Slavná auta z Tuzexu: Čechoslováci mohli mít pětistovku, Renault 16, malucha i luxusní mercedes

V nabídce Tuzexu nemohla chybět ani další automobilová ikona. Ford Cortina byl v šedesátých a sedmdesátých letech jedním z nejúspěšnějších aut na evropském trhu do Československa se začal dovážet už s první generací, která patřila k nejdražším autům na našem malém trhu. Anglická divize Fordu tehdy dokonce vydala speciální prospekt v češtině, a to i přes relativně malý odbyt v řádu několika vozů ročně. Ten se navíc tiskl ve Velké Británii.

Už koncem šedesátých let se jedním z nejžádanějších aut v Tuzexu stal Renault 16, který ve své době byl tím úplně nejdražším, co tenhle importní podnik nabízel. Historicky byl tenhle Renault opravdu významným autem, protože přinesl praktickou karoserii hatchback do segmentu středně velkých rodinných aut a navázal tak na původního pionýra tohoto segmentu – Citroën Traction Avant. „Šestnáctka“ navíc byla jedním z prvních francouzských aut s volitelnou klimatizací a v Československu se nakonec prodalo přes dva tisíce kousků.

Saab 96 se v Československu prodával i v Mototechně, a dokonce ve volném prodeji bez pořadníku, ale to ještě neznamenalo, že jste se k němu zvládli dostat. Druhou možnou cestou ke švédskému sedanu, populárnímu i v motoristickém sportu, byl Tuzex. Úplně prvním majitelem se údajně stal americký režisér Gene Deitch, který se oženil v Praze a v Československu už zůstal. Jako cizinec si totiž mohl vybrat a dovézt auto ze zahraničí.

Tohle je nepochybně jedno z nejznámějších zahraničních aut na československých silnicích. Chrysler se občas objevil i v Mototechně, ale dostupný byl hlavně v Tuzexu. Tenkrát byl na našich silnicích ukázkou společenského postavení, protože v něm jezdily především známé osobnosti nebo doktoři, ale dostal se i do rukou taxikářů. Pro celou řadu Čechoslováků však na dlouhou dobu byl nedostupným snem, protože si držel vysokou cenu i jako ojetina.

Japonci potřebovali traktory Zetor, Československo zase chtělo první asijské auto na svém trhu. I díky tomu se v Tuzexu a následně i v Mototechně objevila Toyota Corona, kterou později jezdili i prominentní politik a československý prezident Gustav Husák, zástupce kulturního života Jiří Grossman nebo odpůrce režimu František Tomášek. Corona se navíc často objevovala v rukou ministerstva vnitra, autopůjčoven nebo taxislužeb.

Kdo by neznal legendárního „malucha“. V Polsku vyráběný licenční Fiat byl jedním z nejdostupnějších aut v nabídce a začátkem osmdesátých let dokonce motorizoval Čínu. Od italského originálu se lišil hlavně vyšší světlou výškou podvozku, upravenou mřížkou chladiče, oranžovými blikači místo bílých a jinou roztečí matic kol. Technicky však byly vozy z obou zemí původu stejné.

V populární komedii Slunce, seno a pár facek se Fiat Uno v rukách paní inženýrky stal perfektní ukázkou společenského statusu, jaký byl spojen s dovozovými auty z Tuzexu. Fiat Uno byl dalším pokračovatelem osvědčeného receptu malých fiatů a s celkovou produkcí přesahující 8,8 milionu kusů je jedním z historicky nejprodávanějších aut na světě. V Tuzexu však nepatřil k nejlevnějším autům, což odrážela i skutečnost, že filmová paní inženýrka měla peněz jako šlupek.

Ford Sierra byl prvním modelem značky vyrobeným podle tzv. „aerodynamického trendu“ a v Československu byl jedním z těch elegantnějších aut na našich silnicích. U nás s ním jezdili zejména řezníci, zelináři, provozní v obchodech a první podnikatelé ze šedé ekonomiky – veksláci. V osmdesátých letech se tak stal jedním z prvních manažerských aut raného kapitalismu. Tohle auto bylo opravdovým symbolem úspěchu.

Postupem času uměl Tuzex nabídnout snad všechna auta ze západu, pokud jste měli dost peněz na nákup, import i dodatečnou byrokracii. V dobách těsně před revolucí tak byl zdrojem německých prémiových značek jako Audi, BMW nebo Mercedes-Benz. Na oficiálním dobovém poutači přitom Tuzex nabízel možnost sehnání i takového vozu, jako byl populární Mercedes-Benz 190. S tímhle autem jste na československých silnicích jasně ukázali, že ho řídí velké zvíře.