Původ z Číny nevadí, tohle je parádní svezení. Vyzkoušeli jsme CFMOTO 700CL-X Heritage a Sport

Hravost, snadná ovladatelnost a v neposlední řadě i přitažlivý vzhled. To jsou hlavní přednosti, jakými se mohou pyšnit obě verze čínského motocyklu CFMOTO 700CL-X. Rozdíly mezi nimi jsou, a to nejen v posezu, ale i v důležitých částech. To také rozhodlo o mém favoritovi.

První zkušenost s CFMOTO začala pro mě srovnáním jednoválcových třístovek a nebylo to zrovna to nejlepší uvítání, co bych si přál. Dvouválec o objemu 693 ccm zní o mnoho lépe. Byť ve mně ještě doznívalo prvotní seznámení se značkou, na test jsem se docela těšil. Kdo by si taky nechtěl vyzkoušet Itálii po asijsku, že? Rozhodování, jestli nasednout první na základní provedení Heritage, nebo Sport, co je stylizované do "kafíčka", vyhrála na první pohled pohodlnější verze s rovnými řídítky.

Začátek nebyl vůbec špatný. Po nastartování se z útrob motoru linul sympatický chraplák, co velmi ochotně reagoval na sebemenší pootočení elektronického plynu. S mojí výškou nadprůměrně vysokého hobita (172 cm) jsem neměl problém dosáhnout na zem. I se příjemně sedělo díky dobře tvarovanému sedlu. Pozice těla je vlivem stavby stroje vzpřímenější, vhodná i na delší cestování.

První kilometry prozrazovaly, že mám co do činění s velmi hravou mašinou. Nepůsobí nijak těžkopádně, příjemně se ovládá a ve městě se s ní snadno proplétá dopravní džunglí. Otočit se na pětníku s ní zvládne i začátečník, ani se nedotkne nohou silnice. Nezná sice quickshifter, nicméně řadit umí lehce, i když jsem měl občas pocit, že některé kvalty trochu protestovaly. Za to neutrál se nikde neschovával a na semaforech ho tak nebylo třeba složitě hledat. Je ale dobré se mít na pozoru. Důvěřovat kontrolce se nemusí vyplatit, v jednom případě se mi pod "eNkem" skrývala jednička.

Je na čase vyjet ven! S přibývající rychlostí přichází tradiční neduhy nahatých motorek. Na dálnici se mnou vítr lomcoval jak hormony s puberťákem a nepomohlo ani přitisknutí k nádrži. Aspoň malý štítek by se hodil. Na druhou stranu to jezdce trochu krotí. Ve vyšších otáčkách v dosud nevýraznému dvouválci chytnou saze, čínský tygr zařve a vystřelí vpřed. Pokud necitlivě vezmete za heft, hodně vás to překvapí. Zvukový projev je ale v tu chvíli děsně návykový.

U levé rukojeti je sice tlačítko na přepínání palivových map mezi Eco a Sport, považuji ho nicméně za zbytečné. A proč? Reakce na plyn je až moc tlumená a v nižších i středních otáčkách je spíše ke škodě než k užitku. Trochu zvolníme a podíváme se, s jakou ochotou se vrhá do zatáček. Chce to nejdříve přibrzdit, pořádně zmáčknout páčku. Tady se totiž šetřilo. A zbytečně. Přední kolo je osazeno jedním kotoučem se čtyřpístkovým radiálním třmenem. Chod je dost tupý a vlažný, k ukočírování 71 koní bych očekával větší brzdný účinek. Obzvlášť, když tužší naladění podvozku budí dojem sportovního motocyklu.

V zákrutách je čitelný a přesně kopíruje dráhu, kterou si jezdec zvolí. V případě nerovností má tendenci trochu odskakovat a ABS trochu panikařit. To mu ale odpustíte s každou další projetou zatáčkou. Ovladatelnost z města se přesunula i na okresky, kde CL-X ukazuje své silné stránky. Počáteční nejistota vzala rychle za své. Pro mě příjemné překvapení.

O to více jsem byl zvědavý na dojmy z verze Sport. Styl café racer se mi víc líbí, než by mi jízda na něm vyhovovala. Jezdec je více předkloněný a dlouhé trasy jsou často otázkou míry utrpení, kterou je ochoten snést. Tady je něco jinak. Řídítka jsou sice zalomena dolů, nicméně stále blízko řidiči. Hmotnost jsem tak měl dobře rozloženou, aniž bych na nich visel. Celkově jsem se cítil v pohodlné pozici.

Oproti variantě Heritage není tak snadné se otočit na úzké cestě o sto osmdesát stupňů bez šlápnutí na zem a zároveň aby se to obešlo bez přiskřípnutí palce ruky mezi madlo a nádrž. Na druhou stranu je ovladatelnost i u tohoto modelu velmi dobrá, pocitově i lepší. Díky posezu jste vtaženi více do hry a o to s větší chutí berete za plyn. Ten mi u Sportu přišel o chlup lépe nastavený. Projevy motoru jsou sice stejné i řazení se nijak neliší, máte ale umocněnější zážitek z jízdy. Navíc se mi 700CL-X Sport líbí o něco více, to je ale věc vkusu.

Podvozek je také tužší a v zatáčkách si vede stejně tak dobře jako jeho sourozenec. Má však oproti němu jednu nezměrnou výhodu. Přední i zadní brzdy jsou osazeny brzdičemi od Bremba. Jsou daleko kousavější i příjemně dávkovatelné, od začátku tak víte, že se na ně můžete spolehnout. O to více nechápu, že má základní verze vepředu jen jeden kotouč.

S čím jsem měl problém u obou strojů, byl displej. Ukazuje dobře, je i čitelný, ale přepínání v rukavicích mezi jednotlivými údaji bylo kvůli necitlivému tlačítku o nervy. A nedej bože, když se překliknete, to musíte projet celý seznam znovu. Ani ukazateli stavu paliva nelze moc věřit. Čárky tam lítají nahoru dolů, kdy v jeden moment máte například dva dílky, pak tři a o pár vteřin později už nemáte žádný. Nebyl jsem nadšený ani z přepínání směrovek, které působí hodně gumově.

I když jsem zprvu sázel na to, že mi více bude vyhovovat CL-X700 Heritage, nakonec u mě zabodovala úprava Sport. Ať už jde o vzhled, posez, dojmy z jízdy či kvalitnější brzdy. Jenže se bavíme o stroji, co cenou atakuje hranici dvou set tisíc korun. A za to se dají sehnat motorky ostřílenějších značek. Kabátek má ale pěkný.