Platit v zahraniční hotově? To už je výjimka. Lidé totiž objevili výhody, které jim karty přináší

Obavy z placení kartou v cizině byly dosud spojeny především s bezpečností bezhotovostních operací, v praxi je přitom opak pravdou. Potvrzují to i statistiky, Češi získávají k elektronickým platebním instrumentům stále větší důvěru. Podle průzkumu společnosti Visa chce kartu nebo digitální peněženku používat při cestách do zahraničí takřka 80 procent Čechů.

Současně přibývá lidí, kteří s sebou už kartu fyzicky nenosí a při platbách používají chytrý telefon nebo hodinky. „Když uživatel zadá údaje o své kartě v internetovém obchodě nebo do digitální peněženky v chytrém telefonu, Visa nahradí údaje jedinečným souborem čísel. Tato technologie, nazývaná tokenizace, poskytuje další vrstvu zabezpečení. S kartou Visa jsou spotřebitelé chráněni před podvodem, ztrátou i krádeží karty, protože mají možnost požadovat vrácení peněz, pokud se něco pokazí,“ popisuje Marcel Gajdoš, generální ředitel Visa pro Česko, Maďarsko a Slovensko.

S používáním Visa karet v zahraničí je spojena řada praktických výhod. Stěžejní je rozhodně vykrývání kurzovních rozdílů ve prospěch majitele karty, takže při použití karty pro platbu či výběr hotovosti dostanete na výběr, jestli si přejete zaplatit v domácí nebo lokální měně. Při placení bez hotovosti můžete získat výhodnější kurzy v porovnání s nákupem lokální měny ve směnárně.

Někteří majitelé karet trpí dosud předsudky ohledně bezpečnosti placení doma a v zahraničí. Rozdíly ale neexistují, protože karty Visa v zahraničí využívají stejných nejmodernějších technologií pro ochranu před podvody jako doma.

Můžete s nimi bez obav a snadno platit na více než 100 milionech míst ve více než 200 zemích po celém světě.

A jak to vypadá v cestovatelské praxi? Známý motoristický novinář Josef Vrtal, který je ústřední tváří oblíbeného pořadu Fotr na tripu, letos v létě s rodinou objevuje nejzajímavější kouty Britských ostrovů a Irska.

„Sem tam kouknu na sociální sítě nebo novinové články českých deníků, a překvapilo mě, jak tam vykukovaly fotografie z různých restaurací nebo kempů s nápisy "karty neberem". My jsme při naší cestě ostrovními zeměmi čato vídali opačné sdělení. Nápisy v obchodech, lékárnách nebo kavárnách mnohdy hlásaly „platba pouze bezhotovostně“, popisuje Vrtal nejčerstvější zkušenosti. Během 70denní cesty „v hotovosti nic neutratil“.

Nělkteré „Fotrovy“ zážitky s placením jsou skutečně úsměvné: „Nejnižší platbu naší kartou Visa, tedy vlastně hodinkami, jsem provedl ve výši zhruba devět korun. Byla to jízdenka za psa na místní koněspřežné dráze ve městě Dougles na ostrově Man. To mi přišlo jako super paradox. Dráha z doby France Josefa, kde průvodčí koněspřežky, samozřejmě v dobovém kostýmu, operuje čtečkou karet!

Druhý takový případ minimální platby má z obchodu s potravinami. Nákup sám o sobě stál zhruba 1200 korun, ten jsem zaplatil. Jenže mi chyběla jedna taška, tak jsem zdvořile požádal o další v ceně 50 centů. Lovím v záhybech peněženky drobné mince, které mám vždycky do zásoby z dřívějších dob, jenže ouha, nebylo tam nic. Prodavač bez mrknutí oka nacvakal na terminál půl eura a přistrčil ho k mému telefonu.

Čtečku karet měla ve Skotsku i řada pouličních umělců. Takže žádný otevřený futrál od kytary nebo harmoniky. Na stojánku terminál s přednastavenou částkou třeba 1 £, vy pípnete svým telefonem nebo hodinkami a je vymalováno, tedy vlastně zaplaceno. No problem...“, uzavírá Vrtal.