Kia Ceed SW je normální auto nejen pro chalupáře. Ohromí velikostí kufru a také cenou

„Všechno je drahé, normální auta se už nevyrábí, všude samé elektromobily,“ tak obvykle začínají internetové diskuze u jakéhokoliv motoristického příspěvku. Stačí se přitom podívat do konfigurátoru automobilek. Najednou člověk zjistí, že auta po kterých tolik teskní, stále existují. Patří mezi ně například stálice na českém trhu Kia Ceed SW. Nabídne dostatek prostoru, vypadá po těch letech stále dobře a zatím nepodlehla elektrifikaci.
Bylo to trochu jako vrátit se do starých dobrých časů, kdy ještě neexistovaly palubní desky plné dotykových ploch. K požitku z jízdy jsem nepotřebovala ani prémiovou výbavu, bohatě stačila ta druhá nejnižší. Jde tedy na tomhle autě najít nějaká negativa? To jsem zjišťovala během testovacího týdne a nebylo to vůbec lehké.
Tobě už je tolik?
Kia Ceed se vyrábí už od roku 2006. Mezi tím se dočkala dvou nových generací a také modernizací. Dnes tu mám kousek, na kterém nepoznáte léta, přitom se současná generace vyrábí od roku 2018. Asi tím nejvýraznějším na autě je maska, která v sobě nese designový jazyk tygřího nosu. Chladič pak doplňuje chromový dekor. Na přídi nechybí nový název automobilky, který si v minulosti lidé pletly s písmeny „KN“ a vznikaly z toho vtipné situace.
Zajímavá jsou protáhnutá světla do boků, která mají v této výbavě LED denní svícení, jinak si musím vystačit s tím halogenovým. Full LED svícení dostanete až od stupně výš, tedy od výbavy TOP. Součástí balíčku SPIN jsou ještě bezpříplatkové přední mlhové světlomety. Auto dostanete standardně obuté na 16palcových kolech s hliníkovými disky.
Testovaný kousek je v barvě Yucca Steel. Na sluníčku bude vypadá jinak, stejně jako když bude pod mrakem. Výrobce ji označuje jako šedou, ale já v ní rozhodně vidím příměs tlumené zeleno modré. Je to celkem pěkná barva. V konfigurátoru je na výběr dalších 13 laků, mezi kterými nechybí ani výraznější odstíny jako je červená. V bílé ale auto dost zanikne.
Do kufru se vejde hodně
Délka 4600 milimetrů není na autě až tolik znatelná. Z boku bezpečně poznáte sportovní siluetu, která dělá kombík o dost atraktivnější. Abych se přiznala nejsem příznivec těchto karoserií, protože se mi jednoduše nelíbí. Často totiž vypadají spíš jako vozy pohřební služby než atraktivní auta. Posledním takovým líbivým kouskem byl pro mě Peugeot 508 SW. Když se tak ale dívám na Ceeda, má s ním siluetu dost podobnou.
Důležitým údajem, který bude zajímat především chalupáře nebo lidi s velkými psy, je velikost kufru. Otevírá se manuálně a vejde se do něj 625 litrů, to je pravda méně než dáte do konkurenční Škody Octavia Combi. Ztracený prostor připisuji výklenkům na kola. Kufr se totiž od nákladové hrany později o něco zužuje. Stále se ale do něj vejde dost věcí. Třeba i já celá.
Problém možná nastane v zimě, až budete chtít jet na hory. Druhá řada se totiž skládá v poměru 40:60, takže pokud pojedete ve třech nebo v menším počtu, nebude to problém. V případě obsazení celého auta už je budete muset dát na střechu. Navíc by v zavazadlovém prostoru mohlo být více úchytů, jak zabezpečit náklad před lítám do všech stran.
Kia Ceed SW: Technické údaje
Motor: řadový čtyřválec 1.5 T-GDI
Převodovka: DCT 7st.
