Otestovali jsme stylový Fiat za cenu Dacie. Jezdí překvapivě dobře a má nízkou spotřebu

Jistě jste si všimli, že všechna auta, která se objeví v televizním pořadu Autosalon, testujeme na závodním okruhu v Sosnové, kde provádíme čtyři zátěžové zkoušky – losí test, zrychlení z 0 na 100 km/h, měřené kolo a reálný test spotřeby. Tyto disciplíny podstoupil také Fiat Grande Panda. Cenově dostupné SUV to nemělo vůbec snadné, jelikož na trati zrovna panovaly nepříznivé podmínky. Nicméně v mnoha ohledech nás nová Panda mile překvapila. Především pak příjemnými jízdními vlastnostmi a rozumnou spotřebou.

Fiat letos představil nové cenově dostupné SUV, které nese jméno Grande Panda. A proč je v názvu „Grande“? Nejde totiž o novou generaci běžné Pandy, která se stále prodává, ale o výrazně větší a praktičtější model.

Italská automobilka vsadila na nejmodernější platformu Smart Car koncernu Stellantis, kterou využívá například i Citroën C3 Aircross nebo Opel Frontera. Od toho se odvíjí i motorizace. Fiat může mít pod kapotou mild-hybridní pohonnou jednotku kombinující benzinový tříválec 1.2 Turbo a elektromotor s celkovým výkonem 81 kW.

O přenos síly na přední kola se stará nová 6stupňová dvouspojková automatická převodovka eDCT. Manuální převodovka ani pohon všech čtyř kol dostupný není, bohužel ani nebude (zástavba to nedovoluje). Což je škoda, jelikož pohon 4x4, už jen z nostalgie, by Pandě slušel.

V nabídce je také čistě elektrická varianta, která spoléhá na jeden elektromotor na přední nápravě s výkonem 83 kW. Díky 43,8kWh baterii ujede na jedno nabití 320 kilometrů.

My jsme měli možnost otestovat verzi s benzinovým motorem, která se dá pořídit za opravdu rozumné peníze. A jak si nový Fiat Grande Panda v našich disciplínách vedl?

Naše testování jsme odstartovali losím testem, ve kterém zkoušíme stabilitu a ovladatelnost vozu při agresivním úhybném manévru. Upřímně, velké očekávání jsme od Grande Pandy neměli, nicméně její sebejistota při rychlé změně směru nás mile překvapila. Kompaktní SUV se i na mokré vozovce chovalo velmi bezpečně, předvídatelně a ochotně zatáčelo. Manévr nakonec zvládlo při maximální nájezdové rychlosti 72 km/h, což je za deštivých podmínek nadprůměrný výsledek.

Poté jsme přešli na měření zrychlení z 0 na 100 km/h. K tomu používáme speciální GPS měřič, který nám ukázal, že Grande Panda to na „stovku“ vytáhne za 10,2 sekundy. Což odpovídá tomu, co prezentuje výrobce.

Následovalo měřené kolo na technicky náročném závodním okruhu v Sosnové. Tady jsme si nedělali žádné naděje na překonání rekordu. Avšak i když čas nebyl zázračný – časomíra ukázala 56,1 sekundy, Fiat se na trati choval velmi příjemně. Komfortně naladěný podvozek sice s karoserií cloumal ze strany na stranu, ale držel auto v ideální stopě a dělal přesně to, co jsme po něm chtěli. Bylo ale znát, že Pandě chybí výkon, a to především při výjezdech ze zatáček. Avšak není to žádný sporťák, ale cenově dostupný vůz, jehož úkolem je převézt posádku z bodu A do bodu B za co nejnižší náklady.

A tím se dostáváme k testu reálné spotřeby. Fiat udává, že Panda by měla jezdit za rovných 5 l/100 km. My jsme se po absolvování 100kilometrového okruhu na tuto hodnotu nedostali – palubní počítač nám ukázal průměrnou spotřebu 5,7 l/100 km, což je ale stále velmi ucházející číslo.

Co se týče nějakého porovnání, tak na závodním okruhu v Sosnové jsme testovali i sesterský model Opel Frontera, který měl pod kapotou posílenou variantu benzinové dvanáctistovky (107 kW). Je poměrně zajímavé, co navýšení výkonu přineslo. Zatímco dynamika se zas o tolik nezlepšila, spotřeba šla znatelně nahoru. Je ale fér přiznat, že Fronteru jsme testovali ještě v extrémnějších deštivých podmínkách než Pandu. Vzájemné porovnání Fiatu a Opelu naleznete v tabulce.