Jak se chovat k motoru, aby dlouho vydržel? Tyto věci určitě nedělejte, pomůžou mu leda do hrobu

Pro svou správnou funkci a hlavně proto, aby se motor nepoškodil, je nutné ho po nastartování nechat alespoň chvilku protočit. Při odstavení steče olej do olejové vany pod motorem a po nastartování chvíli trvá, než se vytvoří potřebný tlak oleje, aby se správně mazaly všechny komponenty. Ideální je tedy nastartovat, připoutat se a teprve pak vyrazit.

Samozřejmostí je motor dostatečně zahřát na provozní teplotu předtím, než po něm budete chtít nějaký zásadnější výkon.

Stejně jako motoru nesvědčí jeho rychlé zatížení v nezahřátém stavu, nedělá mu dobře ani okamžité vypnutí poté, co byl pod zvýšenou zátěží (např. rychlá jízda po dálnici, náročné stoupání...). Pokud je motor skutečně hodně rozehřátý a dojde k jeho nečekanému rychlému vypnutí, může se zkroutit hlava válců, a to i v případě, že je v oběhu dost chladicí kapaliny.

Náhlé vypnutí motoru po zatížení neprospívá ani turbodmychadlu, které se při náročné práci dokáže rozžhavit až na 1000 °C. Když je po dojezdu v takovém stavu motor vypnut, může dojít ke karbonizaci oleje, který pak ucpává olejové kanálky, což opět vede ke zvýšenému opotřebení turba.

Pravidelná údržba v předepsaných servisních intervalech je nutnou podmínkou k tomu, aby motor vydržel co nejdéle. U některých pohonných jednotek se dokonce doporučuje zejména výměny oleje uskutečňovat v ještě kratších, než předepsaných intervalech, což se pozitivně odráží na kondici motoru. To platí zejména u agregátů, u nichž výrobce předepisuje interval až 30 000 km, popř. mají tzv. proměnlivý interval, u kterého elektronika sama vyhodnotí, kdy nastal správný čas na servis.

Pokud však měníte olej každých 15 000 km, motoru tím rozhodně neuškodíte. Problémem současných motorů je velmi citlivá technika a použití materiálů na samé hraně aktuálních možností. Tomu jsou přizpůsobeny i oleje, které však při různých jízdních režimech (krátké jízdy, vysoká zátěž atp.) ne vždy účinně fungují po celou dobu předepsanou výrobcem.

Tak či onak se z hlediska trvanlivosti pohonné jednotky nevyplatí servisní intervaly překračovat či zcela ignorovat. Údržba se totiž netýká pouze oleje, ale i filtrů, svíček, rozvodů a dalších komponent, které je nutné v daném kilometrovém náběhu preventivně vyměnit.

Pokud se včas podíváte pod kapotu, můžete předejít řadě problémů s motorem. Tím nejjednodušším, avšak také často zanedbávaným, je kontrola provozních kapalin, zejména pak oleje. Stav hladiny přitom zvládne zkontrolovat víceméně každý. Pokud je oleje málo, nedochází k rovnoměrnému mazání všech částí motoru a ten se samozřejmě opotřebovává.

Čas od času by se měla kontrolovat také hladina chladicí kapaliny, jakkoliv u modernějších aut její úbytek nebývá častý, a pokud nastane, značí nějaký zásadnější problém.

A když už je kapota otevřena, nesoustřeďte se pouze na kapaliny, ale vězte, že i laické oko dokáže (pokud je pečlivé) objevit nějaký "nezdravě" vypadající díl s korozí, zamazaný od šmíru, podivně očouzený...

K tomu, aby se motor zvládl delší dobu bez problémů pohybovat ve vysokých otáčkách, musí být přímo zkonstruovaný, což se týká víceméně pouze závodních vozů a ryze sportovních modelů. Jiným autům včetně sportovně zaměřených pak dlouhodobá jízda na hranici, či dokonce za hranicí červeného pole otáčkoměru, samozřejmě moc dobře nedělá.

Stejně tak není dobré nechat zasahovat omezovač otáček. Pokud je to jen zřídkakdy, nic zásadního se nestane, když ale řidič vytáčí motor do omezovače příliš často, vznikají vibrace, které agregátu mohou vážně uškodit. Ostatně, jsou to právě vibrace v motoru, které ve vysokých otáčkách představují pro použité díly velkou zátěž.

Člověk ale nemusí být zrovna rozjařený závodník, aby dostal motor do červeného pole. Stát se to totiž může i začátečníkům či méně zkušeným řidičům, kteří při řazení manuální převodovky při jízdě omylem zařadí namísto třetího třeba první rychlostní stupeň.

Je jasné, že záměna paliva při tankování motoru neprospěje. Pokud si chybu uvědomíte ještě u pumpy, je nejlepší auto ani nestartovat, odtlačit ho o kus dále a zvolat asistenci, která palivo z nádrže vypustí. Vždy samozřejmě také záleží na tom, kolik správného paliva v nádrži bylo a tedy v jakém poměru se nakonec benzin s naftou smíchaly.

Větším problém nastává u naftových motorů, do nichž se omylem natankuje benzin a následně se motor nastartuje. Jeho komponenty, jako třeba vysokotlaké čerpadlo či vstřikovače, jsou totiž konstruovány tak, že využívají mazání naftou, což jim logicky benzín neposkytne a rychle tak dojde k jejich zničení.

Voda do motoru nepatří, to ví i malé dítě, jenže i tak se může stát, že se nedopatřením dostane do sání a odtud je jen mžik, aby napáchala škodu v motorovém prostoru. Přitom nemusí jít jen o riziko při přejíždění hlubokých brodů terénním autem. Stačí přívalový déšť a prohlubeň (která může být ještě více podemletá) třeba někde pod železničním podjezdem, která se během chvíle naplní nečekaným množstvím vody. Pokud pak řidič běžného osobního auta špatně vyhodnotí situaci a rozhodne se projet, může se mu voda převalit přes kapotu a dostat se do sání. 

Namísto vzduchu tak do motor přivede vodu, která se samozřejmě oproti směsi paliva se vzduchem nedá komprimovat a dojde k zastavení a poškození pístů. Často to odskáče i kliková hřídel, ojnice, hlava válců i blok motoru. Projíždět vodou, když nevíme, jak je hluboká, se tedy nemusí vůbec vyplatit.