Test Lexusu RC-F Track Edition: Mokrý petrolheadův sen se zhmotnil. Užije si s ním málokdo

Po prvních třech dnech týdenního testu Lexusu RC-F Track Edition jsem byl silně rozladěný. Snad ještě nikdy se mi nestalo, abych i po takové době měl pocit, že testované auto řídí víc mě než já jeho. Teprve po několika desítkách minut na uzavřené trati se podařilo oříšek rozlousknout. Tohle kupátko s karbonovými díly ve stylu filmu Rychle a zběsile se prostě musí neustále řídit s pedálem plynu až na podlaze a s polomanuálním řazením pomocí pádel za volantu, aby fungovalo tak, jak vypadá. A čím více mu řidič šlape na krk, tím lépe jede.

Lexus RC je kupé, které sama automobilka označuje sportovní a elegantní. Jenže už to, že do základní verze RC 300h dává hybridní soukolí benzinového čtyřválce a elektromotoru, naznačuje, že to s tou sportovností nebude až tak horké. Spíše jde o zástupce aut popisovaných jako gran turismo - tedy vozů, které slouží pro rychlou a luxusní jízdu na delší vzdálenosti.

Lexus RC-F, a speciálně limitovaná varianta Track Edition, se od základního hybridního kupé liší, ale zároveň si ledacos z jeho charakteru zachovává. O tom, že jde o zásadně jiné auto, svědčí i cenový rozdíl. Základní RC se dá pořídit za ceny lehce přes milión, RC-F za cenu přes 2,5 miliónu a zájemce o RC-F Track Edition musí zaplatit ještě o milión víc.

Co za to? Místo zmiňovaného hybridu duní pod kapotou pětilitrový atmosférický osmiválec s výkonem až 464 koní. To vše ve spojení s pohonem zadních kol. U testované limitované edice, které se má vyrobit jen kolem 300 kusů, navíc spousta karbonových dílů a odlehčovacích prací. Když si tohle přečtete a podíváte se na auto s obřím spojlerem na zádi, okamžitě vás napadne, že se právě zhmotnil mokrý sen kovaného petrolheada. Nenávidíte maloobjemové turbomotory, diesely, pohon předních nebo všech kol nebo esúvéčka, protože to prostě není klasické, tradiční a řidičské? Pak budete nad Lexusem RC-F Track Edition slintat blahem. Navíc je dobré zmínit, že taková auta vymírají a jako nových se jich vyrábí už opravdu velmi, velmi málo, zvlášť u velkosériových automobilek.

Ale dost mudroprdných keců a pojďme k ježdění. Podle výše uvedeného má Lexus RC-F Track Edition všechny předpoklady, aby se stal ideálním nářadím pro lidi, které baví jezdit rychle do zatáček. Jenže hned první série okresek a zatáček ukázala, že to nebude tak jednoduché, jak to zvenčí vypadá.

První dojem je skvělý. Tak okamžitou reakci na sešlápnutí plynu zažijete maximálně u elektromobilu a na rozdíl od něj tady z výfuků (v edici Track Edition titanových) burácí sexy symfonie benzinového osmiválce. Mnohem horší je ale automatické řazení, jemuž prostě styl jízdy brzda-plyn vůbec nesvědčí. Kvalty tam sází zoufale pomalu a nelogicky, vůbec neposlouchá, co mu řidič chce plynovým pedálem sdělit. Auto se v prudkých zatáčkách hodně naklání a elektronika tady zdaleka nefunguje tak jako třeba u BMW M3, kde jsem měl i s pohonem zadních kol pocit, že jedu jako po kolejích.

Lexus se neustále vlní, má tendenci házet zadkem. Šije s sebou i díky nepříliš lineárnímu a preciznímu řízení, do kterého se přenáší více informací, než jsem byl zpočátku schopen zpracovávat. Ještě, že alespoň brzdy fungovaly tak, jak bych u sportovně laděného kupé čekal. Však jsou také u Track Edition značky Brembo - a to na všech čtyřech kolech.

Když jsem Lexus RC-F Track Edition netočil do těch úplně nejvyšších otáček, měl jsem pocit, že je motor líný. A naopak u červeného pole otáčkoměru mi připadal až příliš divoký a nezvladatelný. Nic mezi tím. Zkrátka mi první tři dny připadalo, že auto řídí mě a ne naopak.

Naštěstí mám kousek od bydliště asfaltový plac velikosti menšího letiště, kde jsem si vypnul stabilizační systém a začal autu bez jakýchkoli zábran šlapat na krk. Dostat jej do přetáčivého smyku je neuvěřitelně snadné a samozřejmé. A konečně se uprostřed těch kolotočů stalo to, na co jsem celé tři dny čekal. Zadek řidiče se propojil s podvozkem auta a ten pocit tam zůstal i po návratu na běžné silnice a opětovné aktivaci stabilizace.

Zbytek týdne jsem si užil vozením střídavě vřískajících a smějících se rodinných příslušníků, známých a kamarádů. Problémy s řazením jsem částečně vyřešil tím, že jsem si tam kvalty sázel manuálně pádly za volantem. I tak existují rychlejší převodovky, ale zvykl jsem si.

Náklony auta už jsem nebral jako zlo. Při vhodném dávkování plynu uprostřed prudké zatáčky jsem najednou cítil, jak se auto opírá o vnitřní zadní kolo a vystřelí kupředu přesně v tom směru, který jsem si naplánoval. To, že přitom nejede jako po kolejích a neustále cítím v rukách, co se děje pod předními koly, najednou není problém, ale zábava a parádní adrenalin. Čím víc se autu šlape na krk a čím rychleji se s ním jede, tím má lepší přítlak a tím lépe funguje. Nakonec se z původního rozladění stal nezapomenutelný týden. Stojím si za tím, že tohle auto není v dílčích parametrech a funkcionalitách ani zdaleka špičkové, ale dokáže parádně fungovat jako celek. Jen není vůbec jednoduché naladit se na jeho notu.

Samozřejmě se dá Lexus RC-F Track Edition používat zvlášť v létě na suchu i jako auto pro každodenní ježdění v poklidném režimu ECO. Jeho spotřeba se pak pohybuje hluboko pod deseti litry a měkčí podvozek nabízí velmi slušný komfort i na rozbitých městských ulicích. Jen potom nevím, proč za něj při takovém stylu jízdy utrácet 3,5 miliónu, když stejnou a možná ještě lepší službu udělá i základní hybridní pohonná jednotka.