Extrémně pomalí řidiči jsou na silnici často nebezpečnější než ti rychlí. Policie je přehlíží

Nepřiměřená rychlost stojí za velkou částí těžkých dopravních nehod. To je mantra, kterou neustále slyšíme ze strany policie nebo třeba veřejnoprávních médií. Na příliš rychlé řidiče se policisté také zaměřují při svých akcích, kdy vyráží měřit. Možná by ale mohli také začít lovit ty, kteří naopak jezdí příliš pomalu. Jejich chování je totiž v mnoha případech nebezpečnější, i když si to často neuvědomují.

Pokud vyrážíte pravidelně na české silnice, určitě jste se někdy stali součástí něčeho, čemu se říká vláček. Sestává z lokomotivy, v tomto případě třeba ze Škody Fabia Junior, Fiatu Panda nebo Renaultu Thalia a dalších příznačných modelů, které jedou vpředu. Za ní se pak připojují ostatní řidiči, kteří by rádi jeli o něco rychleji, ale nemohou, protože vláček narostl na délce a už není možné předjet tolik aut najednou. V zatáčkovitém úseku sice zrovna nikdo v protisměru nejede, jakmile ale přijde rovinka, vyrojí se i tam auta. Takhle je možné strávit ve vláčku i několik desítek kilometrů a desítek minut.

Řidič vpředu přitom obvykle nekouká do zpětného zrcátka a na narůstající kolonu 10, 15 i 20 aut za sebou nehledí. On jede přeci bezpečně! Osobně si vždycky mašinfíry takových vláčků prohlížím a ne vždy platí, že jde o vystrašené důchodce. Jsou mezi nimi i mladí lidé. Stejně tak si hlídám rychlost, osobně jsem zažil rekordních 40 km/h na hlavním tahu z Mikulova na Brno. Obvykle však vedoucí vozy jedou rychlostí okolo 60 až 70 km/h na devadesátce. Jenže tím, jak auta dojíždí, snižuje se za nimi rychlost dalších aut a na konci se kolona plouží klidně třicítkou.

To samozřejmě vytváří řadu nebezpečných situací. První z nich je právě moment dojíždění do kolony, který je nebezpečný třeba v nepřehledných zatáčkách. Druhým problémem je narůstající frustrace zúčastněných řidičů, které už nebaví hrát si na vagónky. Proto vznikají situace, kdy řidiči riskantněji předjíždí, nebo se mohou i při předjíždění střetnout s jiným předjíždějícím. Je to chaos, který může dopadnout špatně.

Jistě, prasklé nervy ostatních nejsou přímo vinou pomalého řidiče vpředu. Kdyby ale nezdržoval, k ničemu by zřejmě nedošlo. Je dobré si také uvědomit, že maximální povolená rychlost je stropem, kterého by se měl řidič držet. Zákon neříká nic o tom, že by měl jet právě tou rychlostí, která je předepsaná značkou. Existuje ale něco, čemu se říká bezdůvodně pomalá jízda. Toho se týká paragraf 148 silničního zákona, konkrétně jeho druhý odstavec, kde stojí: „Řidič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním.“

Když jede řidič s osobním autem 60 na devadesátce a nemá například nasazenou rezervu nebo jeho motor neběží v nouzovém režimu, je to bezesporu právě bezdůvodně pomalá jízda. Neexistuje ale přesná rychlost, kterou by se policie řídila a řidiči udělila pokutu. Místo toho musí sám policista posoudit situaci a rozhodnout. To se mu samozřejmě nechce a tak policie pomalé řidiče prakticky neřeší a raději se znovu vydává na lov těch rychlých. Tam je přestupek díky měření samozřejmě jasný.

Je to škoda, protože by se postihováním pomalých řidičů uvolnil provoz a snížil počet nehod. Ostatně, v řadě jiných zemích se takové chování na silnici běžně trestá. Ne, rozhodně nevolám po tom, abychom ze silnic odstranili důchodce nebo řidiče, kteří jedou pomalu, protože na to jejich řidičské schopnosti prostě nestačí. Místo toho je prosím, aby se alespoň občas podívali do zpětného zrcátka a když za sebou uvidí několik aut ve vláčku, zastavili na nejbližším možné místě a nechali je projet. Místo troubení a nadávek by se tak nejspíš dočkali poděkování a je by mohlo hřát u srdce, že svou jízdou na silnici nikoho neobtěžují.