BMW 220d Gran Coupé je nejúspornější auto, které jsme testovali. Jezdí za 4 litry na 100 kilometrů
Některá auta jsou rychlá, jiná luxusní a nějaká úsporná. Martin Müller v televizním pořadu Autosalon však našel jedno, které umí veškeré atributy zkombinovat. Je jím BMW 220d Gran Coupé, které nedávno prošlo modernizací. Kombinace sportovního charakteru, prémiového segmentu a hospodárného naftového motoru má na svědomí celek, jenž nejen zábavně jezdí, ale také řidiče hýčká luxusem a šetří mu peněženku. Čtyřdvéřové kupé je totiž vůbec to nejúspornější auto, které jsme kdy testovali v rámci našich disciplín na závodním okruhu v Sosnové. Zároveň si vedlo dobře i v dalších ohledech.
Představení vozu
Než se ale vrhneme na výsledky, pojďme si novinku představit. BMW řady 2 Gran Coupé prošlo společně s řadou 1 poměrně znatelnou modernizací, která změnila vnější vizáž i interiér. Technika však zůstala takřka nezměněna. Jen příznivci manuální převodovky mohou smutnit, protože ta z nabídky zmizela. Na druhou stranu je možné vybírat hned z šesti motorizací.
My jsme k testování dostali lidovou variantu, která má pod kapotou napříč uložený naftový dvoulitrový motor s výkonem 120 kW (163 koní). Ten spolupracuje se 7stupňovou automatickou převodovkou a pohání pouze přední kola. To není v rodině BMW mnoho, na druhou stranu německé prémiové čtyřdvéřové kupé váží pouze 1,4 tuny a pomáhá mu nový mild-hybridní systém.
K dispozici je pak ještě slabší diesel 218d, který má pouze 110 kW. Kdo však zastává názor, že nafta patří pouze do kamen, může vybírat ze čtyř benzinových motorů. Základem jsou tříválcové patnáctistovky s výkonem 90 a 125 kW. Komu by to bylo málo, může sáhnout po čtyřválci o objemu dvou litrů, který je spojený s pohonem xDrive a má výkon 160 nebo 221 kW. Podrobné technické údaje naleznete v našem katalogu zde.
Poznatky z testování a porovnání
Naše testování jsme začali losím testem, ve kterém zkoušíme jízdní stabilitu a chování vozu v nouzové situaci. BMW to nemělo vůbec snadné, jelikož se muselo vypořádat s mokrou vozovkou. Nakonec se nám povedlo úhybný manévr zvládnout s maximální nájezdovou rychlostí 72 km/h, což je za takových podmínek spíše nadprůměrný výsledek. Avšak je nutné zmínit, že čtyřdvéřové kupé je při losím testu hodně kousavé auto, a pro někoho možná až nezvladatelné. Zadní část vozu má tendenci tancovat, což při rychlé změně směru způsobuje smyk - obzvlášť pak na mokru s vypnutým stabilizačním systémem. Je to svým způsobem zábavné, ale na druhou stranu to může začínajícího řidiče nepříjemně vyškolit.
Poté následovala zkouška zrychlení, kterou BMW řady 2 zvládlo solidně - z 0 na 100 km/h se podle GPS měřiče dostalo za 7,7 sekundy, což je zcela dostačující dynamika. Tu jsme mimo jiné prověřili i v dalším testu, při kterém jsme se snažili zajet co nejrychlejší kolo na technicky náročném závodním okruhu v Sosnové. Výsledný čas byl na dané podmínky průměrný - 57,8 sekundy. Nicméně z jízdy jsme úplně nadšení nebyli. Kombinace letních pneumatik, nízké teploty a mokrého asfaltu zapříčinila, že jsme se po dráze klouzali jako na ledu. Auto bylo v nájezdech do zatáček hodně divoké - z prvotní nedotáčivosti se rychle vyklubala velká přetáčivost a bylo tak velmi náročné držet ideální stopu. Můžete se o tom přesvědčit sami v přiloženém videu.
Rozhodně ale nemůžeme tvrdit, že si BMW 220d Gran Coupé v našich disciplínách vedlo špatně, ale zároveň ani nedominovalo. Tedy až do chvíle, než na řadu přišel test reálné spotřeby. Se všemi auty jezdíme stejný 100kilometrový okruh a doposud tu kralovalo full-hybridní MG 3 s průměrnou spotřebou 4,2 l/100 km. Naftové BMW však čínský hatchback sesadilo z trůnu a s výslednou hodnotou 4,1 l/100 km je to vůbec nejúspornější auto, které jsme za poslední rok a půl testovali. Je ale fér zmínit, že v našem žebříčku moc naftových modelů není, a když ano, jde především o velká SUV.
Naměřené údaje
| Disciplíny | Výsledky | Data od výrobce |
| Losí test | 72 km/h | X |
| Zrychlení 0-100 | 7,7 s | 8,0 s |
| Rychlé kolo | 57,8 s | X |
| Spotřeba | 4,1 l/100 km | 4,2 /100 km |
Podmínky na trati:
Na okruhu v Sosnové bylo mokro a venkovní teplota se pohybovala okolo 13 stupňů Celsia. Vůz měl obuty letní pneumatiky.
Jak měříme?
Losí test:
Začíná se zpravidla losím testem, při kterém postupně zvyšujeme rychlost. Zprvu se tedy na cílové rovince na Autodromu Sosnová rozjedeme rychlostí 50 km/h a snažíme se projet třemi bránami vyznačenými pomocí kuželů. Jen pro zajímavost, brána z kuželů má vždy pouze tři metry na šířku, přičemž rozestup mezi jednotlivými branami je 13,5 metru.
Pokud zkoušené auto zvládne projet dráhou, aniž by skolilo jediný kužel, nájezdová rychlost se opět o 10 km/h navýší. Losí test končí ve chvíli, kdy auto do dráhy najede takovou rychlostí, že zboří některý z kuželů. Samozřejmě to vždy zopakujeme minimálně dvakrát, abychom si byli jistí, že jsme nepochybili my jakožto řidiči, ale opravdu auto.
Test zrychlení (z 0 na 100 km/h):
Na cílové rovince na autodromu v Sosnové se pak odehrává i v pořadí druhý test, tentokrát zaměřený na dynamiku. Pomocí speciálního zařízení Racelogic PerformanceBox s přijímačem GPS dokážeme s naprostou přesností změřit zrychlení auta z nuly na stovku.
Ostré kolo v Sosnové:
Čtvrtá zkouška testovaná auta prověří jak po stránce dynamiky, tak brzd, protože na ně čeká v Sosnové ještě ostré kolo na čas. Tento okruh sice není plnohodnotná závodní trať, na druhou stranu má technicky náročné zatáčky, ve kterých auta prověříme i v rozumné rychlosti.
Test reálné spotřeby:
Zkouška probíhá následovně - zapneme úsporný režim a vydáme se na okruh, který kombinuje dálnici, město a okresní cesty. Díky tomu dokážeme simulovat kombinovaný provoz a výsledná hodnota by se tak měla podobat výsledkům standardu WLTP.