Max. výkon: 103 kW
Zrychlení 0-100 km/h: 9,9 s
Spotřeba: 6,1 l/100km
Délka: 4 600 mm
Objem kufru: 625 litrů
Základní cena: 499 980 Kč
Cena testovaného vozu: 594 980 Kč
Podrobnější údaje najdete v našem katalogu.
Tomu říkám digitální detox
Auta, která většinou testujeme, mají to nejvíc, co dnešní svět nabízí. Je pak milým překvapením vrátit se do reality normálních vozů. Ceed samozřejmě ve vyšších výbavách nabídne víc uživatelské komfortu, ale i tato druhá nejnižší SPIN už má dost funkcí a prvků, aby mě přesvědčila, že je pro mě ta pravá.
Řidič standardně sedí na výškově nastavitelném sedadle. Dá se nastavit až do takové polohy, kdy přehledně vidím ven a nebo kdo chce u řízení skoro ležet na zemi, má tu možnost taky. Spolujezdec už si tolik vyskakovat nemůže. Čalounění tu je látkové, takže nehrozí letní a zimní šoky při první sednutí do auta. A kdyby náhodou ano, tak už v této výbavě mám vyhřívaná sedadla a volant - za mě rozhodně nezbytná funkce. Na delší cestě ale příliš neulevíte pravé ruce, protože podle nastavení sedačky je opěrka jednoduše daleko. Stejně tak vás na delší trase bude brzy bolet zadek.
Před sebou mám multifunkční volant potažený kůží, který se příjemně drží a dobře se s ním manévruje. O kus dál je přístrojová kaplička. Rychlost i otáčkoměr mají podobu analogových budíků, stejně tak hladina paliva se neukazuje digitálně. Uprostřed je malý 4,2palcový palubní počítač, ve kterém se dá listovat mezi jednotlivými stránkami s důležitými údaji. Ovládá se na volantu.
Větší obrazovka se nachází na palubní desce a má 10,25palců. Grafika je jednoduchá, barevná, piktogramy jsou popsané, takže se neztratíte v tom, co hledáte. Kdo však nemá rád fialovou barvu, bude si na ni muset zvyknout. Infotainment je totiž v tomto odstínu. Navigace by mohla rychleji reagovat na pokyny, ale člověk si zvykne. Na volantu si pak pod tlačítkem s hvězdičkou a mode nastavíte nejpoužívanější funkci.
Tlačítka! Jsou tu tlačítka!
Obrazovka infotainmentu má pod sebou tenkou lištu, která obsahuje přímý přístup například do mapy, radia nebo nastavení. Je však potažená černým lesklým plastem, tak pozor na poškrábání. Otočným kolečkem si ztišíte hudbu. To důležitější se nachází o úroveň níž. Je tu totiž celý panel pro ovládání a nastavení klimatizace. Je tedy manuální, ale nastavíte si ji jednoduše tlačítky a nemusíte šermovat prsty po displeji.
Dalším praktickým tlačítkem je vypnutí start-stop systému, které rovněž nemusíte hledat na displeji, ale leží hned vedle řazení. Páka se dobře drží v ruce, jen ten dekor z lesklého plastu kolem bude docela náchylný na údržbu. Naštěstí je to jediný velký kus „piano blacku“ v celém autě. Dominuje tu spíše tvrdý plast, se kterým je potřeba se smířit a chromový dekor. Jo a brzda je poctivá ruční.
Cestující vzadu si budou užívat královského prostoru. Tedy, pokud celá posádka bude čítat čtyři lidi. Ten pátý na prostředním sedadle to bude mít spíše jako nouzovku. Sedadlo před sebou jsem měla nastavené na svou výšku 182 cm a když jsem si sedla dozadu, tak jsem stále před koleny měla několik centimetrů místa.
