Elektrická Mazda 6e je velmi úsporný elektromobil za rozumné peníze. Dynamikou ale neohromí
V televizním Autosalonu moderátor Marek Varga otestoval nový a hodně zajímavý elektromobil od Mazdy. Jde o model 6e, který nepřímo navazuje na ikonickou „šestku“ a zastává pozici manažerského sedanu. Nabízí povedený design a moderní interiér. Nicméně novinka nemá zcela japonský původ - automobilka si vypůjčila technologie od Číňanů. To ale nyní necháme stranou, jelikož nás zajímá, jak si Mazda 6e poradila s našimi disciplínami, které jsme jí přichystali na testovacím okruhu v Sosnové.
Představení vozu
První elektrický model představila Mazda v roce 2020. Tehdy to automobilka z Hirošimy vzala po svém a šla proti trendům. Vyrobila kompaktní elektrický crossover MX-30, který měl velmi malou baterii. To sice přineslo nízkou hmotnost a tím pádem i vytříbené jízdní vlastnosti, ale kompromisem byl omezený dojezd na jedno nabití. Zejména v zimě.
Po tomto pokusu bylo několik let ticho po pěšině. Teprve po pěti letech se Mazda k čisté elektromobilitě vrátila a světlo světa spatřil model 6e. Avšak elektrický sedan, potažmo liftback, není tak úplně čistokrevný Japonec. Design si sice dělala Mazda sama, ale ve skutečnosti jde o převlečené čínské auto značky Changan.
Nová Mazda 6e je v Česku dostupná ve dvou technických specifikacích. Základem nabídky je netradičně výkonnější varianta s jedním synchronním elektromotorem pro pohon zadních kol s maximálním výkonem 190 kW (258 k), zato menším LFP akumulátorem s kapacitou 68,8 kWh a udávaným dojezdem 479 kilometrů v režimu WLTP.
Dražším modelem pak je verze Long Range s nižším maximálním výkonem 180 kW (245 k), avšak větší NMC baterií s kapacitou 80 kWh a dojezdem až 552 kilometrů.
Veškeré technické informace naleznete v našem katalogu zde.
Poznatky z testování
My jsme měli možnost otestovat základní variantu s menší baterkou, ale vyšším výkonem. Jako první jsme Mazdu 6e vzali na losí test, abychom do maxima prověřili její stabilitu. No a výsledek byl poměrně uspokojivý. I navzdory mokrému povrchu byla Mazda velmi dobře řiditelná a chovala se předvídatelně. Zároveň měla chuť zatáčet a dobře maskovala svou hmotnost. To znamená, že při nouzové situaci je bezpečná.
Následně jsme podstoupili zkoušku dynamiky, a to prostřednictvím sprintu z 0 na 100 km/h, který jsme měřili speciálním GPS zařízením. Elektrická „Šestka“ na stovku zrychlila za 9,5 sekundy, což je na elektromobil v této cenové třídě podprůměrný výkon.
Poté jsme se vydali na měřené kolo, ve kterém se projevily veškeré jízdní vlastnosti japonského elektromobilu. Jízda jako taková byla příjemně uhlazená a tužší podvozek byl v tomto případě výhodou - karoserie se skoro nenakláněla a Mazda hezky seděla na dráze. Co ale musíme vytknout, je řízení. To je velmi tupé a nedává žádnou vazbu od předních kol - řidič tak netuší, co se pod ním děje. Na druhou stranu, díky zadnímu pohonu byl elektromobil velmi zábavný a dalo se s ním jezdit takzvaně „bokem“.
Pak ale přišla úplně jiná disciplína, a to test reálné spotřeby. Palubní počítač nám po ujetí sta kilometrů ukázal hodnotu 18,2 kWh/100 km. To se může zdát hodně, ale je potřeba konstatovat, že venku bylo pouze 6 °C. Takže výsledek je vlastně dobrý.
Mazda 6e
| Disciplíny | Výsledky | Data od výrobce |
| Losí test | 70 km/h | X |
| Zrychlení 0-100 | 9,5 s | 7,6 s |
| Rychlé kolo | 58,50 s | X |
| Spotřeba | 18,2 kWh/100 km | 16,6 kWh/100 km |
Podmínky na trati:
Na závodním okruhu v Sosnové bylo mokro a venkovní teplota se pohybovala okolo 6 °C. Vůz měl obuty zimní pneumatiky.
Porovnání s konkurencí
Co se týče porovnání, tak na závodním okruhu v Sosnové jsme testovali také Teslu Model 3 ve verzi Long Range. Přestože americký elektromobil stojí velmi podobně, tak dosáhl mnohem lepších výsledků snad ve všech ohledech. Podrobné srovnání Tesly 3 a Mazdy 6e naleznete v tabulce.
Porovnání Mazdy 6e a Tesly 3
| Disciplíny | Mazda 6e | Tesla 3 |
| Losí test | 70 km/h | 75 km/h |
| Zrychlení 0-100 | 9,5 s | 5,4 s |
| Rychlé kolo | 58,50 s | 48,92 s |
| Spotřeba | 18,2 kWh/100 km | 14,2 kW/100 km |
| Podmínky | 6 °C mokro | -3 °C sucho |
Jak měříme?
Losí test:
Začíná se zpravidla losím testem, při kterém postupně zvyšujeme rychlost. Zprvu se tedy na cílové rovince na Autodromu Sosnová rozjedeme rychlostí 50 km/h a snažíme se projet třemi bránami vyznačenými pomocí kuželů. Jen pro zajímavost, brána z kuželů má vždy pouze tři metry na šířku, přičemž rozestup mezi jednotlivými branami je 13,5 metru.
Pokud zkoušené auto zvládne projet dráhou, aniž by skolilo jediný kužel, nájezdová rychlost se opět o 10 km/h navýší. Losí test končí ve chvíli, kdy auto do dráhy najede takovou rychlostí, že zboří některý z kuželů. Samozřejmě to vždy zopakujeme minimálně dvakrát, abychom si byli jistí, že jsme nepochybili my jakožto řidiči, ale opravdu auto.
Test zrychlení (z 0 na 100 km/h):
Na cílové rovince na autodromu v Sosnové se pak odehrává i v pořadí druhý test, tentokrát zaměřený na dynamiku. Pomocí speciálního zařízení Racelogic PerformanceBox s přijímačem GPS dokážeme s naprostou přesností změřit zrychlení auta z nuly na stovku.
Ostré kolo v Sosnové:
Čtvrtá zkouška testovaná auta prověří jak po stránce dynamiky, tak brzd, protože na ně čeká v Sosnové ještě ostré kolo na čas. Tento okruh sice není plnohodnotná závodní trať, na druhou stranu má technicky náročné zatáčky, ve kterých auta prověříme i v rozumné rychlosti.
Test reálné spotřeby:
Zkouška probíhá následovně - zapneme úsporný režim a vydáme se na okruh, který kombinuje dálnici, město a okresní cesty. Díky tomu dokážeme simulovat kombinovaný provoz a výsledná hodnota by se tak měla podobat výsledkům standardu WLTP.