Česká asociace pojišťoven připravila možné scénáře pro nástup autonomních vozidel

Nejoptimističtější scénář, který představila ve své analýze Česká asociace pojišťoven (ČAP), počítá s většinovým zastoupením autonomních vozidel ve vozovém parku v ČR už v roce 2037. Pokles nehodovosti ze stávajících 3,5 škody na sto vozidel lze očekávat na jednu sedminu - pouze na cca 0,5 škody na každých sto vozidel. Kromě přínosů autonomního řízení ČAP upozorňuje i na etické, společenské a právní aspekty, které je třeba začít řešit nejen na úrovni legislativy.

„Chceme přispět k vytvoření podmínek pro zavedení autonomních vozidel s pozitivním přínosem zejména pro účastníky silničního provozu. Zároveň chceme pojišťovnám pomoci porozumět této oblasti a připravit se na změny, které čekají pojištění motorových vozidel. Naši analýzu autonomních vozidel chceme dát k dispozici státním úřadům a odborné veřejnosti, pro zahájení diskuze o výhodách, ale i rizicích autonomního řízení,“ uvádí Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven.

Tři možné scénáře

ČAP popsala tři možné scénáře postupného zavádění autonomních vozidel, které se liší v rychlosti pronikání jednotlivých technologických etap v rámci dalšího vývoje. První, nejpomalejší scénář vývoje předpokládá, že technologicky vyspělá vozidla s asistenčními systémy mají ve stávajícím portfoliu vozidel zastoupení do 10 % a nárůst jejich zastoupení bude velmi pozvolný. V roce 2022 jejich zastoupení stoupne na dvojnásobek a dále do roku 2027 se zastoupení tohoto typu vozidel navýší na 50 %. Při naplnění těchto hypotéz by mělo docházet ke snížení škodní frekvence od 2. poloviny 20. let do konce 1. poloviny 30. let a další zásadnější redukce škodní frekvence se dá očekávat v průběhu 40. let.

Střední scénář vývoje automatizace vozidel zohledňuje nejprve rychlejší náběh vozidel s vyspělými asistenčními systémy a koncem 20. let pak minimalizaci počtu klasických vozidel bez asistencí. Tento scénář předpokládá také rychlejší zavádění poloautonomních vozidel, s jejich více než polovičním zastoupením na konci 30. let. Během 40. let pak scénář očekává, že poloautonomní vozidla budou postupně nahrazena plně autonomními vozidly. Z těchto předpokladů nejprve po roce 2025 škodní frekvence poklesne pod úroveň 3 %, avšak snížení pod úroveň 1 % lze očekávat do konce 30. let.

A konečně třetí, nejrychlejší scénář je zdaleka nejambicióznější a naznačuje velmi rychlé pronikání vozidel se sofistikovanými asistenčními systémy do vozového parku. Poloautonomní vozidla by se začala dostávat na silnice ještě před rokem 2020 v intenzitě jednotek procent z celého portfolia. Kolem roku 2026 by dosáhla přibližně čtvrtinového zastoupení v celém vozovém parku. Koncem 20. let v tomto rychlém scénáři navíc nabydou plně autonomní vozidla přibližně 10% zastoupení a následně bude jejich podíl dále narůstat až k situaci většinového zastoupení plně autonomních nad poloautonomními vozidly kolem roku 2037. Tento ambiciózní scénář je realistický pouze v situaci, kdy další zdokonalování vývoje poloautonomních vozidel bude prioritou všech stran (automobilek, jejich klientů, veřejného sektoru), jež budou ochotny do tématu výrazně investovat, a nedojde k výraznému zdržování vývoje vlivem zdlouhavých formálních procedur. Pokud by se tento scénář naplnil, došlo by k poklesu škodní frekvence nejprve na úroveň 3 % kolem roku 2020 a následně na úroveň 2,5 % v roce 2025, s další rychlou redukcí škodní frekvence pod úroveň 1 % již na počátku 30. let.

Autonomní vozidla promění fungování pojišťoven

Uvedený vývoj přinese zásadní změny v konceptu pojištění vozidel. Časem budou stávající postupy, kdy se při likvidaci hodnotí zavinění dopravní nehody ze strany řidičů vozidel, opouštěny. Stále větší roli u likvidace budou hrát technické znalosti, možnosti posouzení selhání systémů, jež nehodu způsobily, a s nimi spojená následná jednání o regresu vůči odpovídajícímu subjektu.

Motoristé by měli být motivováni pořídit si nejmodernější vozidla, která snižují riziko nehody a jejich negativní následky. Nástup autonomních vozidel povede k logickému návrhu, aby informace o vybavenosti vozidla asistenčními systémy a informace o úrovni jeho autonomizace byla k dispozici ve strukturované podobě, např. v technickém průkazu. Pojistitelé by pak mohli pozitivně promítnout vybavení vozu do pojistného. Pokud by pojišťovny neměly tato data k dispozici, může to vést k paradoxní situaci, kdy se do koupě dražšího vozidla vybaveného nejmodernějšími asistenčními systémy může odrazit i související vyšší pojistné.

S nástupem autonomních vozidel se bude muset proměnit i nastavení systému technické kontroly, která bude zahrnovat také odolnost vozidla proti kybernetickým rizikům. Moderní automobily generují řadu osobních údajů o řidiči, které mohou být snadno zneužitelné, proto by se měl v budoucnu sledovat nejen technický stav vozidla, ale také například aktualizace antivirového softwaru, adekvátnost hardwarového vybavení a další IT aspekty, jež nyní s technickou kontrolou vozidla spíše nespojujeme.