Krotili jsme nejlepší motorku roku. BMW M 1000 XR je schizofrenní psychopat s cestovním batohem

Vrchol německého inženýrství, dokonalost na dvou kolech, klenot jedné stopy. To všechno jsou obraty, které vystihují nový motocykl z dílny BMW Motorrad. Dlouho očekávaný model s poměrně bezpohlavním označením M 1000 XR sice nemá oduševnělé jméno jako konkurence z Itálie, ale nabízí naprosto jedinečné svezení a hlavně brutální množství výkonu. Seznamte se, tohle je bez nadsázky ten nejlepší motocykl tohoto roku a možná i celé dekády. A já ho pro vás otestoval.

Konstruktéři ze země piva a preclíků odjakživa byli trošku zvláštní. Jen si vzpomeňme na nenápadné rodinné kombi BMW M5 E61 s brutálním motorem V10 inspirovaným formulí 1, které doslova trhalo asfalt a ušní bubínky. Bylo to s prominutím úchylné auto, které sice z ekonomického ani praktického hlediska nedávalo smysl, ale získalo si srdce velkého množství automobilových fanoušků. Bohužel v posledních letech už podobné výstřelky od Němců nezažíváme, jelikož mají svázané ruce přísnými emisními normami a úředníky, kteří upřednostňují rozum před vášní. Proto už podobně bláznivé stroje nevznikají, tedy aspoň ne na čtyřech kolech.

Ukazuje se, že svět jedné stopy ještě nezakrněl a stále umí překvapovat. Koho s racionálním uvažováním by v dnešní hyperkorektní době napadlo oživit v podstatě mrtvou kategorii sportovně-cestovních motorek a osadit ji technikou z takřka okruhového supersportovního modelu? No asi nějakého odvážného génia. Zní to sice jako šílený nápad, který nemůže fungovat, ale kombinace velkého rámu, vysokých zdvihů, pohodlné jezdecké pozice a obrovského množství výkonu se ukázala jako klíč k pokladu.

Pojďme si BMW M 1000 XR detailně představit. Jednoduše řečeno jde o superbike a pohodlný cestovní motocykl v jednom balení. Základem novinky je dvojitý hliníkový rám, do kterého je zasazen řadový čtyřválec o objemu jednoho litru ze supersportovního modelu RR. Abych byl ale konkrétní, motor byl lehce optimalizován, aby byl příjemnější na každodenní ježdění. I z toho důvodu má o malinko snížený výkon.

Zatímco M 1000 RR má 212 koní, cestovní „XRko“ jich ve své stáji ukrývá „pouze“ 201, a to při 12 750 otáčkách za minutu (maximum je 14 600 ot/min). Litru zároveň nechybí ani točivý moment, který činí 113 Nm. A koukejte na ty papírové hodnoty - maximální rychlost 275 kilometrů za hodinu, zrychlení z nuly na stovku za 3,2 sekundy a z 0 na 200 km/h za pouhých 7,4 sekundy. To je prostě nářez!

Aby motorka dokázala početné stádo lichokopytníků krotit, je vybavena těmi nejlepšími komponenty a supermoderní elektronikou. Začnu u M podvozku. Ten je tvořen 45mm obrácenou vidlicí se semi-aktivními tlumiči Dynamic ESA a elektronicky nastavitelným zadním centrálním tlumičem s technologií DDC (Dynamic Damping Control). Přední i zadní tlumič pak umí dle nastaveného módu měnit svou charakteristiku (odskok a kompresi). O zpomalování sportovního cesťáku se pak starají přední pevné dvoukotoučové čtyřpístkové brzdy o průměru 320 mm a zadní 220mm jednokotoučová dvoupístková brzda.

Jezdci pak pomáhá řada elektronických systémů, které si může nastavovat prostřednictvím 6,5palcového displeje nebo tlačítek na řídítkách. Řeč je například o náklonovém ABS, rychlořazení, kontrole trakce, řízení smyku zadního kola při nájezdu do zatáčky, launch controlu, wheelie controlu nebo tempomatu. Zkrátka BMW M 1000 XR má zkrátka všechno, na co si jen vzpomenete, včetně vyhřívaných rukojetí.

Kromě toho mnou testovaný kus byl vybaven příplatkovým paketem M Competition (126 800 Kč), který motorku obléká do krásného karbonového hávu, jenž ušetří tři kila z celkové hmotnosti. Součástí balíčku jsou například 17palcová karbonová kola, zrcátka na konci řídítek, M frézované stupačky, sportovní sedlo a hlavně sexy černá karbonová kapotáž, která z motorky udělá umělecké dílo.

Na „eMkové“ XR jsem čekal víc než rok a půl. Poprvé jsem se s ním seznámil na české premiéře nového modelu GS 1300, kde se sportovní cesťák ukázal ve své předprodukční verzi. Už toho dne jsem věděl, že až se na něm projedu, budu na to vzpomínat do konce života. A opravdu, pocity, které jsem za řídítky superbiku na chůdách zažíval, jsou takřka nepopsatelné. Nicméně mým úkolem je své dojmy předávat ostatním, tak se o to aspoň musím pokusit.

