Řídili jsme čtvrt století starý hybrid. Předběhl svou dobu, spotřebou strčí moderní auta do kapsy

Dnes má auto s hybridním pohonem v nabídce snad každá větší automobilka, na konci tisíciletí to ale bylo ještě sci-fi. Často je za průkopníka tohoto pohonu považovaná Toyota Prius. Přišla sice první, ale třeba ve Spojených státech se s tímto pohonem nejprve objevila bizarně střižená Honda Insight. Prodala poměrně dost kusů, v Evropě pomálu a dnes patří mezi rarity. A tak když nám zástupci automobilky v rámci oslav čtvrt století hybridů Hondy nabídli klíčky od prvního Insightu, nemohli jsme to odmítnout.

„To je to auto, co má ten podivný hybridní pohon! A proto taky podivně vypadá,“ mohli říkat kolemjdoucí ukazujíce prstem na Hondu Insight v roce 1999. Její design částečně vycházel z futuristického konceptu J-VX, který Honda odhalila na tokijském autosalonu v roce 1997 (ještě víc z něj ale vychází moderní sportovní hybrid CR-Z. První hybrid si prostě zasloužil zajímavé vzezření, ať už jde o karoserii typu dvoumístný liftback s průhledným víkem kufru, přes který byl jasně vidět jeho kompletní obsah, maličké a plné hliníkové disky nebo aerodynamickou „zástěru“ z velké části zakrývající zadní kola. Připočítejte k tomu pár nápadných barev, jakou je třeba i naše jedovatě zelená a za autem se tehdy lidé opravdu často otáčeli. A otáčí se i dodnes.

První Honda Insgiht je opravdu maličká, na délku se vejde pod čtyři metry, rozvor má 2,4 metru a vysoká je méně než 1,4 metru. Díky tvaru své karoserie a aerodynamickým řešením měla koeficient odporu vzduchu jen 0,25, což byl na tu dobu rekord. Také byla lehká, bez klimatizace vážila jen 838 kg, s ní, což je i náš případ, to bylo 852 kg. I verze s automatickou převodovkou CVT se ale dostala pod 900 kg. Lví podíl na nízké hmotnosti samozřejmě nesly lehké materiály, jmenovitě třeba hliník.

Interiér má také mírně futuristický nádech. Látkou potažená sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou jsou dvoubarevná, vnitřní odstín odpovídá barvě karoserie vozu. Palubní deska je plastová s jednoduchým ovládáním klimatizace a typicky vloženým rádiem. Velmi zajímavý je přístrojový panel, který má sice dva namalované budíky, ale je bez ručiček. Zobrazování údajů je totiž digitální. Menší volant hezky padne do ruky a dodává mírně sportovní feeling. Sedí se nízko a výhled ven je po všech stránkách vynikající. Jak to vypadá na palubě Hondy Insight, na to se můžete podívat i v následující fotogalerii:

Honda Integrated Motor Assist (IMA), to je název hybridního soustrojí, které se poprvé objevilo pod kapotou Hondy Insight. Lehký benzinový tříválec z hliníku a magnesia má litrový objem a výkon pouhých 50 kW. Pomáhá mu elektromotor o výkonu 10 kW, celkový výkon soustrojí je 54 kW a 123 Nm točivého momentu. Elektřina se během rekuperace ukládá do miniaturní 6,5 Ah Ni-MH baterie. Dnes nevídané je spojení s manuální pětistupňovou převodovkou. Mohlo by se zdát, že to bude louda, ale vzhledem k odlehčen konstrukci se Insight pyšní akcelerací z nuly na stovku za 11,1 sekundy. Přitom v kombinovaném cyklu má žádat jen 4,4 litru benzinu na 100 km. Insight tak byl nejen prvním hybridem na trhu v USA, ale po mnoho let také vůbec nejúspornějším autem v prodeji.

Pokud si člověk odmyslí fakt, že se v britském provedení sedí vpravo a jede se po levé straně silnice, je pocit za volantem poměrně normální. Motor je po nastartování velmi tichý, řazení docela přesné. Převody jsou nastavené tak, aby se na pětku jelo co nejdřív to půjde. I čtvrt století staré auto už umí napovídat, jestli byste už měli řadit výš nebo ne. Projeli jsme se pro britských okreskách a pár momentů strávili také na typické větší silnici, kterou tu a tam zpomalí kruhové objezdy. Tam už se dalo jet i 70 mil za hodinu a Insight to zvládl. Ani v tu chvíli není hluk od proudícího vzduchu díky skvělé aerodynamice vysoký, nicméně ozývá se podvozek. Ale možná to je i hrubším povrchem.

Samozřejmě to není žádná stíhačka, ale v nízkých rychlostech by se dalo říci, že reaguje svižně. Odpověď na plyn je totiž rychlejší než u moderních aut, což je příjemné. Přímější je také řízení, které působí vyloženě sportovně, což se nedá říci o chování vozu jako takovém. Ten se do zatáček dost naklání, i když podvozek nijak výrazněji nehoupe. Nejzajímavější je ovšem spotřeba. My jsme auto nešetřili a po půl hodině ježdění jsme končili s 60,4 mpg. Jde o britskou míru (americké mpg je jiné), tedy převádíme na 4,67 litru benzinu na 100 km. Úplně strhující výsledek to není, ale i proti řadě dnešních aut jde o velmi dobrou hodnotu.

Honda Insight bezesporu předběhla svou dobu a i díky tomu se stala držitelkou řady rekordů. K prodejům ji to ale nepomohlo, to se občas u takových průkopnických vozidel stává. Japonci sice plánovali, že budou prodávat ročně 6500 kusů, nakonec se jich ale za celý sedmiletý cyklus prodalo jen 17 tisíc. Nejvíc to bylo v USA, tedy necelých 14 300 aut. Naopak v celé Evropě se neprodaly ani čtyři stovky! Proto jde o velmi vzácný vůz, který po 25 letech pomalu můžeme označit i slovem youngtimer. Většinu jich potkáme ve Velké Británii, na kontinentu jsou opravdu raritou. Svědčí o tom i fakt, že na největší německém serveru Mobile.de jsou momentálně jen tři. Nejlevnější kousek sice vyjde na 150 tisíc korun, ale má najeto 410 tisíc kilometrů. Další vůz stojí čtvrt milionu a nejzachovalejší s nájezdem „jen“ 235 tisíc km by mohl změnit majitele za 500 tisíc korun. A v Česku? Ani ťuk!