii s DCC a bez něj určitě stojí za víc než 25 000 korun, který utratíte. Až bych řekl - dva neporovnatelný vozy. Jde taky samozřejmě o účel, ke kterému má Octavia sloužit. Agilnější řidiči nebo ti, co najezdí ročně víc kilometrů, ať jdou na 100 % do DCC. Ti, kdo patří mezi svátečnější šoféry, nebo firmy, které budou mít Octavie jako pracovní nástroj, na DCC a nižší výbavě mohou s klidným svědomím ušetřit.
Reklama
Reklama
Autosalon TV