Moto Guzzi V100 Mandello je krásná, ale není pro každého. Má vychytávku, kterou jiné motorky nemají.

Italský výrobce Moto Guzzi je proslulý svým ikonickým vzduchem chlazeným vidlicovým dvouválcem. Proto když na povrch vyplula zpráva, že se na trh chystá motorka s orlem na kapotě, která o charismatický „vzducháč“ přijde, byli jsme z toho v rozpacích. Model V100 Mandello má být navíc zcela revoluční a přinést nové technologie, o kterých se majitelům Moto Guzzi do této doby mohlo jenom zdát. My jsme s novinkou najezdili stovky kilometrů a bez mučení můžeme přiznat, že se jedná o zcela unikátní stroj, který ale není zcela dokonalý.  

Cestovně-sportovní mašina vznikla se speciálním posláním, a to oslavit 100. výročí od založení italské továrny Mandello del Lario. Italové chtěli, aby model nesoucí jubileum a jméno hlavního sídla ve svém názvu, by zcela revoluční, což se jim také povedlo. Na první pohled se od ostatních motocyklů Moto Guzzi zdaleka liší. Sportovní tvary a nadčasový design, který je skloubený s nejmodernější technikou se zcela vymykají dřívějšímu smýšlení značky.

Inženýři se spojili se sesterskou společností Aprilia a společnými silami vyvinuli zcela nový vidlicový dvouválec s vodním chlazením. Ten má objem 1042 kubíků a dokáže ze sebe vymáčknout 115 koní a 105 Nm točivého momentu, jedná se tak o nejsportovnější motor v novodobé historii italského výrobce. Síla se pak na zadní kolo přenáší za pomoci 6stupňové převodovky a kardanu.

Motor ale není jediná věc, která dělá Moto Guzzi V100 Mandello revoluční. Jako první model značky používá aktivní aerodynamické prvky a v nejvyšší výbavě může mít i semi-aktivní podvozek od společnosti Öhlins nebo oboustranný quickshifter. Samozřejmostí je také pokročilá elektronika se čtyřmi jízdními režimy, čtyřmi úrovněmi kontroly trakce a třemi stupni intenzity brzdného účinku motoru.

Nám se do rukou dostala pouze základní verze, která adaptivní podvozek ani rychlořazení nemá, nicméně i tak byla motorka prošpikovaná moderními technologiemi. Potěšila nás například standardně dodávána antihoppingová spojka, 5palcový barevný TFT displej, tempomat, elektricky ovladatelné plexisklo, náklonové ABS nebo zmiňovaná aktivní aerodynamika. Právě ta nás na motorce zaujala asi nejvíce. Na bocích nádrže se nacházejí vyklápěcí krovky, které se dle zvoleného jízdního režimu vysouvají nebo naopak zasouvají. Jejich úkolem ale není zvyšovat aerodynamický přítlak motorky, nýbrž snižovat nápor vzduchu proudícího na jezdce.

Minulou sezónu jsme se svezli na cestovním enduru Moto Guzzi V85 TT a na stylovém V7 Stone. Obě motorky nás jízdně bavily, ale měly své mouchy. Co ale V100 Mandello? Jak se říká, nic není dokonalé a novinka oslavující stoleté výročí není výjimkou. Začněme podvozkem, který nám při týdenním reakčním testu nedal spát. Vůbec jsme totiž nevěděli, co si o něm máme myslet. Na hladkých silnicích jezdí skvěle, dává dobrou zpětnou vzadu od předního kola a při rychlé jízdě dodává motocyklu příkladnou stabilitu. Problém nastává v momentě, kdy V100 Mandello bez adaptivního odpružení vjede na rozbité české okresky. Moto Guzzi jednoduše nezvládá žehlit četné nerovnosti a je na nich dost nervózní. Například taková Aprilia Tuono 1100 V4, se kterou jsme totožnou trasu jezdili týden předtím, nerovné cesty zvládala lépe.

Hybrid mezi „sporťákem“ a „cesťákem“ je tak vhodný především na klidnější vyjížďky po hladkých klikatých cestách. Motorka totiž nenutí řidiče jezdit rychle a naopak se ho snaží ukolébat svými plynulými náklony a specifickým charakterem vidlicového dvouválce. Ten dosahuje nejvyššího točivého momentu už v 3,5 tisících otáčkách a točí až 9500 ot./m. Díky tomu skvěle táhle „zespodu“ a má parádní „střed“. Jakmile se ale ručička otáčkoměru dostane k číslici 7, začne ztrácet na síle. Vodou chlazený motor tak není potřeba zbytečně vytáčet, ale naopak je příjemné s ním jezdit při nízkých otáčkách na vysoký kvalt a vychutnávat si hluboký zvuk linoucí se z výfukového potrubí.

Součástí pohonného ústrojí je i 6stupňová převodovka. Už dlouhá léta od různých znalců jedné stopy slýcháme, že italské mašiny s orlem na kapotě nemají dobré řazení. Nevíme, jak tomu bylo u starších starších modelů Moto Guzzi, ale u V100 Mandello jsme kromě lehce gumovějšího chodu žádné neduhy nezaznamenali. Co určitě nikdo nedokáže zpochybnit, je fungování brzd od společnosti Brembo, jejichž součástí jsou dva přední 320 mm kotouče s radiálními čtyřpístkovými třmeny a zadní 280mm kotouč s dvoupístkovým brzdičem. Ty dokáží 233 kilovou motorku zatavit v podstatě ne fleku a mají příkladně odladěné náklonové ABS.

Moto Guzzi Mandello nás dostalo svým vzhledem. Naprosto zbožňujeme pohled na odhalený vidlicový dvouválec a letmo uložené zadní kolo s masivním kardanem. To vše navíc podtržené zářivou červenou barvou a sexy tvarovanou kapotáží. Občas jsme si k italskému stroji jen stoupli a kochali se jeho krásou.

Co se týče jízdních vlastností, tak nejmodernější model značky se určitě nezavděčí každému. Není to žádná sportovní mašina ani dokonalý cesťák. Je to motorka takzvaně na „piánko“, určená na pohodové vyjížďky po hladkých klikatých silnicích. Určitě bychom ale zvážili možnost připlatit si za vrcholný model „S“, který disponuje semi-aktivním podvozkem a rychlořazením.