Retro: MG není v Česku žádná novinka. Britské sporťáky se tu prodávaly už před válkou

Nedávné uvedení čínských SUV se značkou MG na kapotě by snad neznalého motoristu mohlo vést k domněnce, že se vozy tohoto slavného jména objevují na českém trhu poprvé. Není tomu tak. Značka založená před 98 lety v anglickém Oxfordu u nás měla oficiální zastoupení už ve třicátých letech minulého století a nebýt druhé světové války a následného převzetí moci bolševickou lůzou, zřejmě by se u nás tyto malé hbité sporťáky prodávaly až do zániku původní firmy v roce 1980.

Značka MG se sice i poté objevovala coby sportovní verze vozů Rover včetně samostatného roadsteru MG F, to už se ale blížil i zánik této tradiční firmy. MG si nicméně za 80 let svojí existence vybudovalo takové renomé, že ona dvě písmenka značící zkratku Morris Garage měla stále dobrý zvuk a čínští výrobci jakékoliv tradice naopak prostí, po ní s gustem sáhli. Vraťme se teď ale do roku 1935, nasoukejme se do sportovní pulovru, nasaďme brýle a kuklu a přišpendleme plyn k podlaze. Tohle MG jedinečně jezdí a hlavně má jedinečný příběh.

MG PB ročníku 1935, na které si díváte kdysi patřilo inženýru Jaroslavu Hausmannovi, prvnímu šéfredaktorovi Světa motorů a významné motoristické personě. Pan Hausmann, řečený zásadně "Jája", britský roadster v roce 1935 koupil nový u pražského zastoupení ing. Kliky (MG a Jaguar) a vlastnil jej až do svého skonu ve druhé polovině 70. let.

S otcem současného majitel i s panem doktorem Horníčkem samotným pojilo Hausmana hluboké přátelství, takže mladý pan doktor dostal k promoci jako dárek start ve vzpomínkovém závodě 1000 mil československých, který se několikrát konal i v 70. letech, než byl znovu obnoven po listopadovém sametu. Nádhera!

Z pražského Parku kultury a oddechu Julia Fučíka se tehdy startovalo ve tři ráno a už v poledne se nejlepší závodníci vraceli před historickou budovu Autoklubu v Opletalově ulici. Srdnatý mladý pilot dbal Hausmanova doporučení, aby se jej při jízdě držel stůj co stůj. Jája však s vozem stejné značky u Kolína odstoupil a cesta k vítězství tak byla volná.

Ještě větší legenda vstoupila do života subtilního MG o něco později. Na jednu z akcí chrudimského Klubu historických vozidel byla pozvána legendární Eliška Junková, kterou po jejím skončení vezl roadster zpět do Prahy – za volantem seděl opět mladý doktor Horníček. Po Hausmanově smrti vůz deset let nečinně zahálel v garáži, jen současný majitel a rodinný přítel v jedné o sobě zašel čas od času protočit motorem, až se paní Hausmanová mu vůz nakonec prodat.

Tak se stalo, že milý roadster po čase opět zamířil pod ochranu jeho nadšeného obdivovatele a řidiče Otty Horníčka. Jeho sbírka se během let sice rozrostla o řadu dalších zajímavých kousků, MG PB v ní ale stále zaujímá výsostné postavení.

Kromě konstrukčních vlastností spočívá jeho hlavní kouzlo v tom, že nikdy neprošlo celkovou renovací a drtivá většina komponentů zůstává zcela původních, a to včetně laku karoserie – nově nastříkané byly kolem roku 1960 pouze levé blatníky, které mají z výroby tmavší odstín než-li zbytek auta. Úžasnou patinu najdete třeba na kožených sedačkách, na původní (!) plátěné střeše nebo třeba na všemožných popraskaných pryžích.

Nepůvodní zásahy lze spočítat na prstech jedné ruky: vodoměr na chladiči, blinkry, klakson a už zmíněné blatníky. A to je, prosím pěkně, vše, veškerá mechanika se dochovala v bezvadně funkčním stavu z poloviny třicátých let. Sám model PB je typickým výrobkem známé oxfordské značky. I když není tak slavný jako některé její jiné modely, které si ale v zásadě byly dost podobné nejen proto, že byly označovány výhradně jedním nebo dvěma písmeny.

Předchůdcem typu PB byly modely P a PA, nástupcem se v roce 1936 naopak stal midget (trpaslík) TA a posledním členem této evoluční řady byl dobře známý typ MGA. Karoserie dvoumístného roadsteru PB byla posazena na rámový podvozek s oběma tuhými nápravami odpruženými podélnými listovými pery. Potřebné mazání namáhaných míst zajišťoval centrální systém, který trubičkami propojil jednotlivé mazací body. Za pozornost určitě stojí také pohled do spartánského, leč velmi stylového sportovního interiéru. Kouzelná je především bohatě vybavená přístrojová deska s krásnými budíky od firmy Jaeger, jakož i důmyslná spínací skříňka. Nemůže samozřejmě chybět ani ovládání výklopných ukazatelů směru, které bylo později doplněno klasickými elektrickými blikači. 

Kdo někdy zažil svezení s některým britským roadsterem, potvrdí, že jde o jeden z nejryzejších motoristických zážitků – žádné rychlostní přebory na rovince, ale jak dojde na utažené zatáčky, předjedete i násobně silnější a dražší stroje.

Stejné je to s tímto MG PB, které svému řidiči vzdor svému vysokému věku a původnosti skýtá spoustu radosti. Ani ne litrový motůrek s moderním rozvodem OHC a královskou hřídelí má sportovně agresivní zvuk a s ochotou se žene do otáček. Ve srovnání s tuzemskými výrobky té doby je tak MG až neskutečně hbité a krátce po startu upaluje stovkou, jako by se nechumelilo.

Však ona ta zelená hadimrška také skoro nic neváží. Čtyřstupňová převodovka sice postrádá synchronizaci a řazení je tedy o něco pomalejší, když však získáte ten správný grif, je to radost. Řadí se pákou umístěnou na podlaze, která má na svoji dobu až neskutečně krátké a přesné dráhy. Podvozek má samozřejmě svoje limity, ale v zatáčkách je řízení opravdu požitkem.

Méně už se autíčku zamlouvají nerovnosti, na kterých dá pasažérům pocítit, zač je sportovnímu naturelu loket. Moc toho nemůžete čekat ani od mechanických bubnových brzd, jejichž účinek je spíš symbolický. Také ochrana před nešvary počasí není zrovna valná, jenže koho by to u pravého angličáka zajímalo?

Obávám se, že majitel nového SUV značky MG už by se s podobným vozem ani nedokázal rozjet. A vlastně asi ani nechtěl.