Začnu naším prvním setkáním. Pro motorku jsem si přišel v civilním oblečení, jelikož jsem ji plánoval vyzvednout a do víkendu nechat odpočívat v garáži. No, jakmile jsem stiskl tlačítko „Start“ a nakopnul ten výkonem oplývající řadový čtyřválec, začal jsem litovat mého ležérního outfitu bez jakéhokoliv chrániče. Nejen že jde z obrovské mašiny strach, ale zároveň má hodně vysoké sedlo s mými 174 centimetry jsem skoro nedosáhl na zem. To mi dost komplikovalo manévrování a bál jsem se toho, že na prvních semaforech se s BMW za bezmála 800 tisíc korun skácím k zemi jako poleno. Naštěstí jsem zjistil, že motorka má velmi dobrou rovnováhu a bez problému ji udržím jednou nohou.

Všechny obavy jsem hodil za hlavu a vydal se na krátkou cestu do garáže. Teda aspoň jsem si to myslel. Po pár minutách v sedle jsem z něj nechtěl slézt. Motorka mi ihned padla do ruky a místo toho, abych ji zaparkoval, stavil jsem se pro kombinézu a vyrazil jsem na projížďku. Bydlím v centru Prahy a očekával jsem, že popojíždění metropolí a motání se provozem, bude na takto velké a výkonné motorce utrpení. Nicméně bylo to přesně naopak. BMW M 1000 XR je sice ohromné, ale zato neuvěřitelně čiperné a stabilní i v nízkých rychlostech. Netrápil mě ani řadový čtyřválec, který se v nízkých otáčkách nedusil a byl příkladně pružný. Motání se skrze městskou džungli jsem si tak překvapivě užíval.

Už jsem se ale těšil na klikaté okresní cesty, kde jsem konečně mohl okusit potenciál litrového motoru. Opustil jsem Prahu a vydal se směrem na Vysočinu na má oblíbené silnice. Ovšem v cestě mi stála dálnice. Jízda po ní sice zábavná nebyla, ale aspoň jsem si mohl vyzkoušet, jak jde „XRku“ cestování. Díky masivní kapotáži a výsuvnému přednímu plexisklu na mě v podstatě nefoukalo, nicméně jsem se bojoval s jiným fenoménem. Přední karbonové kolo v silném proudu vzduchu zvláštně kmitalo do stran, což mi moc příjemné nebylo. Naštěstí cukání bylo konstantní a nezhoršovalo se. Takže jsem pochopil, že je to zřejmě u odlehčených ráfků normální a s nastaveným tempomatem jsem z vesela pokračoval v jízdě.

Konečně jsem sjel na mé vytoužené okresky. Přepnul jsem na režim Dynamic a zatáhl jsem za plyn. To, co následovalo, už do smrti nezapomenu. Motor začal tahat pěkně ze spodu a neuvěřitelnou rychlostí začal nabírat na otáčkách. Nárůst výkonu byl hladký, ale nepolevoval na intenzitě. Jakmile digitální ručička otáčkoměru přesáhla hranici 8 tisíc otáček, nadupaný litrový čtyřválec začal trhat asfalt a řvát jako chuligán. V tu chvíli jsem pochopil, že mírumilovný cesťák se proměnil na benzin požírající a oheň plivající bestii na dvou kolech. U omezovače, který se nachází za hranicí 14 tisíc otáček za minutu, jsem měl už jen tunelové vidění a husí kůži po těle. Prásk! Kopl jsem do řadičky s quickshifterem a celé to začalo znovu. „Té motorce prostě nikdy nedojde dech,“ řval jsem do přilby.

Po tom, co jsem riskoval nejen papíry, ale i svůj život, jsem sáhl po brzdě. V tu ránu jsem zjistil, že „eMko“ stejně prudce brzdí, jako akceleruje. Brzdný účinek je zkrátka oči z důlků rvoucí. Uklidnil jsem se a přepnul jízdní režim na Road a soustředil jsem se na práci podvozku. Ten v komfortním nastavení krásně filtroval nerovnosti a neměl tendenci odskakovat. Motorka také parádně reagovala na moje povely tělem a do náklonů padala bez přemlouvání. Za což z velké části mohou ta lehká karbonová kola, která ušetřila spoustu neodpružené hmotnosti.

Pokud to shrnu, tak BMW M 1000 XR je nejzábavnější, nejbláznivější a zároveň nejvšestrannější a v konečném důsledku i nejlepší motorka, kterou jsem kdy testoval. Jeden den s ní můžete jet do obchodu pro rohlíky a druhý den s ní na závodním okruhu trápit nafrněné motorkáře na supersportech. Nicméně nové cestovní „eMko“ má jednu zásadní nevýhodu. S cenovkou okolo 800 tisíc korun (v nejvyšší specifikaci) je zkrátka cenově nedostupné pro většinu smrtelníků. Jinak je ale dokonalé a i když má proti sobě silného konkurenta v podání Ducati Multistrada V4 RS, podle mého názoru se mnoho motorkářů přikloní právě na stranu BMW.