Dálniční polykač kilometrů
Kia Ceed SW je dostupná se dvěma motory. Pořídit si můžete základní jednotku o objemu 1.0 T-GDI, který má výkon 74 kW a je výhradně spojen s manuální převodovkou. V mém případě se jednalo o silnější variantu a tedy řadový čtyřválec 1.5 T-GDI, který nabízí výkon 103 kW a je spojen s automatickou převodovkou DCT. V případě tohoto motoru máte na výběr i manuální řazení.
S autem se mi žilo dobře, největší problém jsem ale měla při rozjezdech. Ty totiž nebyly plynulé, jak bych očekávala, ale spíše cukavé. Bylo to docela otravné na křižovatkách, ale pak když už se auto rozjede, je to úplně v pohodě. Možná se to chce naučit nějaký „skill“, abych na něj přišla, musela bych strávit s autem delší čas. Možná bych se takovému problému ale spíše vyhnula s manuální převodovkou, kdy si spojku společně s plynem můžu korigovat sama.
Na dálnici je to už parťák k nezaplacení. Každý kilometr hltá, jízda je skutečně komfortní a rychle ubíhá. Stačí se jen uvelebit v sedadle a zapnout tempomat. Při vysoké rychlosti je už ale cítit trochu svist kolem hlavy a hlasitost rádia si musím dát o něco výš.
Když pak sjedu na okresky a chci z něj něco vytáhnout, stisknu tlačítko Sport, které autu vlije novou krev do žil. Není to razantní změna, ale dynamika je citelnější. Zatáčky krásně vykreslí a popere se také s menšími výmoly, ty větší už dost pocítíte. Stále je však nutné počítat s tím, že Ceed SW je spíš normální, průměrné auto, sportovnější zážitek přinese například ProCeed.
Spotřeba mě mile překvapila. Je pravda, že jsem jezdila spíše sama a s nenaloženým kufrem, takže se ta hodnota v praxi může trochu lišit. Není problém jezdit mezi 5,9 až 6,1 litrů. Záleží hodně, jak moc Ceedu šlapete po krku, stojíte v zácpách a podobně. Pokud jezdíte spíše ekonomicky, pak ta spotřeba bude podle mě začínat vždy hodnotou pět. Což je na tomhle cesťáku hodně sympatické.
Nezastoupí tedy pouze auto na převoz nákladu, ale klidně odveze na dovolenou, aniž by vás sežralo apetitem do morku kosti. Jen je potřeba myslet na to, zda kapacitu kufru využijete přes většinu roku a nebo by bylo lepší pořídit si jinou variantu modelu. Jinak vozíte prakticky jen vzduch.
A kolik za to všechno?
Kia Ceed má jednu konkurenční výhodu. Prodává se totiž ve čtyřech typech karoserií, tím může uspokojit širokou škálu lidí. Do města stačí malý hatchback, na dovolenou kombi, pro sportovně laděné jedince tu je ProCeed a nakonec trochu vyvýšený XCeed.
Za sebe musím říct, že to byl fajn týden s normální autem, kdy jsem pro změnu vnímala jízdu a nerozptylovala se na parkovišti všemi moderními dotykovými funkcemi, které auto umí a já jim potřebuji porozumět. Jasně, není to závodník. Se zrychlením z nuly na sto za 9,9 sekund je to bída, ale někdy je lepší sáhnout po praktičtějším než výkonném autě.
Kia Ceed SW se v základní výbavě Comfort s motorem 1.0 T-GDI vejde pod půl milionu korun. Navíc výrobce teď nabízí na všechny varianty slevu 40 tisíc, takže nakonec si tohle auto můžete koupit aktuálněza 459 900 Kč. Mnou testovaný kousek je o něco dražší, protože mám příplatkovou barvu a navíc automat, takže s motorem 1.5 T-GDI vyjde na 594 980 Kč.
Pokud by vás zajímalo, nejvíc co nejvíc si v případě Ceeda SW můžete dopřát, tak se podívejte do naše katalogu, na kolik by vás takové auto vyšlo. Pro srovnání jsem pro vás připravila ještě porovnávač, kde kombíkového Ceeda porovnávám s jeho největšími konkurenty.