5. místo - Škoda Octavia RS iV

Tuto variantu jsme zkoušeli nejdéle a nejdůkladněji a to v kabátu kombíku. Možná překvapí, že jsme ji umístili na poslední místo, když ji budeme většinu času chválit. Problém podle nás je, že ji Škoda neoznačuje jako Octavii iV RS a klade důraz na tu sportovnost. Octavia RS iV je totiž skvělý plug-in hybrid, ale z hlediska jízdy na limitu velmi bídný sporťák.

Vypadá však naprosto úchvatně - jak zvenčí tak zevnitř. Na první pohled nás zaujal design speciálních devatenáctipalcových litých kol. Uvnitř se skvěle sedí ve speciálních sportovních sedačkách s integrovanými hlavovými opěrkami. Úžasně vypadá a skvěle se drží i tříramenný (klasická oktávka má dvouramenný) volant, jehož věnec je pokrytý perforovanou kůží.

Praktičnost vozu se příliš neliší od klasické Octavie Combi RS. Jen objem kufru se výrazně zmenšil ze 640 na 490 litrů, kvůli bateriím je výrazně mělčí - přibližně stejně, jako když u klasické Octavie Combi dáte polohovatelnou podlahu do vyšší polohy. Zmizely i některé prostory pod podlahou zavazadlového prostoru a ty, co zbyly, využívají nabíjecí kabely.

I první dojmy z jízdních vlastností byly skvělé. Test jsme totiž začali se stoprocentně nabitou baterií a zkoušeli, kolik ujedeme čistě na elektřinu. A zjistili, že udávaných šedesát kilometrů nebyl problém. Trochu nás ale rozhodilo, že auto v průběhu tohoto testu dvakrát bezdůvodně nastartovalo benzinový motor a na několik desítek vteřin zamezilo přístup k čistě elektrickému módu. Zřejmě šlo o poruchu softwaru, která ale vždy trvala jen několik minut.

Na druhou stranu se nám moc líbilo, že auto při jízdě na elektřinu pěkně zrychluje. Na plynový pedál lze šlapat poměrně výrazně, aniž by se benzinový motor aktivoval. Řidič má na digitálním přístroji k dispozici powermeter, který přehledně ukazuje, jaký tlak lze na akcelerátor ještě vyvinout, aby se tak nestalo.

Dokud jsem jel čistě na elektřinu, byl jsem z jízdních vlastností auta nadšený. Podvozek s víceprvkovou nápravou a volbou nastavení tlumičů (DCC) totiž poskytoval kombinaci komfortu a zároveň jistoty a sportovnosti.

Problém nastal až poté, co jsme si ověřili, že auto ujede slibovaných šedesát kilometrů na jedno nabití a jali se ho zkoušet v serpentinách jako sporťák na maximální výkon ve sportovním módu. Což o to - zrychlením si RS iV s podobně laděnými sportovními auty nezadá. Jenže problém nastal při brzdění a zatáčení.

175 kilogramů navíc při porovnání s klasickou benzinovou Octavií RS 2.0 TSI s automatem je totiž hrozně znát. Auto na limitu působí těžkopádně a velmi nedotáčivě. Naklání se a brzdí hůře, než bychom čekali. Úplně nejhorší to bylo v místech, kde se opravovala vozovka a po silničářích tam zůstala klouzající vrstvička šotoliny. Jakmile muselo zafungovat ABS, měl jsem velké obavy, že skončím v příkopě a nechybělo k tomu mnoho.

Znovu opakuji, aby bylo jasno. Tyhle problémy se ukáží až při jízdě na limitu a neprojevily se při běžné svižné jízdě. Jenže pokud auto označím emblémem RS, musím počítat s tím, že se s ním řidiči budou občas chtít svézt sportovně. A v tu chvíli má RS iV velký problém.

Jinak jde o auto sice velmi složité a komplikované, s jehož všemi funkcemi se bude řidič seznamovat dlouhé týdny, ale také fascinující a sofistikované.

Nejvíce se nám líbila funkce eco asistence (musí být aktivovaná v menu nastavení řidičových asistentů), která ve spojení s trasou naplánovanou v navigaci a s radary v přídi vozu reguluje chování auta poté, co řidič pustí plyn. Například pokud jsme v Rakousku jeli stovkou a pustili plyn před vesnicí, auto začalo výrazně rekuperačně brzdit a ukládat energii do baterií, dokud nezpomalilo na padesátku, kterou vjelo do vesnice. Naopak pokud jsem plyn pustil při padesátce ve vesnici, auto vůbec nerekuperovalo, ale v zájmu co nejnižší spotřeby plachtilo. Zkrátka vždy vybralo tu nejlepší možnou variantu. Paráda!

Řidiče pak ani nemusí mrzet, že při čistě elektrické jízdě nemá možnost úroveň rekuperace ovlivnit a při hybridní jízdě pouze ve dvou úrovních - přepínáním mezi režimy D a S.

Vtipný je po přepnutí do sportovního režimu uměle generovaný zvuk motoru, který připomíná plnotučný osmiválec. V běžném režimu je naopak tak tichý, že nebýt přístrojů, tak řidič sotva pozná, jestli jede na elektřinu, nebo na benzin.

Potěšila nás i spotřeba. Při elektrické jízdě se pohybovala pod hranicí 15 kWh/100 km, s vybitou baterií v hybridním režimu jsme svižně jezdili s dodržováním rakouských limitů za rovných šest litrů benzinu na sto kilometrů. Ostrá jízda v zatáčkách ale vyhnala konzumaci auta téměř na dvacet litrů.

Dokud jsme Octavii netestovali jako RS, ale jako iV, tak jsme byli naprosto spokojeni s fungováním brzd. U málokterého hybridu jsme zaznamenali tak plynulý přechod mezi rekuperačním a klasickým brzděním.

A aby té chvály nebylo málo, skvěle fungovala i šestistupňová automatická převodovka DSG. Elektřina totiž zahlazuje její pocukávání a zpožděné reakce při rozjíždění nebo popojíždění, takže fungovala báječně plynule, až neznatelně.

Stačilo tedy málo, aby tohle auto neskončilo na posledním, ale možná i prvním místě, protože ani jeho cena od 939 900 korun ve verzi liftback není na takhle dobrý plug-in hybrid vůbec špatná. Neoznačovat ho a neprezentovat ho jako RS iV, ale jako iV RS.

Testovaný kombík jsme porovnali s Peugeotem 508 SW Hybrid ve sportovní verzi GT. Podívejte se ZDE. Peugeot je auto o půl třídy vyšší, ale Octavia Combi RS iV zatím přímé konkurenty nemá.