Čech staví obytné dodávky na zakázku. Udělá jen čtyři ročně, ale o to lepší a kvalitnější jsou

Covidová éra změnila životy nás všech, ať už pozitivním, nebo negativním směrem. V dlouhých měsících globální pandemie nebezpečného onemocnění a lockdownů musel nespočet Čechů změnit zaměstnání a další zase hledali nová hobby pro zpříjemnění volného času. S komplikovaným cestováním se navíc výrazně zvýšila popularita obytných aut, což vedlo dobrodruhy s omezeným rozpočtem, aby začali přestavovat vysloužilé užitkové dodávky na obytňáky.

V Evropě se takhle začaly psát příběhy různých specialistů věnujících se obytným dodávkám, ale každý z nich k novému byznysu přistoupil jinak. Jedním z nich je i Jan Rychtařík, zakladatel malé společnosti NarubyVANS. Do světa obytných dodávek vstoupil, když si během covidových měsíců chtěl postavit obytnou dodávku pro sebe a svou rodinu, aby mohl cestovat a ne jen sedět doma. Vycházel ze zkušeností, které s obytnými auty získal už v minulosti.

A s dalšími novými zkušenostmi a obchodním duchem se inspiroval k tomu, aby obytných dodávek postavil více a začal je pronajímat. Všechny z nich se mu později povedlo také prodat, a když se po dobrodružných cestách vrátil do životních kolejí, uviděl v tom novou příležitost. Jak sám říká, nepotřebuje lidem prodat zbytečnosti a vždy jim chce doporučit to nejlepší, na co mají rozpočet nebo to reálně využijí.

„Nejsme dalším z velkovýrobců obytných dodávek. Každoročně uděláme tři až čtyři obytné dodávky na klíč, přesně podle specifických přání klientů,“ říká při našem setkání ve výrobních prostorách u Nymburka. Veškerá koncepce vestaveb a hledání nových řešení přitom vychází z vlastních zkušeností a kutilství, ale všechna dokončená vozidla mají v evidenci upravenou kategorii na obytná auta, jak je to legislativně správně. A to včetně přestavbové STK.

Jan Rychtařík mi při našem setkání říká, že nikdo ze zákazníků o nic nepřijde, tedy pokud nebude chtít specifickou úpravu. Všechny přestavby vždy budou mít všechno a záleží jen na celkovém rozpočtu, jestli při přestavbě se svými lidmi sáhne po levnějších nebo dražších řešení. Vždyť, pokud kempujete jen v létě, nepotřebujete výkonné nezávislé topení. Stejně tak s klienty konzultuje styl, jakým chtějí obytnou dodávku využívat.

Pokud si přejí jezdit do kempů a trávit většinu času v jejím okolí, rozhodně se jim vyplatí připlatit za komfortnější výbavu, než jakou budou potřebovat lidi se zájmem o turistiku, co v dodávce budou jen spát a zbytek dne stráví po výletech. Současně říká, že lidem raději rozmlouvá hodně ojeté dodávky, protože u nich velké investice nejsou efektivní a lépe se pracuje s novými vozy, u nichž má jistotu, že nemají zkroucenou nebo jinak nerovnou karoserii. Za takových okolností se do nich vestavba montuje složitěji, třeba koupelna vlastní výroby.

„Jakou dodávku pro přestavby preferujete?,“ ptám se ze zvědavosti. „Ideálně Fiat Ducato,“ odpovídá. „Ducato má jednu výhodu. Konstrukčně je jedním z těch lehčích aut a má pohon předních kol, což je u obytných dodávek pozitivem – modely s pohonem zadních nebo všech kol jsou těžší a technika může omezovat prostornost původně nákladového prostoru,“ pokračuje.

„Ducato pro nás má nejvýhodnější poměr pohotovostní k celkové konstrukční hmotnosti. Je tam až 1450 kilogramů, které můžeme využít pro váhu vestavby,“ zakončuje odpověď.

Naopak nevhodnou volbou podle něj jsou dodávky od Iveca, byť jsou větší, za dobré peníze a mohou mít automatickou převodovku. Kvůli pohonu zadních kol a hnacímu hřídeli mají vyšší podlahu, která vyžaduje vytvoření dodatečného schůdku pro pohodlnější nastupování o snižuje výšku stropu. Doložitelnost se navíc pohybuje jen lehce nad jednou tunou, do čehož se musí vejít veškerá výbava včetně náplně vodní nádrže i hmotnost pasažérů.

„Vhodnou dodávku pro přestavbu se zájemcem rád zkonzultuji, ale už bohužel nemám čas na to, abych je sám jezdil obhlížet a nakupovat,“ říká Rychtařík. “V minulosti jsme však měli i zákazníka, který dokonce poslal peníze předem a na svůj budoucí obytňák se přijel podívat až po pár měsících, když už vznikal v naší dílně,“ doplňuje. Každý hotový vůz je pak trochu jiný, nikdy tu nevznikly dva úplně stejné.

Odhaluje, že by každoročně dokázal vyrobit obytných dodávek i více, ale protože chce zachovat individuální přístup i kvalitu, nechce produkci zbytečně navyšovat. Když jeden projekt končí, opodál už začíná vznikat nový, a když se s ním zákazníci domluví dostatečně dopředu, umí udělat z užitkové dodávky obytnou i během pouhých dvou měsíců. Klientům zároveň nabízí i servis a pozdější vylepšování, pokud to původní vestavba umožňuje.

V samotném závěru našeho setkání se dostáváme i k tomu, co je nakonec pro všechny rozhodující – kolik přestavba stojí. Největší auta si vyžádají až 1000 hodin času a o výsledné kalkulaci rozhodují i individuální řešení. „Vždy to srovnávám se skříněmi z obchodu a na zakázku – my děláme to druhé, co vždycky bude podle vašeho přání, ale logicky je to dražší,“ říká Rychtařík.

Rozpočet na levnější přestavbu menších aut odpovídá přibližně 680 tisícům korun, zatímco nejdražší velké vozy mohou spolknout i 1,3 milionu korun.