Návrat sportovní malorážky: Aprilia Tuono 125 dá ty správné základy každému začínajícímu silničáři

V době, kdy mi bylo sedmnáct, ještě existoval předpis umožňující udělat si řidičské oprávnění na "velkou motorku" bez limitu zdvihového objemu nebo výkonu. Samozřejmě jsem tak v maximálně krátké době učinil, zkoušky se tehdy daly zváti fraškou. Vážil jsem asi 45 kilo a instruktor, který za mnou na Jawě 350 seděl (ukázali mi ji v den zkoušky poprvé) měl aspoň o 80 kg více. Po 100 metrech jsme to všichni vzdali a za týden jsem si šel pro papíry. Původně jsem si přál kultovní dvoutaktní Cagivu Mito 125, ale nakonec jsem se nechal zlákat možností pořídit jetou Yamahu FZR 600 - a asi za rok jsem se na ní jen obrovským štěstím nezabil. Měl jsem si tehdy koupit tu "stopětadvácu," ale až dnes mohu díky Tuonu 125 konečně vyzkoušet jaké to tenkrát mohlo být, kdyby...     

Už dávno platí, že řidičák na motocykl do objemu 125 cm3 a výkonu 11 kW s automatickou převodovkou dostanete automaticky s oprávněním řídit automobil - typicky půjde samozřejmě o skútr. Kdo to ale s motorkami chce myslet trochu vážněji než s přibližovadly do práce, musí si projít stupnicí kategorie "A", s jejíž realizací můžete začít současně s obdržením občanského průkazu.

Jenže novou "padesátku", aby dnes člověk na trhu pohledal a tak je mnohem efektivnější vyčkat šestnácti a možnosti získat oprávnění A1, se kterým můžete řídit stopětadvácu s výkonem do 11 kW a manuálním řazením. Právě takovým strojem je Aprilia Tuono 125, alias kapotovaný motocykl se sportovní kamufláží, který však na rozdíl od ostřeji stylizované RS 125 poskytuje civilní pohodlný posez při identickém výkonu.

"Malé" Tuono nepadlo daleko od stromu. Malá přední supersportovní polokapotáž i trojitý světlomet, který je odvozen od velkého Tuona V4 a jež ho pro změnu "ukradlo" superbiku RSV4 RR. I při pohledu na zadní podsedlovou část s miniaturními plasty pod sedadlem spolujezdce je podobnost s velkým bratrem naprosto dokonalá. Aprilia si dokonce dala tu námahu a udělala široce profilovanou zadní vidlici - ta na stopětadvacítce je však jen ocelová. Kde malé Tuono jednoznačně vyniká nad konkurencí ve třídě 125 cm3 je rám. Masivní hliníkový odlitek nemá nikdo v této kategorii a dokonce ani mezi motorkami do 50 koní na řidičák A2. Pevnost, lehkost a v neposlední řadě dokonalý dospělý vzhled velké sportovní motorky - ten kus hliníku za to jednoznačně stojí.

Uvyklý z posledních let na motorky s výkonem 80, 100 i více koní si člověk před osedláním dospěle vypadající stopětadvacítky musí nejprve v hlavě přenastavit měřítka na ty správné náctileté hodnoty. Startuji motůrek a zprvu jen naslouchám vcelku příjemnému bublání malého čtyřtaktu na volnoběh - ano, právě v principu spalování je zásadní rozdíl oproti někdejším neurotickým dvoutaktům, které, co naplat, zněly o poznání sportovněji. S dnešními emisními předpisy by ale něměly šanci.

Sportovní přístrojovka se nijak zásadně neliší od dospělejších motorek, chybí jen nějaké ty funkce palubního počítače a nastavení jízdních charakteristik, jejichž absence je dána jednoduchostí stroje. Už podle rozložení čísel na otáčkoměru vím, o co tu dnes půjde. Při pěti tisících ještě ručička ukazuje stále směrem dolů. V sedmi tisících už se převažuje vpravo, to znamená, že odsud to konečně začíná být zajímavé. Rozmezí, ve kterém motor opravdu docela táhne, je ale vskutku úzké - zhruba mezi 900 a 10 500 otáčkami, kdy zasáhne omezovač.

Pro začátečníky přestavují tyto krátké okamžiky opravdu pěkné adrenalinové radovánky a to především na prvních třech převodových stupních, kdy stroj na otočení rukojetí reaguje vskutku hbitě. Výkonu nicméně není na zbyt a kdo chce jet, musí jednoválec neustále držet pod krkem. V duchu si potom akorát říkáte, jak pěkně to musí jet, když není motor přiškrcen na předpisový výkon. 

Jak už jsem psal výše, Tuono 125 je dvojčetem (designově) supersportovní Aprilie RS4 125. Jednovaječných dvojčetem, protože Tuono je vlastně eRSo s klasickými řidítky namísto sportovních. Podvozek je zcela identický, přední obrácená vidlice je typu upside-down. Ta je na Tuonou i RS nastavena na sportovní jízdu a podrží vás i ve skutečně ostrých zatáčkách. Tuono 125 to má zkrátka všechno pod kontrolou a skutečně se v něm nezapřou sportovní geny značky Aprilia. Jen ty koně přece jen trochu schází, ale jak komu. Nové Tuono je skutečně povedenou mini kopií svého velkého bratra a upřímně závidím všem klukům, kteří jej budou moct parkovat v tátově garáži. Za 139 900 Kč to totiž vůbec není špatný tip pod vánoční stromek.