Sagitta, Agromobil či Hajaja. O těchto škodovkách jste pravděpodobně ještě neslyšeli

Dalším ze zajímavých počinů mladoboleslavské automobilky byl lehký terénní automobil Škoda typ 998 „Agromobil“ s pohonem všech kol, který vznikl v roce 1962 ve třech prototypech a desetikusové zkušební sérii. Jednalo se o projekt kompaktního speciálu určeného pro zemědělce, lesníky a armádu. V době panující studené války stály armádní požadavky za mnoha podobnými projekty, byť je navenek maskovaly „krycí“ civilní názvy.

Automobil měl valníkovou nástavbu a sklopné čelní sklo. Při délce pouhých 3,5 metru byl schopen přepravit až deset sedících osob. I když obstál v terénních zkouškách, sériové výroby se nedočkal. Zajímavostí bylo dopředu sklopné čelní sklo v celistvém, které umožnilo snížit výšku vozidla z 1940 mm na 1410 mm. „Agromobil“ se tak mohl snáze pohybovat například v lese – anebo jej takto transportovat letecky, to v případě vojenského nasazení. Velmi dobrou průchodnost terénem zajistil rozvor pouhých 1900 mm v kombinaci s krátkými převisy karoserie, značnými nájezdovými úhly (vpředu i vzadu shodných téměř 45°) a světlou výškou 290 mm.

K pohonu sloužil řadový kapalinou chlazený čtyřválec OHV z užitkového vozu Škoda 1202, který byl uložen podélně za přední nápravou, v prostoru mezi sedadly řidiče a spolujezdce. Měl zdvihový objem 1,2 litru a výkon 45 k (33 kW). Na čtyřstupňovou manuální převodovku navazovala „redukce“ s převodovým poměrem pro silniční provoz 1,30 a v terénu 2,28. Rozvodovka zadní nápravy byla opatřena závěrem diferenciálu, stejně tomu bylo u připojitelné přední nápravy. Kromě pohonu 4×4 disponoval „Agromobil“ také dozadu vyvedeným hřídelem pohonu přídavného zařízení pro práci na poli či v lese.

Modelová řada legendárního embéčka mohla být bohatší o stylové a praktické kombi. Jenže nakonec vznikl v roce 1963 pouze jeden prototyp a ten je dnes k vidění ve Škoda Muzeu.

Škoda 1000 MB patřila v polovině 60. let k nejmodernějším vozům litrové třídy na světě. Kromě základního čtyřdveřového sedanu bylo zvažováno také kupé, roadster a právě kombinovaná karoserie. Cestu k sériovému modelu Škoda 1000 MB vytyčil projekt Š 990 NOV (nový osobní vůz). Jeho vývoj odstartoval v Mladé Boleslavi v roce 1959 a do října 1961 vznikla padesátikusová série prototypů. Kromě různých provedení čtyřdveřové uzavřené karoserie sedan se pracovalo také na alternativních dvoudveřových verzích bez horní části sloupků B karoserie, předobrazu sériových vozů Škoda 1000/1100 MBX. V podobě prototypu vznikla i otevřená 2+2místná Škoda typ 990/991 Roadster s motorem vzadu, nezapomnělo se ale ani na kombi. V únoru 1963 dokončili v Mladé Boleslavi přestavbu karoserie 34. prototypu z 50kusové série NOV a sedan s více než 31 tisíci ujetými kilometry byl překarosován na kombi.

Úložný prostor byl přístupný zadním vzhůru výklopným víkem, v horní poloze fixovaným kovovou vzpěrou. V kombi dlouhém 4150 mm, širokém 1620 mm a vysokém 1400 mm bylo možné přepravovat předměty o délce až 1600 mm. Rozvor 2400 mm odpovídal standardnímu sedanu.

Poloha motoru za zadní poháněnou nápravu umožnila vytvořit v přídi další zavazadlový prostor, plnící zároveň funkci deformační zóny. Z užitečné hmotnosti 380 kg zbývalo po odečtení čtyř osob po 75 kg na náklad 80 kg.

Z třítýdenního programu zkoušek, během nichž prototyp na přelomu května a června 1963 absolvoval 7000 km, vyplynula spotřeba 7,6 l na 100 km při průměrné rychlosti 74 km/h. Se čtyřválcem o objemu 988 cm3 a výkonu 42 k (31 kW) při 4650 ot./min dosáhl „Hajaja“ největší rychlosti 115 km/h.

Pozitivně byla hodnocena vzdušnost interiéru i velkorysý objem dvou prostorů na náklad a zavazadla, k nevýhodám patřila komplikovaná vestavba motoru pod ložnou plochu zavazadelníku, výrazně omezující servisní přístupnost, problémy byly i s chlazením čtyřválce ve stísněném prostoru. I proto padlo rozhodnutí nezařadit kombi do výrobního programu.