Komentář: Elektromobily si má povinně kupovat každý, ale s elektrickou MHD raději nespěchejme

Pokud má elektromobil někde smysl, pak je to město. Oproti klasickým motorům nabízí mnohem vyšší komfort daný naprosto plynulým pohonem, je tichý a hlavně bateriové auto v místě svého provozu neprodukuje žádné emise. Vzhledem k nastaveným trendům by bylo zcela logické, že úřady a různé veřejné sektory půjdou příkladem a budou ukazovat tyto výhody široké veřejnosti třeba v rámci MHD. Vlastně je skoro až s podivem, že už dávno ve velkém nebrázdí centra evropských metropolí elektrické autobusy. To by přece dávalo smysl. Jenže víte co? Aktuálně bylo rozhodnuto o tom, že termín povinného přechodu na elektrickou mobilitu u autobusů MHD bude odložen o pět let. Proč? Je to drahé a komplikované.  

Evropská komise navrhla, aby nejpozději do roku 2030 tvořily stoprocentní podíl v MHD napříč Evropou bezemisní autobusy. Jde pouze o začátek legislativních procesů, kdy následně nad návrhem ještě jednají členské státy, přijmou svou pozici a pak se v rámci tzv. trialogu hledá konečné řešení. A členské státy se teď shodly na tom, že původní návrh je příliš ambiciózní. Stoprocentně elektrická MHD se proto odkládá až na rok 2035. V roce 2030 by měl být podle představ Rady pro životní prostředí podíl elektrických autobusů 80 procent. Česká republika se hlasování zdržela, protože i vyjednané změkčení je pořád příliš ambiciózní. 

Ministr Kupka toto rozhodnutí doprovodil silnými a zcela logickými argumenty. Města potřebují víc času na přípravu k takovému kroku a samozřejmě svou roli hrají i peníze. Pokud by byl tlak příliš velký a EU by si vynutila odstavení klasických autobusů MHD příliš brzy, mohlo by to omezit dostupnost MHD jako takové. S tím se nedá nic než souhlasit, takže je odklad z určitého úhlu pohledu dobrá zpráva. Jenže když se na věc podíváme trochu jinak, toto rozhodnutí dokazuje, v jak absurdní době žijeme. 

Ministr Kupka přesně pojmenoval nejen problémy elektrické MHD, ale elektromobilů jako celku. I v dnešní době jsou elektrická auta pořád drahá a zejména vybudování infrastruktury tak, aby byla schopná pojmout opravdu masové používání elektrických vozidel, bude daleko složitější a dražší než postavit dostatek nabíječek na konečných MHD. Města se bojí, že to nezvládnou, ale ostatní zákazníci by si s tím měli nějak poradit.  

Navíc ještě také bude potřeba donutit zákazníky, aby si za elektrický vůz připlatili, změnili své návyky, koupili si ideálně vlastní wallbox a zainvestovali do fotovoltaiky. Zkrátka navzdory dotacím musí vytáhnout ze svého účtu pořád poměrně dost peněz, aby naplnili představy úřadů o ekologické dopravě. Vědomí, že po městech přesto mohou až do roku 2035 vesele jezdit i dieselové autobusy, na motivaci příliš nepřidá. 

Nemohu se zbavit dojmu, že naše cesta k elektrické mobilitě je cesta postavená na hlavu. Jako první moderní elektromobily dorazily ty největší a nejdražší, které se do měst, kde má elektromobil největší význam, vůbec nehodí. Jenže právě na taková auta se ve velkém po Evropě rozdávaly dotace. Evropská komise by formou Euro 7, která nejvíce dopadne na malá levná auta, nejraději donutila výrobce ukončit prodej spalovacích motorů ještě s velkým předstihem před rokem 2035 a díky již nastavené legislativě řada automobilek vlastně plánuje skoncovat se spalovacími motory někdy kolem roku 2030. Že to téměř jistě omezí dostupnost nových aut, to nikoho příliš nezajímá, ačkoliv o podobě Euro 7 se ještě bude jednat a také by se měla odložit.  

Lidi, kteří pak na nové auto už nedosáhnou, nebo na trhu nenajdou adekvátní náhradu za stávající spalovák, zůstanou buď u své staré ojetiny, nebo třeba přestoupí na MHD, která bude mít minimálně v našich končinách ještě řadu let poctivý diesel či případně nějaký jiný pohon produkující emise, který už si zákazník pořídit nesmí. No, nejsem si úplně jistý, jestli tahle taktika povede ke zdárnému emisnímu cíli.