Při letu si klidně otevřete okno
Kráčíme po trávě letňanského letiště k monstróznímu doutníku v modrobílých barvách a obřím logem ZF. V uší zní vrčení tří motorů, které vytvářejí hluk podobný letounům s turbovrtulovými pohonnými jednotkami. Pod obřím doutníkem je "přilepená" zdálky směšně malá kabinka, která vypadá jak housenka pod melounem. Bizarní obrázek dokresluje muž, který 75 m dlouhého obra drží na laně, jako by si pouštěl nafukovací balónek z pouti. Schůdky vedoucí od kabiny se občas nazdvihnou, poposkočí, zase se odrazí od země...
Dovnitř chodíme po dvou a vždy, když dvojice nastoupí, technici vypustí z nádrží odpovídající množství vody. Hmotnost celého monstra se i s dvanáctičlennou posádkou včetně cestujících drží kolem 350 kg, takže by ho zřejmě dokázal nad hlavou udržet i jediný špičkový vzpěrač. Jak je to možné, když jenom ona posádka váží přibližně tunu a samotná konstrukce sedm a půl tuny? Doutník totiž vyplňuje nehořlavé helium, plyn výrazně lehčí než vzduch, který jej nadlehčuje. Technicky vzato je Zeppelin ZF letounem, nikoli balónem, právě proto, že je těžší než vzduch, takže nepluje, ale letí. A je řiditelný. Takže by se nám nemělo při cestě z Prahy do Plzně stát totéž co Járovi Cimrmanovi, který po sedmihodinovém letu se stíhací vzducholodí Karel ze Stuttgatu do Bruselu přistál vlivem silného protivětru nedaleko Varšavy.
Jak vypadá kabina zdálky maličká, tak po nástupu do ní se cítíme jako ve velkém akváriu. Na rozdíl od letadla je tady spousta prostoru, sedačky nejsou namačkané jedna na druhé a výhled všemi směry usnadňují gigantická okna, která lze při letu otvírat a fotit z nich. Ano, krátce po startu se můžeme odpoutat a volně se pohybovat po kabině a dýchat čerstvý vzduch. Vždyť letíme pouhých 300 metrů nad zemí, ačkoli může zeppelin vystoupat až do 3000 metrů nadmořské výšky.
Další skvělou změnou proti letadlu je propojení místa pro cestující s kokpitem pilotů. Asi se nepředpokládá, že by zeppelin zneužili teroristé, a tak vidíme pilotům pod ruce a můžeme sledovat všechny přístroje. Ovládání vzducholodi není příliš náročné, takže s námi vždy jeden z členů posádky živě konverzuje, když nás napadají dotazy. A když se zrovna na nic neptáme, tak si kapitán z otevřeného okénka fotí Karlštejn, který vidíme jak z rogala. Mimochodem právě zvědaví a až příliš přítulní rogalisté jsou asi jedinou věcí, která dokázala dvoučlennou posádku Zeppelinu ZF během letu mírně znervóznět.