Automobily Škoda sloužily také v prvorepublikové československé armádě

Moderní vojenská vozidla zde vznikala i na bázi úspěšných osobních automobilů Škoda Popular a později i Superb.  Mladoboleslavská automobilka se významně zasloužila o motorizaci první československé republiky, včetně její armády. Z vývojové řady užitkových modelů připomeňme soupravu tahače Laurin & Klement 550 s návěsem Martin - technicky vyzrálý produkt v Mladé Boleslavi vznikal podle licence americké společnosti Martin Rocking Fifth Wheel Company. Armádě bylo dodáno několik provedení: valník s užitečnou hmotností 7 000 kg i jeho modifikace pro dělostřelectvo, telefonní vůz, pojízdná dílna pro opravy vojenských letadel či benzinová cisterna.

Ve 30. letech se pozornost soustředila na střední a těžké nákladní automobily Škoda se vznětovými motory vlastní konstrukce, všechny domácí konkurenční značky přitom tehdy spoléhaly na nákup zahraničních licencí. Mateřský koncern, Škodovy závody v Plzni, navíc zvítězil v tendru na dodávku legendárních lehkých tanků LT vz. 35. Osvědčily se ale také adaptace osobních automobilů, od nejmenších modelů po nejluxusnější položky v nabídce značky Škoda. Například šestiválec L&K - Škoda 360 se uplatnil jako vůz sanitní či desinfekční, menší modely 110 a 120 s užitkovými karoseriemi byly dodávány také vojenským autoškolám, tedy se zdvojenými ovládacími prvky.

Vynikající průchodnost civilních lehkých vozů Škoda Popular prokázaly extrémní dálkové jízdy i zkušenosti stovek spokojených zákazníků. Kromě nezávislého zavěšení všech kol, vhodného zpřevodování a polohy těžiště sehrála zpočátku roli také absence diferenciálu, díky čemuž měla poháněná zadní kola velmi dobrou trakci v blátě, písku i na sněhu. Po potřeby mladé československé armády nebylo třeba standardní Popular příliš upravovat, vojenská verze se kromě pneumatik 5,25-16 s hrubým dezénem lišila především otevřenou karoserií v barvě khaki a specifickou výbavou. Úvodní série 35 roadsterů byla československé vojenské správě dodána v období od září do prosince 1935.

Již v březnu 1936 následovaly tři prototypy Škoda Popular, které byly ještě výrazněji přizpůsobeny potřebám armády. Vývoj urychlovala rychle se zhoršující mezinárodněpolitická situace, ohrožující demokratické zřízení první československé republiky. Po pečlivých zkouškách se v prosinci 1936 rozeběhla sériová výroba. Do poloviny srpna 1937 „narukovalo“ celkem 330 automobilů Popular. Osvědčený podvozek a čtyřválcový motor 995 cm³ s výkonem 16 kW zůstaly zachovány, z Otrokovic pocházely šestnáctipalcové terénní pneumatiky Baťa Ballon. Karoserie s minimálními převisy měla vpředu nájezdový úhel 35 stupňů, vzadu 30°. Základní cena vojenského vozu se příliš nelišila od civilních automobilů Popular, původní částka 21 030 Kč vzrostla o 1 996 Kč za prvky specifické výbavy: pod levé přední sedadlo výrobce zabudoval schránku na dokumenty, kterou bylo možné zaplombovat, nechyběla lékárnička či hasicí přístroj. Akumulátor se zpod přední kapoty přestěhoval pod zadní lavici, jeho místo v motorovém prostoru zaujal desetilitrový kanystr, doplňující třicetilitrovou palivovou nádrž.

Do služby v armádě se hlásila také speciální provedení na bázi civilních modelů vyšší třídy. Pokroková konstrukce osobního automobilu Škoda Superb se ve výrazně modifikované podobě uplatnila v terénních vozidlech s konfigurací pohonu 6×4, později i 4×4. Jako první vznikly v dubnu 1936 dva exempláře modelu Škoda 903 právě na bázi řady Superb. Šestiválcový motor SV s objemem 2 703 cm³ a výkonem 44 kW konstruktéři přizpůsobili provozu v členitém terénu. Aby olejové čerpadlo při extrémních náklonech vozidla nenasálo vzduch, uplatnila se suchá kliková skříň motoru se zásobou maziva v samostatné nádržce.

Nástavný páteřový rám podvozku vozu Superb tvořil centrální trubkový nosník, vpředu rozvidlený pro pružné uložení motoru a převodovky. Tento základ byl adaptován na šestikolové uspořádání s konfigurací pohonu 6x4 a rozvorem 2 470 + 920 mm. Vozidlo se světlou výškou 225 mm, krátkými převisy karoserie a značnou zkřížitelností náprav se v terénu pohybovalo na speciálních pneumatikách 5,50-18, každá ze zadních náprav disponovala samostatnou redukcí a závěrem diferenciálu.

Původní jednoduchou karoserii prototypů 903 se dvěma sedadly a ložnou plochou později nahradila pohotovostní varianta typu Break. Kromě řidiče se spolujezdcem pojala šest členů mužstva, sedících na dvou podélných lavicích. Lehká plátěná střecha se skládala do prostoru za předními sedadly. Typ 903 Break z roku 1938 již poháněl silnější šestiválec SV 2 914 cm³ s výkonem 46 kW. Osvědčený technický základ se uplatnil také u solitéru Škoda 903 s uzavřenou karoserií, o nějž projevila zájem také armáda spojenecké Jugoslávie.