Někteří lidé v autě prosazují právo nebýt zdržováni. Proto jsou agresivní, říká psycholog

Zbytečné troubení, sprosté nadávky nebo záměrné blokování ostatních řidičů. To jsou jen některé z mnoha příznaků agresivního chování, se kterým se lidé běžně setkávají na silnicích. I když jsou národy různě temperamentní, není agresivita jen fenoménem českých silnici. Vyskytuje se všude na světě. Autosalon oslovil psychologa, aby se ho zeptal, co za ní vlastně stojí.

Námět na toto téma odstartoval příběh jednoho čtenáře. „Před pár měsíci jsem jel v centru Prahy za autem, které se chovalo hodně zvláštně. Nejprve projelo na červenou, když jsem ho dohnal na asi druhých semaforech, odbočovalo z pruhu, který pro odbočení nesloužil. Nakonec nepustil chodkyni a naopak dával přednost autu, které vůbec přednost mít nemělo,“ popisuje čtenář Honza, jenž si nepřál uvést své celé jméno.

Podivného řidiče nakonec dojel na nábřeží u Tančícího domu. Čtenář odbočoval přes most směrem na Smíchov, řidič měl jet rovně, obě auta se před semafory dostala kousek od sebe. „Byl jsem zvědavý, co je to za člověka. Jestli není opilý, nebo si třeba moc nehraje s telefonem. Tak jsem se na něj podíval. Vypadal normálně. Náhodou si mě ale všiml a začal očividně ve voze něco křičet,“ popisuje rychle eskalující situaci Honza.

Ani se nenadál, a muž vyběhl z auta. „Viděl jsem ho jak si to rychlým krokem míří ke mně. Naštěstí pruh pro odbočení je částečně nasměrovaný na most, takže nás dělilo víc prostoru, než kdybychom stáli vedle sebe. Když byl asi metr ode mě, padla zelená a já jsem na maximální plyn vystartoval pryč,“ dodává čtenář. Nikomu se nic nestalo, jen agresor zablokoval na moment dopravu, protože i v jeho pruhu následně padla červená. Honza ale od té doby ani nechce domyslet, co by mu mohl takový člověk udělat jen za to, že se na něj podíval.

Agresoři vybíhající z auta jsou spíš výjimeční. Častěji se objevuje agresivní chování, kdy útočník zpoza volantu vůbec nevystoupí. Požívá totiž výhody téměř obdobné anonymity, jakou mu poskytuje třeba internet. „Dovolí si tak mnohem více, než by si dovolil v kontaktu s někým tváří v tvář. Myslím, že značný vliv na toto chování má také obecné akceptování této míry agrese. Agresivní chování v autě je vlastně považované za standard. Což pro jiný kontext zdaleka tolik neplatí. Můžeme to vidět i na poměrně velkém počtu videí ze silnic, kde se jejich autoři často chovají velmi agresivně a ještě toto chování považují za naprosto oprávněné a někdy dokonce žádoucí,“ říká psycholog Petr Klimeš.

Klimeš upozorňuje i na tradiční problém dopravní špičky – řidiči se v ní předbíhají, třeba tak, že do poslední chvíle předstírají, že pojedou jiným pruhem jen proto, aby přeskočili frontu v tom vedlejším. No a na konci se zařadí před všechny ostatní.

„Já to vnímám tak, když to hodně zgeneralizuji, že auto je vlastně poměrně sobecká forma dopravy a k tomu se přidružuje i sobecké chování. Často mi přijde, že lidé v autě vnímají jakési právo nebýt zdržováni. Zatímco v jiném kontextu by situaci vnímali klidněji, tak v autě se rozčilují na tím, že jim vlastně ostatní účastníci provozu překáží," dodává Klimeš.

Agresivní chování může v lidech, kteří k němu někdy ani nemají sklony, vyvolat celková bezútěšná situace na silnici. Třeba když se právě stanou obětí agresora (typicky, pokud je neustále někdo předbíhá), nebo když jedou za někým, kdo řízení tolik neovládá a jede příliš pomalu či se dopouští chyb. Udržet se a nestát se sám agresorem nemusí být vždy lehké, ale rozhodně to není nemožné.

„Domnívám se, že by pomohlo si uvědomit, že auto je především dopravní prostředek. Zábava by měla být až na druhém místě. Také uvědomit si, že když já najezdím každý měsíc několik tisíc kilometrů, tak jsem zcela přirozeně mnohem zkušenější řidič než ten, který jezdí jen jednou týdně nakoupit do supermarketu,“ říká Petr Klimeš.

„To mi ale nedává právo být vůči těmto lidem agresivní, naopak bych měl projevit větší toleranci. Pokud se nezkušennému řidiči nalepím deset centimetrů za jeho auto, tak nevyhnutelným důsledkem je, že řidič přede mnou znejistí a začne dělat více chyb a jede pak ještě pomaleji, protože se stále dívá do zpětného zrcátka a já mám pak ještě větší "právo" na to ho odsuzovat. Přitom jsem situaci do značné míry zavinil já sám,“ dodává psycholog s tím, že je dobré pochopit, že zdržení od pomalého řidiče trvá v řádech sekund, maximálně minut. Přitom spěchající řidič, který se přecení a způsobí dopravní nehodu, zastaví nejen sebe, ale celou dopravu.