I navzdory nařízení vlády se lze jen tak projet. Vybrali jsme pěkné silničky v Praze

Mezi Lochkovem a Radotínem najdeme malebné údolí Radotínského potoka s osadou Cikánka. Tamní klikatá silnice prošla před několika lety opravou a aktuálně nabízí dokonale hladký povrch. Při projíždění zatáček si dejte pozor, do některých není kvůli skalám nebo porostu příliš dobře vidět. Směrem od cementárny budete stoupat nahoru až do Zadní kopaniny, kde se lze otočit a sjet klikatou okresku také směrem dolů. I když právě tady začíná hranice Středočeského kraje, je též možné dojet ulicí K Zadní Kopanině až k Pražskému okruhu. Právě ní totiž prochází čára a tak budete pořád na území Prahy.

Výjezd na Točnou nemůže ve výčtu pěkných silnic v Praze chybět. Vždyť se tu konají i závody do vrchu! Série zatáček na kvalitním asfaltu je navíc v řadě případů dobře přehledná, i díky tomu, že je aktuálně vegetace stále bez listí. Vidíte tak do šikany, zda se proti nikdo neřítí. Nahoře na Točné i dole u Komořanské se lze pohodlně a bezpečně otočit. Při cestě dolů si všímejte také pěkných výhledů na údolí Vltavy.

Kdo by neznal Strahov? Je to místo, kam se automobiloví nadšenci z Prahy sjíždí od nepaměti. Není to jen proto, že v okolí jednoho z největších stadionů světa je obrovská volná asfaltová plocha. Na Strahov totiž vede povedená silnice, tedy přesněji kombinace ulic Zapova, Švédská, Na Hřebenkách, Turistická a Pod Stadiony. Tady si lze dopřát pěkný výjezd s odměnou v podobě hezkého výhledu u výdechu Strahovského tunelu. Zajímavým úsekem je i jednosměrná miniaturní estakáda Motoristická, kterou se na úsek můžete vrátit a užít si ho i dolů.

Vydat se na výlet kvůli jedné pěkné zatáčce se může zdát být až pošetilé. Jenže pokaždé, když tudy projedete, budete se radovat. Tedy pokud zrovna nevládne tak hustý provoz jako na snímku - to se bohužel stává často. Dokonale hladký asfalt v kombinaci s přehledem z této šikany dělá jednu z nejlepších v Praze. A k tomu ten výhled! Vydat se do Troji k známé pražské vinici Salabka opravdu stojí zato.

Kdo se někdy snaží objet ucpaný Barrandovský kopec nebo zavřené Lochkovské tunely, dost pravděpodobně zná zkratku vedoucí z Velké Chuchle přes železniční trať až na vrchol ve Slivenci poblíž přivaděče k velkému městskému okruhu.

Ve spodní části trasy se můžete pokochat úhlednou prvorepublikovou zástavbou Velké Chuchle, trocha sportování může začít ve chvíli, kdy ulice Pod Akáty změní na jméno V Dolích. Po čtyřech stech metrech minete vlevo krásnou Pacoldovu vápenku, o něco dál vpravo opuštěné důlní dílo. To už se ale musíte plně věnovat jízdě, protože silnice v těchto místech umožňuje svižné průjezdy utažených zatáček. Po chvíli trasa přejde do rovinky ulice K Homolce, kde je možno předjíždět, aby jste museli v jejím závěru notně přibrzdit do čtyř utažených serpentýn, které končí v ulici Do Chuchle.  

Silnička spojující Staré Bohnice, jejichž velkou část zabírá rozlehlým areál psychiatrické léčebny, s pravým břehem Vltavy je kouzlená svojí malou frekventovaností, protože  na vltavském břehu končí mezi domy a vilkami osady Zámky.

Trasa sice není dlouhá, nabízí ale zcela hladký asfalt a na něm několik lahůdkových zatáček orámovaných svodidly. Optimální směr jízdy je samozřejmě do kopce, ale svezení je zajímavé oběma směry. Bohnická ulice je také zajímavá nadprůměrným výskytem zajímavostí v jejím okolí - v horní části můžete neknečné hodiny bloumat parkem psychiatrické léčebny nebo se pokusit proniknout na běžně uzavřený a tajemný "hřbitov bláznů." U dolní Točny se nabízí piknik na břehu Vltavy nebo procházka malebným Draháňským údolím. A domů si můžete odvézt pejska nebo kočičku z pražského městského útulku pro opuštěná zvířata.

Další zajímavý silniční úsek leží na severu Prahy v katastru druhdy průmyslových Vysočan. Panoramatickou trasu ulicí Ke Klíčovu lze využít k pěknému svezení i kochání se výhledy na obrovský areál bývalého ČKD a přilehlou železniční trať s hustým provozem. 

Na Prosek jsme z Vysočan zvyklí jezdit estakádou, ta ale nestojí zase tak dlouho. Do sedmdesátých let se na proseckou náhorní plošinu jezdilo právě točitou ulicí Ke Klíčovu. Tehdy se ještě v pekárnách Odkolek na jejím dolním konci "vyráběl" chleba pro celou Prahu a to až do roku 1995. Od té doby mlýny chátraly a loni se započalo s demolicí - uchráněn byl pouze komín a nádherná administrativní budova z šedých cihel. Hned kousek za ní říznete hodně šikmo položenou vlečku vedoucí do areálu a silnice začne stoupat okolo dalších průmyslových budov. To už se vám po pravici otevře velkolepý výhled na z velké části stále stojící budovy někdejšího ČKD a tuto kdysi industriální část hlavního města vůbec. Následují dvě poměrně rychlá esíčka a pozor! za tím posledním přechází už tak nepříliš hladký úsek asfaltové silnice na poctivé dláždění, které vás dovede až k cíli u klíčovských autobusových garáží.