Vypadá těžce, jezdí lehce
Suzuki GSX-S1000GT na první pohled vypadá zvlášť při osazení kufry jako velká a těžká motorka, ale už při manipulaci na místě mě příjemně zarazila její lehkost. A tento pocit se ještě znásobí za jízdy. Motorka se do zatáček naklání úplně automaticky a samozřejmě. I nepříliš vyježděný rider díky jejímu podvozku zvládne vykružovat zatáčky s přesností kružítka. A co bych možná neměl příliš zdůrazňovat, ale ten pocit byl opravdu silný, "gétéčko" odpouští díky neuvěřitelně vyspělému podvozku a elektronice spoustu chyb, které jiné motorky neodpustí. Vyzkoušel jsem pětistupňový stabilizační systém a při nejvyšším zapojení elektroniky je Suzuki GSX-S1000GT pozoruhodně blbuvzdorná. Jel jsem i v lehkém dešti, takže jsem si zkombinoval maximální protiprokluz s dešťovou mapou motoru, a tak bezpečně jsem se ještě na mokrém asfaltu na motorce necítil.
Pokud jste zkušený jezdec milující adrenalin a už teď ohrnujete nos, tak věřte, že při volbě nejostřejší mapy a s vypnutým protiprokluzem toho tahle motorka nabídne dost i pro vás. Byť není tak neurvalá, hbitá a zábavná jako třeba souběžně testovaná Katana se stejným motorem a méně vyspělou elektronikou. Ale pokud rádi cestujete na dlouhé trasy, tak vězte, že byste velmi brzy rádi přesedali a ocenili dobrou ochranu vůči větru a pohodlnější odpružení u "gétéčka".
Čtyřválcový litrový motor
Suzuki GSX-S1000GT
považuji za vybroušený klenot. Přiznám se, že čtyřválce Suzuki jsou mojí srdcovkou (jsem majitelem Bandita) a dostává mě jejich univerzálnost. Můžete s nimi v pohodovém tempu jezdit prakticky bez řazení pořád na šestku, nebo díky nim udělat z motorky řvoucí bestii při vytáčení někam k 11 tisícům otáček, kde GSX-S1000GT dosahuje svého maximálního výkonu - úctyhodných 152 koní. Miluji na nich absenci vibrací, při rozumné jízdě rozumnou spotřebu i pověstnou spolehlivost. A přesně takový motor se podle mne naprosto ideálně hodí ke kategorii "Gran Turismo". V porovnání s mým banditem má motor u GSX-S1000GT raději přece jen o něco vyšší otáčky, přesto ale o něm platí vše, co píšu na začátku tohoto odstavce.
Motorka mi sedla na první dobrou. Možná i proto, že poloha za řídítky hodně připomíná tu z mého Bandita. Není ani nepohodlně ležatě sportovní, ani příliš vzpřímeně endurácká.
Vzhledem k délce (tedy krátkosti) testovacích jízd jsem neměl možnost naplno vyzkoušet všechny prvky výbavy, například tempomat, propojení s telefonem a spoustu dalších položek z menu palubního počítače. Neotestoval jsem ani jízdu se spolujezdkyní, o kterou si tahle motorka vyloženě říká, takže se k ní moc rád vrátím při nějakém dlouhodobějším testu, kdy se také zaměřím na spotřebu. Co jsem vyzkoušel, byla jízda s originálními kufry, které mi sice překážely při nasedání, ale při jízdě jsem je vůbec nevnímal. Trochu mě zarazila absence centrálního stojanu, byť ho osobně využívám naprosto minimálně.